Strhující Piková dáma v berlínské Komische Oper

Nabídku na zkomponování nové opery dostal Petr Iljič Čajkovskij od Mariinského divadla v Petrohradě již v roce 1888 – tedy krátce před tím, než v Praze, v prosinci téhož roku, osobně dirigoval českou premiéru svého Evžena Oněgina. I když tuto nabídku skladatel nejdřív odmítnul, o rok později přece jen na novou operu kývnul a vzápětí vedení divadla v Petrohradě představil hrubý náčrt děje. Puškinovu povídku přepsal do libreta Čajkovského bratr Modest, některé části ale vycházejí z děl jiných básníků, slova árie Jeleckého pak dokonce z pera samotného skladatele. Partitura vznikla během rekordního půldruhého měsíce, při Čajkovského pobytu ve Florencii. Premiéru Pikové dámy řídil v prosinci 1890 český dirigent a skladatel Eduard Nápravník, tehdy v Petrohradě působící. Prvním provedením Pikové dámy mimo hranice Ruska pak byla její pražská premiéra v říjnu 1892, opět v Národním divadle, při příležitosti opětovné návštěvy Petra Iljiče Čajkovského v Praze. Od té doby se Piková dáma na naší první scéně dočkala dalších jedenácti nastudování, tím posledním ale byla rozhodně ne nezdařilá inscenace pražské Státní opery v listopadu 2004.

Berlínská Komická opera i ve své nynější produkci druhé nejhranější Čajkovského opery, která měla premiéru loni v lednu, rozhodně dostála renomé moderního operního domu. Jistě, některé z tamních inscenací jsou hodně provokativní. Zpravidla ale u jejich režijní koncepce nemáte pocit samoúčelnosti za každou cenu, a tak mnohdy stokrát obehraný příběh sledujete s takovým napětím, jako byste jej dosud neznali. Podobně tomu je právě i u této Pikové dámy.