Švanda dudák rozehrál Drážďany

Příběh dudáka Švandy je pro Čechy takřka národní záležitostí, avšak opera Jaromíra Weinbergera nesoucí tento název, která se v současné době hraje v Semperově opeře v Drážďanech, je dějově poněkud jiná. V libretu Miloše Kareše je přidána další dějová linka, a to příběhu legendárního loupežníka Babinského, čímž se rozšiřují možnosti vytvoření větší a působivější lidové operní fresky. To je samozřejmě ideální pro interpretaci velkým operním souborem.Skladatel, který studoval v Praze u Vítězslava Nováka a Jaroslava Křičky a také u Maxe Regera v Lipsku, se věnoval s různým hudebním žánrům, ale pracovně působil hlavně v cizině i USA. Po návratu odtamtud zkomponoval své nejznámější dílo, lidovou operu Švanda dudák. Premiéra se konala 27. dubna 1927 v pražském Národním divadle za řízení Otakara Ostrčila. Spisovatel Max Brod byl dílem nadšen a doporučil je dále. Opera byla z jeho popudu částečně upravena, Brod ji přeložil do němčiny a dílu se otevřela úspěšná cesta do světa. Byla převedena do sedmnácti jazyků, hrána téměř v třech stech divadlech v řadě zemí a v roce 1931 je kupříkladu provedla Metropolitní opera v New Yorku. Před válkou se tento kus hrál téměř ve všech českých a moravských městech, ve kterých sídlily operní soubory. 


V roce 1975 byla opera uvedena v Českých Budějovicích. Před několika lety jí uvedlo Slezské divadlo v Opavě a v rámci festivalu hudebního divadla Opera byla tímto souborem představena roku 2007 divákům v Praze. Koncem minulého roku nastudovali Švandu dudáka v německém Görlitzu a nyní se jejímu provedení velkolepě věnovala Saská státní opera v Drážďanech.Režie byla svěřena bývalému opernímu pěvci a nynějšímu intendantovi opery v Halle Axelu Kohlerovi (režijní debutant v Semperově opeře), který má za sebou řadu inscenací v jiných divadlech. Režisér se nepouštěl do žádných velkých experimentů a  srozumitelným způsobem vyložil celkem jednoduchý děj opery. Dbal ovšem na výrazné pohybové kreace jak hlavních protagonistů, tak celého početného komparsu, chtěl prostě aby vše žilo. Spolu se scénografem Arne Waltherem využil velkého prostoru jeviště a po komorně a výtvarně stroze pojatém prvním obraze, znázorňujícím chaloupku Švandy a Dorotky, se oba další obrazy odehrály ve velkooperním stylu. Byly situovány do jakési obrovské zasklené haly – sídla královny, kam přiletí Švanda s Babinským vzdušným balonem rozveselit ji hrou na dudy. Do stejné dekorace, ale se zcela jinými světelnými efekty je situována i scéna druhého dějství, představující pekelnou říši, do které se propadne Švanda rovnou z královnina paláce po zaklínání se čertem. Po rozevření opony odměnilo publikum tuto scénu,  protkanou hemžením velkého pekelného davu v pestrých kostýmech od  Henrike Bromberové silným potleskem.Hudební nastudování patřilo mladému německému dirigentovi Constantinu Trinksovi (má za sebou již velmi bohatou uměleckou  kariéru a v Drážďanech se uvedl mimo  jiné dirigováním Straussova Růžového kavalíra), který spolehlivě zvládal orchestr vynikající drážďanské Staatskapelle; jenom někdy mohl vice ztlumit zvuk velkého orchestru, aby nepřekrýval hlasy zpěváků (akustika přízemí zdejšího sálu je vůči pěvcům méně milosrdná, než je tomu ve vyšších pořadích). Myslím, že Weinbergerova příjemná hudba vycházející z lidových písňových a tanečních tradic našeho národa se hrála těmto prvotřídním muzikantům dobře a porozuměli jí.

