Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (25)

Deníky o hudbě (6)

16. dubna 1973
Nahrávka. Chopin: Koncert e moll č. 1; Heinrich Neuhaus, dirigent Alexander Gauk
Pokaždé, když slyším tuhle nahrávku (a jak často jsem ji slyšel), mám pocit, že mám co do činění s praobrazem chopinovské interpretace. Aristokracie, to znamená prostotu a přirozenost.

18. dubna
Nahrávka. Bartók: Klavírní koncert č. 1; Zoltán Kocsis, dirigent György Lehel
Kocsis je na výši. Dirigent k tomu má daleko. Je to velká škoda, protože tady musí být všechno jako z jednoho odlitku, klavírista a orchestr musí být v dokonalé rovnováze. Je to originální dílo, pravý Bartók. Smí se to hrát s takovým napůl rubatem? Nepochybně ano.

22. dubna
Návštěva Annie Fischer. Nahrávky. Prokofjev: Koncert č. 5 G dur, S. R.; Chopin: Balada č. 1 g moll, S. R.; Chopin: Koncert č. 1 e moll, Heinrich Neuhaus; Liszt: Es muss sein, Dietrich Fischer-Dieskau a Jörg Demus
Bylo velmi příjemné, že jsme mohli tohoto krásného, slunečného dne uvítat Annie Fischerovou u nás. Hned projevila přání, jestli bych jí mohl pustit některé své nahrávky (to jsem nečekal) a s velkým zájmem jim naslouchala. Prokofjevův koncert ji dokonale překvapil a nadchl (ale podle všeho ho nikdy předtím neslyšela). Chopinova Balada se jí upřímně líbila a uvedla ji v pravé v nadšení. Potom jsme poslouchali Chopinův 1. koncert s Neuhausem a jednu Lisztovu píseň s Fischerem-Dieskauem. Je velmi přímá a podle mého názoru neovládá diplomacii; dá se jí tedy věřit, říká všechno z očí do očí. Vzpomínám si, jak opravdu zkritizovala mou interpretaci Bachovy Francouzské suity c moll a Mozartovy Sonáty F dur. Škoda, že se vídáme tak málokdy (téměř vůbec).

29. dubna, Velikonoční neděle
Velikonoční hudební večer. Nahrávky. 1) Rostovské zvony, 2) Rachmaninov: Nešpory op. 37, sbor za řízení Svěšnikova; 3) Rachmaninov, 13 preludií op. 23 a op. 32, S. R.; 4) Stravinskij: Svěcení jara, dirigent Ernest Ansermet
Dnes večer jsou našimi hosty hudebníci a program je nejdřív „ortodoxní“, pak „profánní“ a konečně „pohanský“. Ale všechno je jarní a skutečně ruské; k dnešnímu datu se to hodí.
1) Zvony by byly lepší bez mluveného komentáře, který skutečně velmi rušil. 2) Nešpory. Takové věci mě neporazí. Prosím za prominutí, ale já se přitom brzy nudím; je to příliš monotonní. 3) Rachmaninov je Rachmaninov. 4) Pokud jde o pohanského Stravinského dirigovaného Ansermetem, nemohu si přát nic lepšího.

30. dubna, Velikonoční pondělí
Nahrávka. Schumann: Španělské zpívánky a Myrty, Dietrich Fischer-Dieskau a Jörg Demus
Nina bezpodmínečně chtěla, abychom si tyto písně poslechli v interpretaci nesrovnatelného umělce. Schumann se mu vždycky fantasticky daří, ale to platí pro všechno, co zpívá. Jen by neměl zpívat role, které nejsou psány pro jeho měkký a něžný hlas (jako například Macbetha, Rigoletta, Hanse Sachse). Je to pro něj velmi nebezpečné.

30. května, Kyjev, Palác kultury
Haydn: „Londýnská“ symfonie D dur, Moskevský komorní orchestr, dirigent Rudolf Baršaj
S jakou radostí se opět setkávám s touto symfonií, kterou jsem v mládí hrával čtyřručně s Natalií Verbickou. Rozumím Prokofjevovi, že byl Haydn jeho oblíbeným skladatelem.
Rád se k němu připojuji, ale je spousta dalších, které mám rád právě tak (víc než prstů na rukou).

29. června, Tours, Grange de Meslay
Francis Poulenc: 1) Banalités, pět písní na Gillauma Apollinaira, Bernard Kruysen a Noël Lee; 2) Trio pro klavír, hoboj a fagot, Bruno Rigutto, Pierre Pierlot, Paul Hongne; 3) Telle jour, telle nuit, devět písní na Paula Éluarda, Bernard Kruysen a Noël Lee; 4) Sonáta pro dva klavíry, Gabriel Tacchino a Bruno Rigutto
Večer věnovaný Poulencovi by velmi zajímavý jak výběrem děl, tak kvalitou interpretů, všichni to byli vynikající hudebníci. Až na sonátu (nebo koncert) pro dva klavíry jsem žádnou ze skladeb neznal; poznal jsem tak hodně nového, většinou to bylo půvabné a líbezné, občas trochu sentimentální. Nepovažuju Poulenca za nějakého zvlášť velkého skladatele, ale rozumím lásce, kterou mu věnují Francouzi, a nemám daleko k tomu, sdílet ji s nimi. Noël Lee a Bruno Rigutto hráli výtečně. Lidé z Tours byli nadšeni.

