Stříbrný soprán se slovanskou slzou. Gabriela Beňačková slaví sedmdesátiny

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Byl počátek listopadu roku 1970. Milovníci opery čekali s velkým napětím na první premiéru aktuální sezony operního souboru Národního divadla. Bylo jí monumentální dílo Sergeje Prokofjeva Vojna a mír. V Praze byla tato opera sice jednou již uvedena v červnu 1948 a jednalo se dokonce o první jevištní provedení celé opery (druhý díl byl do té doby proveden pouze koncertně), ale tehdy šlo o první verzi díla. Sergej Prokofjev poté na díle dále pracoval a tentokráte se tedy jednalo o verzi definitivní, ve zdařilé verzi tehdejšího inscenačního týmu.
S. Prokofjev: Vojna a mír – Gabriela Beňačková (Nataša), René Tuček (Andrej), Eva Zikmundová (Hélene) – ND Praha 1970 (foto Jaromír Svoboda / archiv ND Praha)

Inscenace byla svěřena do mimořádně povolaných rukou zkušeného dirigenta Rudolfa Vašaty, který operu již jednou uvedl na svém tehdejším mateřském působišti v Liberci, a vynikajícímu režiséru Georgiji Ansimovovi, který se už několikrát v Praze výborně prezentoval, především svou inscenací Prokofjevovy Lásky ke třem pomerančům. S mimořádným napětím byl především očekáván debut v postavě Nataši Rostovové. Ředitel Národního divadla Přemysl Kočí totiž svěřil tuto roli třiadvacetileté studentce bratislavské Vysoké školy múzických umení Gabriele Beňačkové. Výsledek byl fascinující.

Mladá interpretka měla vše, co role vyžadovala. Technicky i výrazově vyzrálý pěvecký projev, přirozený jevištní projev a půvab mládí. Režisér Ansimov se tehdy vyjádřil, že v ní našel ideální Natašu. Dejme na tomto místě slovo renomované kritičce Jarmile Brožovské: „Beňačková jako hrdinka zhudebněného světoznámého románu překvapila, dojala, strhla. Její Nataša, nezatížená jevištní rutinou, měla upřímnou bezprostřednost, přirozenost, naivitu i půvab spojený s udivující znalostí uměleckého projevu. Měla štěstí, že její první profesionální setkání s operou zprostředkovali znamenití umělci – pedagogové jako výborný praktik operního divadla a odborník na operní zpěv, dirigent Rudolf Vašata a zapálený odborník na současné operní divadlo, režisér Georgij Pavlovič Ansimov. Ta, která vešla do současných dějin Opery Národního divadla jako Nataša, ráda potvrzuje, že hodiny tvrdé práce na roli, ale i dlouhé diskuse o uměleckých i lidských problémech se znakem herecké duše jí odhalily svět divadla a daly jí nové vklady do další práce.“

S. Prokofjev: Vojna a mír – Gabriela Beňačková (Nataša), Ivo Žídek (Hrabě Pierre Bezuchov) – ND Praha 1970 (foto Jaromír Svoboda / archiv ND Praha)

Ale vraťme se na začátek. Gabriela Beňačková se narodila v Bratislavě 25. března 1947. Ačkoli rodina (otec byl advokát) se na počátku padesátých let musela vystěhovat z Bratislavy na venkov, vzpomíná zpěvačka na své dětství s láskou. Její rodiče ji vychovali i v obtížných podmínkách k úctě k základním životním hodnotám, a protože si byli vědomi, jaký má talent, umožnili jí, aby jej všestranně rozvíjela.

Gabriela navštěvovala hodiny hry na klavír, zpěvu i tance. Zpívala v dětském sboru Československého rozhlasu v Bratislavě. Od roku 1962 studovala zpěv na bratislavské konzervatoři u Magdy Móryové, v letech 1966-1967 na konzervatoři v Žilině u Terezy Kresákové a poté v letech 1967-1971 na Vysoké škole múzických umení u Anny Korinské a Jana Blaha.

V roce 1969 zvítězila na pěvecké soutěži Leoše Janáčka v Luhačovicích a stala se absolutní vítězkou Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Tyto její úspěchy nepochybně sehrály roli v tom, že ji ředitel Národního divadla Přemysl Kočí pozval k hostování a následně nabídl angažmá nejprve sustenantky a posléze řádné sólistky Opery Národního divadla.

Po jednoznačném a mimořádném úspěchu v roli Nataši následoval další úspěch v roli Mimi, do níž byla doobsazena v inscenaci Bohémy. Mimi se stala první z jejích výborných hrdinek italských oper, s nimiž posléze sklízela úspěchy po celém světě.

Dalším hvězdným dnem v jejím životě a umělecké kariéře byl 21. květen 1971. Tehdy se poprvé představila divákům v nové inscenaci Smetanovy Prodané nevěsty, kde ztvárnila titulní roli pod taktovkou Jaroslava Krombholce a v režii Přemysla Kočího. Partnerem v roli Jeníka jí byl Ivo Žídek.

Gabriela Beňačková sklidila v nejčeštější ze všech českých operních rolí ještě větší úspěch nežli v postavě Nataši. Ohlasy nešetřily superlativy. Podle kritik: „Její Mařenka jiskrným temperamentem, šarmem, souladem vokálního a hereckého výrazu a ženstvím připomněla do té doby nedostižený vzor v podání talichovské pěvkyně Oty Horákové…. Zpívá tak nadzemsky krásně, že se tají dech, derou se slzy do očí a mráz běhá po celém těle, protože nelze snést tolik dojmů najednou… nejkouzelnější Mařenka a nejkrásnější pianissima na scéně, jaká si lze představit.“

Po Mařence už bylo jasné, že v Národním divadle zazářila nová hvězda. Následovaly další role: Rusalka, Hedvika ve Smetanově Čertově stěně., Taťána v Čajkovského Evženu Oněginovi, Katrena v Suchoňově Krútňavě. A po nich dvě osudové role, které způsobily, že Gabriela Beňačková si vydobyla pozici dokonalé interpretky – titulní hrdinky Její pastorkyně a Káti Kabanové.

Dalším důležitým mezníkem byl rok 1974, kdy Gabriela Beňačková poprvé zpívala rolí Leonory ve Fideliovi. Zpěvačka se poprvé setkala s vysoce dramatickou partií a prokázala, že je schopná se s ní plnohodnotně vyrovnat, což posléze dokazovala na mnohých proslulých zahraničních scénách.

Krátce po prvních úspěších doma se s vytříbeným uměním Gabriely Beňačkové mohli setkat operní diváci v zahraničí. Po irském Dublinu ji obdivovali diváci v italské Bologni, Reggio Emilia a Parmě. A poté už následovaly v rychlém sledu špičkové renomované evropské operní domy. Postupně krásu a působivost jejího zářivého sopránu ve spojení s její schopností přirozeného jevištního projevu s hlubokou niterností výrazu oceňovali diváci ve Státní i v Německé opeře v Berlíně, v Hamburku, Kolíně nad Rýnem, Stuttgartu, Drážďanech a dalších německých městech, v londýnské Covent Garden, v Edinburghu, v Paříži, stejně jako v Curychu anebo v Ženevě, v Římě anebo v Benátkách, v barcelonském Gran Teatre del Liceu anebo v madridském Teatro Real, v milánské Scale, v Moskvě, kde se výtečně prosadila jako Taťána v Oněginovi, a v dalších evropských operních divadlech.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat