A přece se na programu mezi uvedenými tituly nakonec objevila i choreografie, která nebyla tuzemského původu. V rámci festivalové výzvy „Tanec Praha studentům“, kterou se primárně zaštiťovala určitá část doprovodného programu, bylo 25. června v divadle Ponec uvedeno současné taneční dílo Kreatur německé choreografky Sashy Waltz. V přizpůsobené verzi pro studenty posledních dvou ročníků Konzervatoře Duncan Centre jej v Praze nastudoval s laskavým svolením autorky Jiří Bartovanec, dlouholetý člen tanečního souboru Sashy Waltz and Guest, který je zároveň i interpretem v originální verzi, jež měla premiéru v roce 2017 a ještě začátkem června 2020 byla stále v aktuálním repertoáru souboru. Z původního záměru týdenního workshopu pro studenty Duncan Centre zaměřeného na zprostředkování zkušenosti trendů současného tance a světové choreografie, který hned po začátku přerušila nařízená karanténa, se díky nadšení a zájmu studentů podařilo (možná i díky on-line propojení) po obnovení výuky vytvořit skutečný choreografický celek, s jehož veřejným uvedením souhlasila i Sasha Waltz.
Její Kreatur je silně aktuálním tanečním dílem zkoumající projevy lidské existence na pozadí narušené společnosti. Globální i individuální touhy a potřeby nás formují, ženou vpřed, rozvíjí i frustrují, vylepšují i ničí. Moc na jedné straně a její absence na straně druhé se odráží v dominanci jedněch a slabosti jiných. Tam, kde je svoboda vykupována kontrolou našich myslí, tam sice komunita spojuje, ale zároveň vytváří izolaci. V kontextu událostí posledních týdnů se tato témata zdají být ještě palčivější a samotné Kreatur ještě nadčasovější, až z toho skoro mrazí. Originální provedení v podání autorského souboru navíc akcentuje vizuální stránku představení, kostýmy významné výtvarnice Iris Van Herpen jsou kombinovány s nejnovější digitální technologií a light designem Urs Schönebaum. Vytváří jakýsi obraz dnešního světa v jiné dimenzionální perspektivě. Emocionální stránka díla je propojením velmi současného tanečního pohybu pracujícího s jemným detailem frázovité rytmizovanosti pohybu přes izolace drobných částí těla, který se přelívá do silné exprese výrazového projevu tanečníků a ta se odráží zpět v pohybovém napětí. Chemicko-fyzikální reakci vznikající v tomto scénickém procesu násobí originální hudba Soundwalk Collective.
Tvůrčí tým i protagonisté souboru Sasha Waltz and Guest patří k tomu nejlepšímu, co západoevropské umělecké kruhy nabízí a není důvod pochybovat o tom, že jejich spolupráce prezentuje tendence aktuální taneční tvorby a její blízké budoucnosti. Samozřejmě byly a jsou k tomu nutné určité podmínky včetně technologických možností a choreografických osobností. Základ v podobě schopných tanečníků by tu už byl.
Jiří Bartovanec neměl možnost zcela využít originální scénický design pro kostýmy, světlo a scénografii, pracoval s omezenými možnostmi i časem, a tak v jeho nastudování bylo studentské Kreatur o něco méně dech beroucí. Ovšem o to více možná působilo syrověji a podobně jako styl německého „Tanztheatru“ minulého století, bylo našemu publiku tak nějak bližší a známější. Nadšení a odhodlání mladých tanečníků vyvážilo tu nemožnost vyrovnat se po technické stránce originálu a vzhledem k taneční a jevištní zkušenosti interpretů představilo zcela zaplněnému hledišti divadla Ponec velmi kvalitní práci, které nelze nic vyčítat a jejíž přesah je pro všechny zainteresované neoddiskutovatelný.
Příklad Jiřího Bartovance ukazuje, že cesta autorské choreografie není jedinou možností, kterou se v současném tanci musí mladý umělec vydávat. Nakonec ani choreografické nádoby inspirace nejsou bezedné a stejně jako klasický balet bude muset s postupem času i současný tanec přistoupit k repertoárovému fungování. Originalita autorské choreografické tvorby totiž ve vyšších úrovních umělecké hodnoty už dávno překročila stín hledání vlastní identity rozpolceného a je načase uměleckou hodnotu definovat současnými mistrovskými díly (a ta nemusí být jen zahraničního původu), nicméně nadčasovost je podmínkou nejen v tématu, ale i využitém tanečním slovníku. Choreograficko-repetitorská role Jiřímu Bartovancovi určitě padla jako ulitá, ale nutno podotknout, že i jí předcházela dlouhá doba velkého osobního vývoje po kreativní i interpretační stránce. A je jistě i potřeba zmínit výrazný přínos jeho repetitorských asistentů Dory Sulženko Hoštové a Jana Rázima, kteří s tanečníky na Konzervatoři Duncan Centre pracují pedagogicky dlouhodobě.
Bylo zajímavé sledovat mladé tančící lidi na jevišti, kteří s opravdovostí sobě vlastní přijali v úvodní scéně nahotu za vlastní a dokázali si uchovat důstojnost i v kontroverzně vyznívajících scénách, které by pro konvenčního diváka mohly být náročné. Přesto, že skupina působila velmi kompaktně, ve světelném designu Michala HóR Horáčka se rýsovala síla jednotlivých tanečních osobností, které už nyní jsou anebo v příštím roce budou absolventy Konzervatoře Duncan Centre a je nepochybné, že o sobě dají vědět. Nakonec už vlastně dávají, a nejen v Ponci nebo v Duncan Centre. Kdo navštívil Svatojánskou noc ve Studiu Alta 23. června mohl ty samé tanečníky (či spíš většinu z nich) vidět v tanečním site-specific na zahradě Invalidovny. A i tam, ovšem jako nezávislé uskupení Whispers, všechny přítomné zcela ohromili svým výrazově silným a pohybově vyspělým projevem se zajímavou vizuální stránkou performace. Míra vlivu zažité zkušenosti při nastudováním Kreatur by byla na samostatnou analýzu jejich profesního vývoje.
Kreatur
Choreografie: Sasha Waltz
Nastudování: Jiří Bartovanec
Asistenti nastudování: Dora Sulženko Hoštová, Jan Razima
Interpretace: Šárka Říhová, Jolana Šturmová, Anna Kroupová, Tereza Holubová, Šimon Klus, Magdalena Junková, Zuzana Pipková, Barbora Makalová, Kateřina Jabůrková, Barbora Ptáčková, David Králík, Adéla Červová, Kristýna Šťastná, Pavlína Řezníčková, Žaneta Musilová
Hudba: Soundwalk Collective
Originální kostýmní design: Iris Van Herpen
Světla: Michal HóR Horáček
Psáno z představení 25. června 2020, divado Ponec, festival Tanec Praha 2020