Sólistické obsazení hlavních rolí je složeno převážně z umělců mateřského souboru. Výjimkou bylo obsazení v podstatě největší role opery – což není Švanda, ale loupežník Babinský – ve výtečném podání českého tenoristy Ladislava Elgra. Ten je již řadu let naturalizován převážně v operním životě německy mluvících zemí (náš rozhovor s ním najdete zde). Elgr není v Drážďanech nováčkem, účinkoval zde třeba ve vynikající inscenaci Straussovy Daphné, ale tentokráte byla velká úloha Babinského šitá vpravdě pro něho. Je nejen protřelým světákem a elegantním mužem všech proměn, ale provádí krkolomné fyzické kousky a v neposlední řadě  se svým lehkým, ale znělým hlasem  výborně vypořádává s neuvěřitelně těžkým a rozsáhlým partem této role. Vedle něho pak působí Švanda Christopha Pohla (jinak významný drážďanský barytonista, kupříkladu báječný Wolfram ve Wagnerově Tannhäuserovi) poněkud matně. Ve druhém dějství ale pěkně vyzněla v jeho pojetí dojemná árie ,,Což zapomenout možno v srdci upřímném na svoji rodnou zem“.Další výrazný mužský představitel čerta Michael Eder v předposledním ,,pekelném obraze“ překvapil svým sonorním basem i notnou dávkou komediálního talentu. Z dámského obsazení pěvecky bezkonkurenčně  vyniká Marjorie Owens. Urostlá Američanka pěkného vzhledu vládne krásným, znělým mladodramatickým sopránem a příkladnou pěveckou technikou. Této umělkyni jsou v Drážďanech svěřovány exponované party děl Verdiho nebo Mozarta, a musím také připomenout její vynikající Elsu ve Wagnerově Lohengrinu. Spolu s Ladislavem Elgrem byli pěveckými favority představení. Úlohu královny ztvárnila na patřičné úrovni mezzosopranistka, taktéž Američanka, Tichina Vaughn, která díky své impozantní postavě a efektnímu kostýmu přímo vyčnívala nad početným hejnem dvorních hostů. Vzpomínám na její dramatické podání Ježibaby v Rusalce a  Ortrudy z Lohengrina na zdejší scéně. Početný sbor pod řízením Christofa Brauera opět prokázal své tradiční kvality.

Zpívalo se v češtině a ve většině případů s docela slušnou výslovností. Byl jsem velmi překvapen, jak silně pozitivně na premiéře 24. března 2012 přijalo toto dílo publikum, složené také z dosti velkého počtu mladých lidí. Závěrečné ovace byly totiž fenomenální a silný dupot diváků přímo otřásal prostorným hledištěm. Projev nesouhlasných výkřiků malé skupinky diváků, kteří seděli několik řad za mnou, se po chvíli úplně ztratil. Potěšila mne také jedna maličkost v divadelním programu – reprodukce roztomilé známé kresby starého dudáka od Mikuláše Aleše.Německým inscenátorům můžeme poděkovat, že přiblížili publiku toto zpěvné a veselé české dílo. Při ignorantském přístupu k české domácí tvorbě v našem státě mají tak i čeští zájemci možnost zajet si  na českou operu do nedalekých Drážďan.

Pro doplnění bych připomněl zvukový záznam Švandy dudáka z festivalového představení ve Wexfordu v roce 2003, který vydala firma Naxos, a také nahrávku z roku 1981, kde hlavní role ztvárňují Lucia Popp, Gwendolyn Killebrew,  Siegfried Jerusalem a Hermann Prey.

Jaromír Weinberger:
Švanda dudák
Dirigent: Constantin Trinks 
Režie: Axel Köhler
Scéna: Arne Walther 
Kostýmy: Henrike Bromber 
Světla: Fabio Antoci
Choreografie: Gaetano Posterino 
Sbormistr: Christof Bauer 
Sächsische Staatskapelle Dresden
Sächsischer Staatsopernchor Dresden
Premiéra 24. března 2012 Semperoper Drážďany

Švanda – Christoph Pohl 
Dorotka – Marjorie Owens 
Babinský – Ladislav Elgr 
Königin – Tichina Vaughn 
Magier – Tilmann Rönnebeck 
Teufel – Michael Eder 
Erster Landsknecht / Richter / Der Höllenhauptmann – Simeon Esper
Scharfrichter / Des Teufels Famulus – Timothy Oliver
Zweiter Landsknecht – Ilhun Jung

www.semperoper.de

Foto Semperoper – Matthias Creutziger