30. června, Grange de Meslay
Jessye Norman – soprán, Irwin Gage – klavír. Schubert, čtyři písně; Brahms, čtyři písně; Satie, tři písně z roku 1916; Wagner Písně Mathildy Wesendonckové; Mahler, sólo z 2. Symfonie
To je hvězda! Černoška s úžasným hlasem a impozantního zjevu. Skoro by člověk věřil, že se setkává s obrem z nějaké báje. Je dojat jejím zpěvem, hlasem téměř nekonečného rozsahu a s dokonale nefalšovaným citem. Zachází s tím citem velkoryse, nabízí ho posluchači jako dar. Je to fenomenální. Bohužel má (jistě přechodně) jednu chybu: občas má tendenci zpívat trochu pod tónem, a něčeho takového si člověk vždycky všimne. Doufejme, že se toho problému brzy zbaví. Má záviděníhodný smysl pro hudbu. Bravo, Jessye Norman.

1. července, Grange de Meslay
Koncert laureátů Soutěže Marguerite Longové a Jacquese Thibauda
Gabriel Fauré, Nokturno č. 6 (přídavek: poslední věta z Chopinovy Sonáty b moll), Jacques Taddei; Prokofjev: 7. sonáta (přídavek: dvě Scarlattiho sonáty), Oliver Gardon; Franck: Houslová sonáta, Dana Gwassalia, Inna Kolegorskaja
Takové koncerty nezůstanou v paměti dlouho… Ve velmi poslepovanému programu a kvůli různorodosti interpretů chybí jednotící linie, a kdyby byla, zapomene se na ni. Tak to bylo i při tomto koncertu laureátů soutěže Long-Thibaud. Z mé strany je to i únava a nepozornost, že si na nic nevzpomínám. Doufám, že byli jiní posluchači pozornější a že si z toho kromě vlastního názoru odnesou ještě něco dalšího. Ale časem na to také zapomenou. Zapomnění je naše budoucnost (přinejmenším naše minulost).

7. července, Grange de Meslay
Händel: Concerto grosso op. 6 č. 7 B dur, č. 10 d moll; Bach: 1) Koncert d moll pro dvoje housle, 2) Koncert d moll pro cembalo a orchestr; Mnichovský Bachův orchestr, dirigent a cembalo Karl Richter
Karl Richter vypadá tak skromně a tak málo sebevědomě; svým programem a interpretací nás dnes potěšil. Mám rád takové dobře sestavené a stylově homogenní programy. Vládne v nich disciplina a opravdová harmonie. Byl to skutečný požitek. A v Meslay pod dřevěným klenutím ze 13. století je hudba v nádherném souladu s architekturou. I ten, kdo není sám hudebník, přece může tento skvostný sál obdivovat a vychutnat si to.

15. srpna Salcburk, Malý Festspielhaus
Vivaldi: Concerto grosso A dur; Mozart: Symfonie C dur, dirigent Riccardo Muti
Riccardo Muti náleží k „hvězdám“ a diriguje v Salcburku skoro každý rok. Má všechny pro dirigenta nenahraditelné vlastnosti: preciznost, paměť, skutečnou sebedůvěru, schopnost komunikace s orchestrálními hráči, výtečná gesta a pochopitelně miluje moc, která je bohužel pro všechny, kdo ovládají nějakou skupinu (i když jde o hudebníky), nezbytná. Je to vynikající dirigent.Srpen, Innsbruck (u Gerharda A.)
Nahrávka koncertu z Tours. Mjaskovskij: Sonáta č. 3 c moll; Šaostakovič: Preludia a fugy g moll, B dur, Es dur, S. R.
Návštěva u Christianových přátel nebyla moc příjemná. Ale slyšel jsem tam nahrávku svého recitalu z Tours, která mě docela potěšila. Poslouchal jsem ji sám, můj přítel dal přednost „tlachání“ s hostiteli; z nějakého důvodu, který jsem nepochopil, se smáli až slzeli, když se dívali na poslední koncert Zarah Leander, jak ji dva lidé podpírali, když šla na jeviště. Mně to komické vůbec nepřipadalo.

Srpen, Mitterdorf.
Televizní vysílání. Zpívá Marlene Dietrich
Marlene znamená pořád překvapení a dar; i v téhle vesnici. Je prvotřídní, neodolatelná a zpívá s vynikajícím talentem a vkusem. Co se o ní dá říci jiného?
(Pokračování)
Přeložila a připravila Vlasta Reittererová