Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (35)

Deníky o hudbě (16) 

Leden 1978. Televizní přenos z milánské Scaly
Verdi: Don Carlo. Král Filip – Jevgenij Nestěrenko, Alžběta – Margaret Price, Don Carlo – Plácido Domingo, Eboli – Jelena Obrazceva, dirigent Claudio Abbado 
Hudebně vynikající. Na prvním místě Abbado, sebejistý, poctivý, udává měřítko. Nestěrenko velmi inteligentní. Price velmi uspokojivá, ale zjevem se bohužel nehodí. Obrazceva jako vždycky vulgární, ale přesto elegantní. Režie byla, jak je dnes obvyklé; všechno kazí a pořád ruší hudbu. Posluchači znesnadňuje soustředění. Kdy konečně tyhle hrůzy přestanou?

31. 1. Slavíme 118. narozeniny Antona Pavloviče Čechova
Puškin, Čechov, Pasternak, Blok. Básně četli Dmitri Žuravljev, Nataša Žuravljevová a Tamara Dudarjevová. Nahrávka – Rachmaninov: Preludium fis moll op. 23 č. 1, S. R. Bulharské a ruské liturgické zpěvy – Boris Christov a sbor
Je u nás stará tradice, že se o zvláštních dnech sejdeme a posloucháme básně a hudbu. Tak jsme se i v těchto výjimečných a nezapomenutelných večerech vrhli na umění. Rachmaninovo Preludium fis moll je smutná poetická skladba, podle Neuhause z celé sbírky nejlepší. Je z ní cítit chlad ruských večerů na břehu rybníka, ze kterého stoupá mlha. Chvějící se vzduch. Je to štěstí, slyšet Borise Christova se sborem a ruskými liturgickými zpěvy. Hluboce náboženský prožitek.

4.2. Hudební večer doma. Nahrávka
Schumann: Symfonie č. 1 op. 97 (Rýnská). 1) dirigent Eliahu Inbal, 2) Otto Klemperer
Tuto symfonii dobře neznám, i když jsem ji asi už dvakrát nebo třikrát slyšel na koncertě. Zvlášť si vzpomínám, jak Charles Munch dával střední větu jako přídavek. Bylo to hodně neobvyklé: pod jeho taktovkou hrál orchestr, jakoby to byla komorní hudba. Schumannovy symfonie velmi získají, hrají-li se takovým jasným a klinicky průzračným způsobem, jako smyčcový kvartet. Ale to pochopitelně vyžaduje dvojnásobnou, ne-li trojnásobnou práci. Bylo velmi zajímavé ji slyšet v interpretaci dvou tak rozdílných dirigentů. Každý byl svým způsobem přesvědčivý. Mezi našimi hosty byl malíř Dmitry Krasnopěvcev. Ještě vidím jeho hezkou tvář, na níž se zračilo soustředění, jak se snažil tu hudbu pochopit…

11. 2. Nahrávka
Boris Christov se sborem. Slovanské liturgické zpěvy
Skvělé! A jaký zpěv! Boris Christov je prvotřídní a jeho přednes je plný síly. Naši hosté byli viditelně šťastni. Jak také jinak? A ty zvony!!! Nevím proč, ale vždycky se při takové hudbě trochu nudím. Při Bachových pašijích nebo Glagolské mši ne.25. 3. Velký sál konzervatoře
Bach: Koncert E dur pro housle a orchestr. Oleg Kagan, dirigent Jurij Nikolajevskij
Pro tenhle koncert horuju a velmi mě potěšilo, že jsem ho zažil na pódiu, kvůli dílu i interpretaci. Jsem pevně rozhodnut hrát ten koncert v jeho klavírní D dur verzi, také Koncert g moll. Pak bych měl v repertoáru všechny Bachovy koncerty.

10. 4. Moskva, Velké divadlo. Hostování baletu Maurice Béjarta
Stravinskij: Pták Ohnivák, Petruška, Svěcení jara
Je těžké hovořit o hudebním provedení této skvělé hudby, protože scénická realizace jen ruší její vjem a je přinejmenším zdrojem zklamání. Na choreografii pana Béjarta je nejlepší zapomenout. Jen se to nepovedlo, nebo je prostě vůči hudbě hluchý?

