Česká filharmonie – to musíte slyšet!

V pátek 12. března máte jedinečnou šanci vyslechnout opakování 7. koncertu abonentních cyklů EF České filharmonie. I když jsem na koncert šel s vědomím, že půjde o dobré provedení, skutečnost předčila všechna očekávání. Protože se zde na blogu v poslední době objevila volání po moderní a/nebo soudobé hudbě, doporučuji tento večer dvojnásobně.
 

 
Nejprve zazněla orchestrální svita z opery Káťa Kabanová, kterou pro sestavil Jaroslav Smolka. Poprvé ji slyšeli letos v únoru v Londýně v provedení Orchestru BBC pod taktovkou Jiřího Bělohlávka a ten ji také řídil na koncertě České filharmonie – jednalo se o českou premiéru. Jednotlivé části vystihují zásadní momenty Janáčkovy opery a jsou podle nich též pojmenovány. Provedení bylo bezchybné, vyzdvihuji skvělé hobojové sólo z druhé části v podání Jany Brožkové. Následovala (světová) premiéra Koncertu pro klavír a orchestr Jiřího Gemrota. Hudební rozbor této skladby ponechám papírovým médiím, kde to svedou lépe, omezím se na to, že skladba je přístupná i tzv. běžnému posluchači, střídají se v ní orchestrální plochy s rozsáhlejšími kadencemi klavíru (ač je dle vlastních slov Gemrot jinak nemá rád) a zaujme part xylofonu, který občas vede dialog s klavírem. Koncert je zakončen efektním finále, po kterém následoval skutečně bouřlivý potlesk. Na klavír bravurně hrál Daniel Wiesner a svým výkonem jistě také napomohl úspěchu skladby.

Jiří Bělohlávek
Po přestávce přišla řada na mého oblíbeného Martinů, kvůli kterému jsem původně šel na koncert především. Na programu byla Symfonie č. 1. Martinů ji složil ve svých padesáti dvou letech, jde tedy o dílo zkušeného skladatele a jak řekl její objednatel – dirigent Sergej Kusevickij – „Nemůžete změnit jedinou notu v tomto díle. Je jako klasická symfonie“. Virgil Thomas se pak o ní v New York Herold Tribune (22. 11. 1942) vyjádřil následovně: „Symfonie Bohuslava Martinů – to je krása sama. Je půvabná jako celek a zní jako nic jiného“. Nelze než souhlasit a výkon České filharmonie její krásu jen podtrhlo. První dvě věty se vyznačovaly mohutností, třetí pak smutnou závažností (jde o poctu zesnulé manželce Kusevického), čtvrtá se znovu „vrací do života“ a je plná živé energie. Závažnost skladby i prvotřídní kvalitu provedení celého večera ocenilo publikum potleskem, jaký jsem již dlouho nezažil. Kdyby Jiří Bělohlávek nedal koncertnímu mistru pokyn, trvaly by ovace jistě mnohem déle.
 
Česká filharmonie
Jiří Bělohlávek – dirigent
Daniel Wiesner – klavír
Praha, Dvořákova síň Rudolfina, 11. a 12. března 2010
program:
Leoš Janáček – Káťa Kabanová, orchestrální svita z opery
Jiří Gemrot – Koncert pro klavír a orchestr (jednovětý) – premiéra
Bohuslav Martinů – Symfonie č. 1, H 289

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments