Má první otázka: Studoval jste v Evropě, v Londýně a Hannoveru. Jak vzpomínáte na své profesory? Vedli vás spíše k disciplíně a korektnosti, nebo k tvůrčí svobodě a emocionálnímu projevu?
Odpověď zní: ano a ano. Různí pedagogové měli různé přístupy a pohledy a já jsem postupně pochopil, že všechny tyto úhly pohledu vedou k témuž jádru. Jeden z mých profesorů se velmi soustředil na zvuk a ten byl středem jeho hudebního myšlení. Naproti tomu jeden z mých profesorů v Hannoveru tíhl spíše ke kognitivnímu, intelektuálnímu přístupu k výuce.
Arie Vardi kromě vás v Hannoveru spolupracoval s dlouhou řadou vynikajících klavíristů, kteří později získali mimořádné množství cen na prestižních klavírních soutěžích. Vy jste debutoval v Carnegie Hall již ve dvaadvaceti letech, takže jste ke zviditelnění soutěžní úspěchy nepotřeboval. Cítil jste někdy v mládí potřebu nebo touhu soutěžit, porovnávat se s ostatními?
Jako klavírista se nelze vyhnout porovnávání s ostatními. Díla, která hrajeme, už hráli lidé, které obdivujeme a kteří nás inspirovali, včetně našich kolegů. Ať už jde o klavíristy minulosti nebo současnosti, neustále probíhá jak zdravé, tak nezdravé srovnávání s ostatními. Trik spočívá v tom, vědět, jak s tím pracovat, jak se inspirovat – a především být v dialogu s ostatními hudebníky. Povrchní srovnávání však nikam nevede. Když vyrůstáte jako mladý klavírista na konzervatoři a slyšíte, jak cvičí ostatní ve vedlejší místnosti, pocit srovnávání je přítomen neustále – soutěže k tomu ani nepotřebujete. Zároveň si ale myslím, že na soutěžích je něco hluboce problematického. Na druhou stranu věřím, že určitá forma viditelnosti je nezbytná. Dnes, když zasedám v porotách, mě často překvapuje samotný proces a je třeba velmi pečlivě přemýšlet o jeho smyslu.
Jak se v průběhu vaší kariéry vyvíjely vaše repertoárové priority?
Nelze se vyhnout hraní některých věcí prostě proto, že se musí. Jako mladý klavírista se učíte mnoho skladeb, protože vám to někdo řekne nebo protože jste zvědaví. Vždy by tam měl být prvek intelektuální zvědavosti. Postupem času jsem se stále více soustředil na interpretaci hudby, kterou opravdu hluboce miluji a která je mi nejbližší. Na něco velmi osobního, co mohu sdělit skutečně, nikoli uměle. V minulosti jsem hrál nádherné skladby, ale motivace k jejich studiu byla spíše vnější.
Ve vašem případě si nemohu odpustit logickou otázku: když už jste nahrál všechny Beethovenovy sonáty, co třeba přidat variace, bagately, koncerty a všechno ostatní? Láká vás tato myšlenka?
Rozhodně koncerty. Beethovenovi jsem se v posledních letech věnoval velmi intenzivně a rád bych se vrátil k jiným myšlenkám. Ačkoli prvotní impuls vede k dalšímu zkoumání Beethovenova díla, chtěl bych se soustředit na schumannovské cykly a více se věnovat francouzskému repertoáru. Beethovenovy koncerty jsem už nahrál s rozhlasovým orchestrem, ale bylo by hezké mít je i v katalogu některého vydavatelství. Cesta před námi je stále dlouhá!
Beethovenovy sonáty jste provedl také koncertně jako kompletní cyklus. Studiová nahrávka je pro většinu hudebníků jakýmsi referenčním bodem znalostí, porozumění, disciplíny, odpovědnosti a úcty ke skladateli. Živé provedení v kontaktu s publikem je naopak vizitkou tvůrčích schopností, jedinečnosti okamžiku, emocí a osobního vkladu. Výsledky těchto dvou přístupů se mohou diametrálně lišit. S určitým odstupem – lákalo by vás pořídit živou nahrávku všech sonát?
Ano, lákalo. Rád bych pořídil videozáznam živého provedení sonát s drobnými korekcemi, aby byl zachován duch koncertního provedení.
Beethovena považuji za hudební vesmír: klavírista, který rozumí ranému Beethovenovi, nemůže mít potíže s Mozartem a Haydnem; kdo porozumí jeho pozdním dílům, má výborný základ pro interpretaci Bacha, Schuberta, Schumanna, Brahmse, Prokofjeva a dalších. Na které skladatele se od vás můžeme těšit v nadcházejících letech a jaké aktivity vás čekají v roce 2026?
Plně s vámi souhlasím. Beethoven je pro mě ‚sluncem‘, středem hudební soustavy, ale to neznamená potlačení rozdílů mezi ostatními skladateli. Například Schubert vyžaduje zcela odlišný přístup. Prvek Beethovena je tam přítomen a působí ‚blízce‘, ale zároveň je zvuk i práce s pedálem velmi odlišná.
Pracuji na posledních Schubertových sonátách a schumannovských cyklech – na hudbě, která je mému srdci velmi blízká. Zároveň provádím Brahmsovy koncerty, které miluji. Stále se pohybují ve vesmíru, řekněme, středoevropského/německého romantismu, který ke mně velmi silně promlouvá. Obíhají kolem ‚slunce‘ Beethovena, ale byla by chyba k nim přistupovat se stejným estetickým postojem. Je třeba znovu přemýšlet – u Schumanna existuje svoboda, záměrná turbulence a chaos, které u Beethovena nenajdeme. Rovnováha mezi strukturou a výrazovým chaosem přináší zcela jiné výzvy než Beethovenovo dílo.
Saleeme, jménem našich čtenářů a portálu Opera PLUS vám mockrát děkuji za váš čas a velmi se těšíme na váš koncert v Rudolfinu dne 17. ledna 2026, který pořádá Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK v rámci cyklu Světová klavírní tvorba.
