Ještě v roce 1825 není Chicago ničím víc, než přepřahací a poštovní stanicí na americké východozápadní obchodní trase mezi pobřežími Atlantického oceánu a Pacifiku. O pouhých 25 let později se tu však už hraje první opera – Belliniho Náměsíčná. V roce 1859 se tu za přispění rodáka z Čech Maurice Strakoše otevírá první pravidelná operní staggiona. Město začíná neuvěřitelně rychle růst a v roce 1865 se staví první operní budova – Crosby Opera House. S nárůstem počtu obyvatel začíná rozmach i v kulturní oblasti a vznikají i činoherní a operetní (či varietní) divadla. Urbanistický růst vede k tomu, že se na omezeném prostoru staví neobyčejně rychle především mrakodrapy, jejchž základem jsou ocelové skeletové konstrukce. Na vnitřní bezpečnost investoři příliš peněz nevěnují. A tak až obrovský a zničující požár chicagského divadla Iroquois, při němž uhořelo skoro 600 lidí, změní pohled na požární bezpečnost divadel po celém světě. Následkem této katastrofy jsou dokonce některé divadelní budovy s okamžitou platností zavírány (to postihlo např. i berlínskou operu – budeme se jí věnovat v některém z přístích dílů našeho seriálu). 
Crosby Opera House
Nejvýraznější kapitoly chicagského operního života se začaly psát v roce 1910, kdy byla založena Chicago Opera Company. Až do dnešních dnů druhá nejvýznamnější operní instituce v USA. Část jejích členů přešla při jejim vzniku z Hammerstein Opera Company of New York, která zanikla. Mezí prvními představeními této společnosti byla Aida a Pelléas a Mélisanda. Společnost na tehdejší poměry na velmi vysoké úrovni provedla také několik světových a amerických premiér (např. Prokofjevovu lásku ke třem pomerančům, Wolf-Ferrariho Madonin šperk, Catalaniho Loreley). Některá operní představení této společnosti přijížděli řídit i sami autoři děl. Tak prestižní ve své době Chicago Opera Company byla. Většina produkcí této společnosti se hrála v chicagském Auditoriu. V době největší slávy se stala ředitelkou společnosti Mary Garden (velmi významná, původem skotská sopranistka) – první žena na světě, která dostala příležitost řídit tak velkou a významnou operní společnost.
Civic Opera House – domov Lyric opera of Chicago. Stav budovy okolo roku 1929
Civic Opera House – současný stav
Jedním z nezanedbatelných výsledků působení společnosti bylo také postavení zcela nového operního divadla na Wacker Drive. V roce 1929 byl v rohovém mrakodrapu, vysokém přes 30 podlaží, otevřen divadelní sál. Vybavením (zejména důrazem na požární bezpečnost) to bylo v té době nejmodernější divadlo ve Spojených státech. Hlediště mělo kapacitu 3 471 míst. Zajímavé je to, že velká část těchto míst je umístěna v až neuvěřitelně rozlehlém parteru. Hlediště má pak už jen dvě další pořadí. Místa k stání v původním sále nebyla a nejsou ani dnes. Protože kapacita sálu a celé budovy byla veliká, byl součástí projektu i dokonalý systém záchranných a evakuačních komunikací a tras. Na svou dobu technicky dokonale bylo vybaveno i jeviště široké 38 metrů. V té době velmi pokrokový a bohatý světelný park umožňoval využívat mnoha světelných efektů včetně jejich rychlého střídání, což bylo na svou dobu nezvyklé.
V Chicagu slavila kromě NY své úspěchy samozřejmě i E. Destinnová a později také Soňa Červená, Rafael Kubelík a další. I nyní je Chicago jedním ze tří operních „pupků“ Ameriky. Lyric opera of Chicago patří spolu s Met a Operou Los Angeles ke třem nejprestižnějším severoamerickým operním souborům.
Hlavní foyer
V každém případě zajímavý a nezvykle situovaný prostor operního sálu i velmi výrazná a dobrá dramaturgie, včetně hostování všech současných hvězd operního nebe, mohou z vaší návštěvy Chicaga udělat po této stránce gurmánský zážitek. Město mnoho z vás při svých cestách do USA možná použilo jen jako „transfer“. Prostě jste v něm jenom přestupovali z jednoho letu na druhý a pokračovali dál na západ nebo do Jižní Ameriky. V Chicagu je totiž jedno z nejvytíženějších a největších civilních letišť na planetě. Já jsem však při jedné ze svých cest do USA byl neplánovaně nucen ve městě zůstat, a tak jsem se z letištního hotelu vydal do ulic města. Musím říci, že rozhodně stojí za to ho navštívit. Bezprostřední blízkost jezer, zachovalé původní čtvrti a downtown, kolorit přístavu a přívětiví lidé tam vytvářejí zcela jinou atmosféru, než má New York nebo města na západním pobřeží. Krom toho je v Chicagu k vidění a slyšení tolik hudebních zážitků, že si přijde na své milovník jakéhokoliv žánru. Opera, muzikál, jazz, ale třeba také hudba symfonická v podání asi nejprestižnějšího hudebního tělesa tohoto typu současnosti – Chicago Symphony Orchestra. Tak zkuste někdy místo rychlého přestupu na navazující let třeba několik dní pobýt. Uvidíte, že to bude stát za to!
