Státní opera se za Tristana nemusí stydět
Za Bludného Holanďana to Státní opera před dvěma lety od kritiky hodně schytala. Proto jsem se zvědavostí čekala, jak Wagner na její scéně dopadne tentokrát. I když často slýcháme argument, že na Wagnera u nás žádné divadlo – hlavně po pěvecké stránce – prostě nemá, snaha Státní opery nerezignovat na tento vrcholný repertoár je sympatická.
Marion Ammann (Isolde), Leonid Zakhozayev (Tristan)
Do Prahy si Státní opera pozvala mezinárodní tým inscenátorů – především zkušeného britského dirigenta Jana Latham-Koeniga, který dlouhodobě působil ve Vídeňské státní opeře, dnes je hudební ředitel Štrasburské filharmonie a Opéry national du Rhin a hostuje na předních evropských scénách (Bastille, Covent Garden,Teatro Carlo Felice, Královská dánská opera ad.). Režie a scény se ujal argentinský tým: režisér Marcelo Lombardero, výtvarník Diego Siliano a Luciana Gutmanová (kostýmy) se znají z Teatro Colón v Buenos Aires.
1.dějství
Tristan v jejich podobě je jako pohádkový příběh vyprávěný nad rozevřenou dětskou knihou. Postavy hlavních hrdinů vstupují do kreslených ilustrací a ty ožívají a mění se v barevný film. Kulisy jsou v podstatě virtuální, vše se promítá na dvě průsvitné opony, na jednu před jevištěm a druhou v pozadí. Je to levné a přitom značně efektní řešení, umožňuje proměny rychlé jako filmový střih. Když v předehře 2. jednání slyšíme lovecké rohy, ocitáme se na pár taktů v kresleném lese, během chvilky les na předním plátně zmizí a rázem jsme v paláci, promítaném na druhém plátně, kde Isolda čeká na tajnou schůzku s Tristanem. Nebo umožňuje vidět dění ve dvou rovinách – hádku Brangäny s Tristanem na palubě kreslené lodi a zároveň pod ní v podpalubí vidět reálný prostor kajuty s Isoldou. Zajímavý je už začátek, když kreslená postava Mladého námořníka na ilustraci lodi najednou ožije animací a zpívá (mimochodem velmi svěží hlas Josefa Moravce, jednoho ze tří zúčastněných českých sólistů).
Amber Wagner (Brangäne), Marion Ammann (Isolde)
Tím nápaditost inscenace končí, kostýmy (inspirované nejspíš filmovou představou o středověku) i režie byly hodně tradiční. Nevadily, ale ani nenadchly. Režie byla zvláště v druhém dějství dost statická, většinou se pěvci snažili směrem do publika přezpívat orchestr a režisér jim v tom příliš nekomplikoval situaci.
Amber Wagner (Brangäne), Marion Ammann (Isolde)Obsazení tvořili opět většinou zahraniční umělci (domácí Josef Moravec a Miloš Horák dostali menší role, Svatopluk Sem zpíval Melota). Státní opeře se podařilo dát dohromady vyvážené obsazení, nebyl tam výrazně slabší výkon. Leonid Zakhozhaev z Mariinského divadla v Petrohradě je významným wagnerovským tenorem, byl to štíhlý, nervní, dynamický Tristan. V druhém jednání se mi občas zdálo, že v dolních polohách zní trochu unaveně, ale celé 3. jednání a závěr měl výtečný.
Leonid Zakhozayev (Tristan), Svatopluk Sem (Melot), Richard Wiegold (Marke), Amber Wagner (Brangäne), Marion Ammann (Isolde)
Švýcarská sopranistka Marion Ammann je mladá, i když už zkušená wagnerovská heroina (stipendistka v Bayreuthu). Typově se pro Isoldu hodí skvěle, ale herecky působila dost chladně. Občas se ztrácela v příliš hlasitém zvuku orchestru (bohužel v sedmé řadě, kde jsem seděla, bylo opravdu nástroje slyšet víc, než je žádoucí, vzadu byl zvuk vyrovnanější).
2.dějství
Vynikající byla Amber Wagner v roli Brangäny. Tato mladá americká mezzosopranistka je majitelkou plně znějícího, lahodného a dlouhodechého hlasu, který uplatňuje v širokých obloucích, aniž by ztratila na síle nebo barvě. Pro Wagnera ideální. Spolu s Kurwenalem tvořili „oscarovou dvojici ve vedlejších rolích“, oba působili dosti přesvědčivě. Ostatně barytonista Tomasz Konieczny (Kurwenal) herectví vystudoval a jako režisér nebo herec se objevil v mnoha polských filmech. Jeho baryton je průrazný a solidní. Velmi uspokojivý pěvecký výkon podali i barytonista Svatopluk Sem (Melot) a velšský basista Richard Wiegold (Král Marke), který zapadal svým typem do role výborně, ale odzpíval si svůj velký „monolog“ na konci 2. dějství v jedné strnulé póze.
Leonid Zakhozhaev (Tristan), Richard Wiegold (Marke)Na závěr jsem si nechala orchestr. Je to těleso, které pár posledních let přežívá v nejistotě a uprostřed otázek nad vlastní budoucností. Takový orchestr nemá moc velkou motivaci k nějakým výkonům. Přesto pod taktovkou Jana Latham-Koeniga pookřál a podařilo se mu velice slušné nastudování wagnerovské partitury. Měl dostatečně robustní a kompaktní zvuk, dobré ladění, promyšlený výraz. Až na pár nepřesností v rychlém úvodu druhého jednání (rytmická souhra, některé houslové figury) byl připraven dobře, smyčcová i dechová sóla se dařila, opravdu to byl výkon na jejich poměry nadstandardní. Přála bych jim častější spolupráci s tímto dirigentem, kterého si oblíbili, a který jejich práci dokázal dát smysl.
3.dějstvíPražské jaro, i když byla premiéra dobře načasována, ohrnulo nad Tristanem nos. Do festivalového programu zařadilo jen inscenace Národního divadla. Jeho škoda – místo nepovedeného Idomenea mohli festivalovým hostům nabídnout premiéru jedné z nejžádanějších oper a to ve velmi dobrém standardu.
Leonid Zakhozayev (Tristan), Marion Ammann (Isolde)Richard Wagner:
Tristan und Isolde
Dirigent: Jan Latham-Koenig
Režie: Marcelo Lombardero
Scéna: Diego Siliano
Kostýmy: Luciana Gutman
Sbormistr: Tvrtko Karlovič
Orchestr a sbor Státní opery Praha
Sólo na anglický roh: Josef Obrázek
Premiéra 20.května 2010 Státní opera Praha
Tristan – Leonid Zakhozhaev
Isolde – Marlon Ammann (alt. Elizabeth Connell, Catherine Hunold)
Král Marke – Richard Wiegold
Kurwenal: Tomasz Konieczny (alt. Richard Haan)
Melot – Svatopluk Sem (alt. Vratislav Kříž)
Brangäne – Amber Wagner
Pastýř – Josef Moravec (alt. Václav Sibera)
Kormidelník – Miloš Horák
Mladý námořník – Josef Moravec (alt. Václav Sibera)
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