12. 4. Magnetofonový záznam koncertu v Tours 1977
Schubert, šest písní. Dietrich Fischer-Dieskau, S. R.
Nebylo snadné s Dieterem pracovat. Problém je, že je tak náročný na vztah slova a hudby. Když například musí zpívat konsonanty jako „str“ nebo „pr“, chce, aby klavírista hrál trochu se zaváháním. Jeho dikce je samozřejmě nádherná, ale mění to přirozený rytmus samotné hudby; člověk ho musí vědomě sledovat a není to vždycky příjemné. Výsledek je jistě výtečný, ale vyžaduje to strašně moc práce. Je ale fantastické, jak zpívá „Stesk hrobníka“. Dojem rozervanosti a záhuby.

1. 4. Nahrávka
Lehár, árie z operety Giuditta. Elisabeth Schwarzkopf
Jak krásně umí tato umělkyně zpívat. Stále ještě je ve všech směrech na výši… a tady… jaký vzlet, jaké brio! Bravo, bravissimo.

7. 5. Divadlo Němiroviče-Dančenka a Stanislavského
Vitalij Gubarenko: Milostné dopisy, monodrama na Henriho Barbusse. Galina Pisarenko
Tohle sentimentální melodramatické slintání, do kterého se, jak se zdá, Galja zamilovala a investovala do toho všechnu svou vášeň, není opravdu k ničemu. Věc vkusu, dalo by se říci? Vůbec ne! Je-li nějaký umělec ochoten předvádět takový brak, ztrácí vážnost, kterou by měl mít před uměním i před sebou samým. Bylo to skutečné utrpení, ale samozřejmě jsme zůstali až do konce. Přesto jsem se nedokázal rozhodnout, jestli mám Galje gratulovat, navzdory bouřlivému aplausu, kterým ji odměnilo publikum. Nadšení, s jakým představení přijalo, je jen důkaz jeho nízkého maloměšťáckého vkusu.

9. 5. Velký sál konzervatoře. Koncert na paměť Heinricha Neuhause
Haydn: Sedm slov Vykupitelových na kříži. Beethoven: Koncert č. 5 Es dur. Chopin: Koncert č. 1 e moll. Stanislav Neuhaus, dirigent Lev Markiz
Syn Heinricha Neuhause dnes vystoupil se dvěma díly, jimž jeho otec kdysi vtiskl svou nenapodobitelnou pečeť. Vzpomínám si, že jsem je slyšel na jednom koncertě, konaném v zahradě Eremitáže. Od té doby jsem tato dvě díla lépe zahrát neslyšel. Byla to skutečně „hvězdná hodina“, která se nedá zapomenout ani popsat slovy. Stanislav byl dnes v dobré formě a udělal mocný dojem; byl to koncert, hodný Neuhausovy památky.

23. 6. Festival de Touraine, Grange de Meslay
Bach: Houslové koncerty E dur a a moll. Oleg Kagan. Braniborské koncerty č. 3 G dur, č. 6 B dur. Bachův orchestr Mnichov, dirigent Karl Richter
Nejdřív můj milovaný Koncert E dur, v první větě elegantní, radostný a triumfující. Druhá je Bachův šťastný nápad, a třetí budí dojem, že skladatel neopovrhoval šampaňským. Třetí Braniborský koncert je podle mě ze všech šesti nejdokonalejší. Šestý má neobvyklou instrumentaci – všechno je v hlubokém rejstříku. Oleg hrál výtečně. Obyvatelé Tournai si ho zamilovali. Velký úspěch. Karl Richter je skvělý hudebník, ale v soukromí se zdá trochu nejistý, jakoby se nějak necítil ve své kůži.

