Stoleté výročí geniálního a laskavého dirigenta Wolfganga Sawallische
Raná léta
Wolfgang Sawallisch se narodil 26. srpna 1923 v Mnichově jako mladší ze dvou dětí Marii a Wilhelmu Sawallischovým. Jeho otec byl ředitelem pojišťovny Hamburg-Bremer-Feuerversicherung.
Hudba mu k srdci přirostla již v útlém věku. Od pěti let se věnoval hře na klavír a v deseti letech se rozhodl, že se chce stát koncertním klavíristou. V dětství ho výrazně ovlivnili Richard Strauss a dirigent Hans Knappertsbusch.
Ve svých jedenácti letech navštívil operní představení v Mnichově, kde nemohl spustit oči z muže, který celé představení řídil. V té době mu profese dirigenta učarovala a rozhodl se, že se kromě klavíru bude nakonec věnovat i dirigování.
Zpočátku studoval skladbu a klavír soukromě u Wolfganga Ruoffa. Jeho profesní vývoj přerušila druhá světová válka – sloužil ve Wehrmachtu, ve Francii a v Itálii. Ke konci války byl zadržen v britském zajateckém táboře v Itálii.
Po návratu z britského zajetí studoval u skladatele Josepha Haase a po jednom semestru složil v roce 1946 státní zkoušku na Staatliche Musikhochschule v Mnichově. Hodiny dirigování absolvoval u Hanse Rosbauda a Igora Markeviče.
Kariéra
Po absolvování mnichovské konzervatoře zahájil v roce 1947 svou kariéru ve Stadttheater Augsburg. Nejprve zastával funkci korepetitora a později se stal šéfdirigentem. Působil zde až do roku 1953.
V letech 1952–1953 byl asistentem Igora Markeviče na Mezinárodní letní akademii Mozartea v rakouském Salcburku.
Od roku 1953 zastával funkci hudebního ředitele v Cáchách (do roku 1958). V témže roce byl jako vůbec nejmladší dirigent pozván k řízení Berlínských filharmoniků, kde byl tehdy šéfdirigentem Herbert von Karajan.
Když v roce 1957 debutoval na Bayreuthském festivalu dirigováním Tristana a Isoldy, byl nejmladším dirigentem, který zde kdy vystoupil. Na festivalu působil až do roku 1962.
V letech 1958–1960 byl hudebním ředitelem ve Wiesbadenu, stejnou funkci zastával v letech 1960–1964 v Kolíně nad Rýnem.
Od roku 1961 byl profesorem dirigování na Hochschule für Musik und Tanz Köln.
Poté, co odmítl nabídku na angažmá v Metropolitní opeře v New Yorku, se v roce 1960 stal šéfdirigentem Vídeňských symfoniků a tuto funkci zastával deset let. Mezi jeho nejvýznamnější počiny patří první americké turné v roce 1964 a světové turné Japonsko-Amerika v roce 1967. Sawallisch zariskoval a uvedl Vídeňské symfoniky v newyorské Carnegie Hall mimo jiné s Brucknerovou 3. symfonií, dílem v té době v Americe téměř neznámým, a vysloužil si nadšené recenze. V roce 1967 byl hlavnim bodem turné koncert OSN se sólistou Henrykem Szeryngem. Neshody ve Vídni vedly v roce 1970 k Sawallischově rezignaci, po desetileté přestávce se vrátil jako hostující dirigent v rámci evropského turné. Jedním ze stálých dirigentů filharmoniků byl až do 24. června 2005, kdy se konal jeho poslední koncert v Bad Kissingenu, kdy již trpěl vážnými zdravotními problémy, na kterém zazněla díla Kodályho, Haydna a Brahmse. Vídeňští symfonikové s ním nahráli 165 produkcí, přičemž americké turné čítající 34 koncertů se počítá jako jedna produkce.
V letech 1961–1971 dirigoval Hamburské symfoniky.
Na popud Daigora Arimy, tehdejšího ředitele tokijského Symfonického orchestru NHK, který se počátkem 60. let zúčastnil Sawallischova koncertu ve vídeňském Musikvereinu, se od 9. října do 30. listopadu 1964 uskutečnilo první hostování Symfonického orchestru NHK v Tokiu. Z toho se vyvinula dlouholetá umělecká spolupráce, která trvala až do roku 2004. S orchestrem NHK jako hostující dirigent vedl více než 300 koncertních vystoupení v oblasti Tokia a v dalších 45 městech po celém Japonsku.
V letech 1971–1992 byl centrem jeho hudební činnosti Mnichov. V roce 1971 vystřídal Josepha Keilbertha ve funkci šéfdirigenta Bavorské státní opery. V letech 1976–1977 ji vedl také jako umělecký ředitel, a to až do nástupu Augusta Everdinga. Dirigoval zde prakticky všechny významné opery Richarda Strausse, jedinou výjimkou byla Salome a také 32 kompletních cyklů Wagnerova Prstenu Nibelungova. Od 21. září do 12. října 1974 Sawallisch hostoval s Bavorskou státní operou v Japonsku (Tokio a Ósaka).
Od roku 1973 byl ředitelem Orchestre de la Suisse Romande v Ženevě, kde setrval až do roku 1980. S tímto orchestrem podnikl od 28. října do 12. listopadu 1976 turné po Japonsku a Jižní Koreji, kde oddirigoval čtrnáct koncertů.
V roce 1986 dirigoval Mou vlast Bedřicha Smetany na tradičním zahajovacím koncertě Pražského jara. Vystoupil tehdy s Českou filharmonií, kterou za svůj život vedl celkem čtyřicetkrát.
