Studujeme soudobé dílo: (instru)mentální sonda

  1. 1
  2. 2

Samotná večerní premiéra pak probíhá úplně jinak a neuvěřitelně zdárně. Jednak dirigent bezchybně ukazuje, jednak my jsme konečně všichni při věci a počítáme jak diví. Na přidaných fermátách znovu nabíráme dech a dál se odhodlaně pereme s hydrou kompozice. Koncertní mistryně procítěně podává své úžasné sólo: hlasitě smyčcem na kobylce nádherně skřípe, jako by otevírala hodně staré, dlouho nepoužívané dveře. Hráči bicí skupiny v šílené rychlosti přebíhají od nástroje k nástroji, mění desítky různých paliček a klepátek a Zanáška trefuje gong v pravý čas. Smyčce si kromě úderů dřevem smyčce na struny, smýkání dřevem přes struny, klepání smyčcem na čelo a mlácení prázdné slámy někdy i normálně zahrají. Nikoli však klavíristka. Ta se za celou dobu nedotkne klaviatury, zato s nohou na pedálu čile rejdí po strunách klavíru smetáčkem na smetí a vyluzuje neotřelé zvuky. Sedím poblíž a při děkovačce ji chci potěšit komplimentem, že jí to s tím smetáčkem výjimečně sluší. To jsem tomu dal! Zpraží mě pohledem a já náhle vím, že nechci-li v ní mít doživotního nepřítele, mám hodně co napravovat. Právě jsem ji, vysokoškolsky vzdělanou, magisterským titulem obdařenou koncertní umělkyni, totiž pasoval na uklízečku!

Otřesen tímto faux-pas se v šatně převlékám do civilu a prchám do teplého májového večera. Mezi rozcházejícími se koncertními návštěvníky rozeznávám na ostrůvku tramvajové (v Brně samozřejmě šalinové) zastávky své rodiče, oba důchodce a emeritní profesionální hudebníky. Podle toho, jak máma gestikuluje a otec rozčileně šermuje hůlkou, to asi zase schytám…

Autor je členem orchestru Filharmonie Brno
Text není oficiálním stanoviskem tohoto orchestru

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na