24. 6. Grange de Meslay
Bach: Orchestrální suity č. 2 h moll, č. 3 D dur, č. 4 D dur. Braniborský koncert č. 1 F dur. Bachův orchestr Mnichov, dirigent Karl Richter
Orgie zázraků! O těchto skladbách se nedá nic psát, je nemožné vyjádřit slovy i jen trochu dojem z jejich krásy a dokonalosti a nepropadnout přitom analyzování, které v tomto případě není nic platné: to se hodí jen do učebnic. Bachův orchestr hrál za řízení Karla Richtera dobře… ale je možné hrát ještě lépe… a ještě a ještě. Hranice neexistují.[bez data] Paříž, sál Wagram. Poslech nahrávky z Théâtre de l’Athénée
Berg: Komorní koncert. Oleg Kagan a S. R. Soubor mladých sólistů Moskevské konzervatoře, dirigent Jurij Nikolajevskij
Koncert to byl dobrý. Byl ale špatně zorganizován a tak divadlo nebylo zdaleka plné; ale byla tu Nora Auric, která mi srdečně děkovala za Berga a Hindemitha (2. komorní koncert), také madam Pompidou doprovázená madam Hélène Rochas (která pak pozvala všechny účastníky na večeři do módního klubu v blízkosti rue St. Denis), a herec a divadelní ředitel François Perrier, který hrál ve filmu Jeana Cocteaua Orphée. Nahrávka dopadla docela dobře, ale přece jen jsme rozhodli, že některá místa zopakujeme a nakonec jsme ve studiu nahráli všechno znovu za úzkostlivě přesného řízení Jurije Nikolajevského, což vedlo k ještě přesnějšímu a svědomitějšímu podání notového zápisu.

1. 7. Grange de Meslay
Mozart: Symfonie B dur KV 319, Klavírní koncert C dur KV 467. Monique Haas, Mozarteum-Orchester Salzburg, dirigent Leopold Hager
Orchestr ze Salcburku je přirozeně jiná třída než frivolní francouzský soubor s Jeanem-Pierrem Wallezem. Tady je aspoň všechno tak, jak to má být. Je to opravdové, i když ne úplně zbavené konvencí a rutiny (musím říci, že jsem se chvílemi nudil). Monique Haas (kterou už znám dlouho, vlastně od svých prvních koncertů v Praze, kdy mi ta elegantní a hezká Pařížanka přišla poblahopřát) hrála báječně; ale v druhé větě byly opakované akordy v levé ruce trochu moc silné, a v novinách se to kritizovalo. Myslím, že za to nemůže; chyba byla ve Steinwayi, měl nevyrovnané rejstříky… Zase jednou kritikové ničemu nerozuměli.

28. 7. Mnichov, u Dietricha Fischera-Dieskaua, nahrávky
Hindemith: úryvky ze 3. jednání opery Malíř Mathis. Pilar Lorengar, Donald Grobe, D. Fischer-Dieskau, dirigent Leopold Ludwig. Busoni: Písně na Goetha. D. Fischer-Dieskau, Jörg Demus
Jedna z mých relativně řídkých návštěv u největšího zpěváka 20. století. Udělal mi tu radost, že mi ukázal své obrazy a dovolil mi poslechnout si skladby, které jsem neznal. Bylo to velmi zajímavé a poučné, protože jsem měl dosud jen velmi nejasné představy o Busoniho významu; mohu o něm říct asi tolik, co o Hindemithovi.

1. 8. Mnichov, rozhlasové studio, nahrávky z koncertů
Pfitzner: Klavírní koncert Es dur 1) Walter Gieseking, 2) Rosa Schmidt, dirigent Eugen Jochum
Poslechl jsem si tu skladbu velmi svědomitě a s jakýmisi postranními myšlenkami dvakrát za sebou. Je to skutečně krásné a mistrovské dílo. Přesto jsem se rozhodl, že ho hrát nebudu: něco mi vadí na velmi rozsáhlé kadenci a na finální větě, která není úplně přesvědčivá. Nemá to takovou úroveň jako Palestrina, opera, kterou nekonečně miluji. Škoda!

(Pokračování)
Přeložila a připravila Vlasta Reittererová

Foto archiv