V roce 1993 vystřídal Riccarda Mutiho na postu hudebního ředitele Filadelfského orchestru, kde setrval až do roku 2003. Podnikal s ním koncertní turné doma i v zahraničí, například v září 1995 v USA. Po skončení svého působení u Filadelfského orchestru se vrátil k hostování ve Filadelfii a v Carnegie Hall. V následujících letech mu však v dirigování bránily zdravotní potíže spojené s ortostatickou hypotenzí.
Od roku 2003 působil jako hostující dirigent. Pravidelně dirigoval mimo jiné Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia, Orchestra Filarmonica della Scala v Miláně, Philharmonia Orchestra v Londýně, Orschestre de Paris, Královský orchestr Concertgebouw, Vídeňské symfoniky a Izraelskou filharmonii.
V roce 2003 byla v bavorském Grassau založena Nadace Wolfganga Sawallische, jejíž součástí je hudební škola. Na benefičním koncertu Bavorského státního orchestru v Grassau 2. února 2013 řízeným Kentem Naganem se Sawallisch naposledy objevil na veřejnosti.
Osobní život
Během působení ve Stadttheater Augsburg se oženil se zpěvačkou Mechthildou Schmid (1921–1998), dcerou varhanáře Magnuse Schmida (1889–1964) z Pemmeringu, s níž se seznámil již v mládí v Mnichově. Měla na něj velký vliv po celý jeho život.
Sawallisch adoptoval Mechthildina syna Jörga z prvního manželství, narozeného v roce 1944. Mechthild se vzdala vlastní kariéry ve prospěch kariéry svého manžela. Doprovázela ho na všech jeho cestách a dělala mu asistentku.
Po 46 letech manželství Mechthilda zemřela ve věku 77 let na rakovinu štítné žlázy. Jeho syn Jörg zemřel v lednu 2013, pouhý měsíc před svým adoptivním otcem.
Zajímavosti
Sawallisch vynikal především v interpretaci děl Richarda Strausse a Antona Brucknera. Jeho provedení kompletních děl Richarda Wagnera a Richarda Strausse získala mezinárodní uznání. Jako klavírista předních pěvců své doby (například Dietricha Fischera-Dieskaua, Petera Schreiera a Elisabeth Schwarzkopf) se těšil nejvyššímu renomé. Ke klavíru usedal i na vlastních komorních recitálech. Jeho dirigentský styl byl peprný a temperamentní, stručný a disciplinovaný.
Na pódiu Bavorské státní opery stál 1220x.
Nahrávka Wolfganga Sawallische byla věnována kosmické sondě Voyager 1, kterou NASA 5. září 1977 vyslala do vesmíru, aby prozkoumala vnější planetární systém. Jedná se o árii Královny noci z Mozartovy Kouzelné flétny s německou sopranistkou Eddou Moser a Bavorským státním orchestrem.
V roce 1988 vyšla jeho autobiografie pod názvem Im Interesse der Deutlichkeit. Mein Leben mit der Musik, v níž se podělil o své názory na roli dirigenta.
11. února 1994 se uskutečnil koncert ve Filadelfii, který se vryl mnoha posluchačům a účinkujícím do paměti. Kvůli sněhové bouři nemohl celý orchestr přijet, načež Sawallisch zasedl k pianu a svou hrou orchestr ve dvou operách Richarda Wagnera nahradil. Stíhal vést i sólisty a sbor.
Přestože hodně cestoval, jeho domovem bylo městečko Grassau, kde vlastnil rozlehlé panství s vlastním koncertním sálem. Hudební škola v Grassau mu byla obzvláště blízká (v instituci, která dnes nese jeho jméno, se v současnosti učí cca 1000 žáků z celého Achentalu). Nejen z tohoto důvodu založil v roce 2002 nadaci nesoucí jeho jméno. Během zahajovacího koncertu nadace, konaném dne 25. října 2003, byl jmenován čestným občanem Grassau.
Navzdory celosvětovému věhlasu byl skromný člověk, který cítil silný vztah ke své vlasti.
Ocenění
V roce 1949 získal první cenu na Mezinárodní hudební soutěži v Ženevě, kde doprovázel houslistu Gerharda Seitze.
Vídeňští a Hamburští symfonikové ho jmenovali čestným členem a čestným dirigentem.
Za dlouholetou spolupráci byl Sawallischovi v roce 1967 udělen nejprve titul čestného dirigenta Symfonického orchestru NHK a poté v roce 1994 titul laureáta čestného dirigenta.
Byl jediným neitalským dirigentem, kterému milánská La Scala udělila Toscaniniho “Zlatou štafetu”.
V roce 1993 mu byla udělena japonská hudební cena Suntory.
Smrt
Poslední léta svého života strávil na svém milovaném panství v jihobavorském Grassau, kde 26. února 2013 ve věku 89 let zemřel. Je pohřben, stejně jako jeho žena a syn, na tamním hřbitově.
Svůj majetek včetně vily v Grassau a k ní náležejícího pozemku o rozloze 35 000 m² odkázal nadaci, která zachovala památku a atmosféru jeho bývalého domova. Nadace pořádá koncerty, mistrovské kurzy v rámci Hudební akademie, která byla založena v roce 2018, a podporuje mladé talentované hudebníky.
Z jeho pozůstalosti byly 7. května 2019 vydraženy zajímavé hudební autografy, včetně dopisu Johannese Brahmse, Franze Liszta, pěti dopisů Richarda Wagnera, dva dopisy Richarda Strausse a dva hudební rukopisy.
Zdroj info: autorský článek
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
