Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (38)

  1. 1
  2. 2

Deníky o hudbě (19)

28. a 30. 7. 1980 Palác Archangelskoje u Moskvy
Händel: Suity č. 1 A dur, č. 4 e moll, č. 6 fis moll, č. 7 g moll, č. 15 d moll, č. 10 d moll, č. 13 B dur, č. 11 d moll. Přídavky: Capriccio g moll, Fughetta D dur, Aria d moll. Andrej Gavrilov
Palác Archangelskoje má přísnou a majestátní krásu. Síně jsou vyzdobeny nádhernými sochami a obrazy. Od vstupní brány je vidět dlouhé symetrické nádvoří ve francouzském stylu, na jeho konci vede zábradlí prudce k řece Moskvě. Oválný sál, kde se konaly naše koncerty s Händelovými suitami, je v centru budovy. Publikum přijelo pochopitelně z Moskvy (bohužel hodně oficiální). Starala se o nás Táňa Skorobogatová (už v Archangelském nepracuje a určitě byla vystřídána proto, že je vynikající a inteligentní organizátorka, a to se u nás necení). Koncerty se konaly v pozdním odpoledni a končily se soumrakem. Andrej se při té příležitosti ukázal v nejlepším světle. Byli jsme stejně naladěni a měl velký úspěch. Zdá se, že má publikum tyhle koncerty rádo, protože je nádavkem k hudbě ještě obklopeno krásou. Když si pomyslíme, že tu kdysi kníže Sumarokov hrál tenis; a kdo byli jeho hosté? Aristokratická smetánka. Ale to všechno je minulost. V bočním sále trůní socha překrásného nahého muže, uštknutého hadem.

1. 8. Moskva, zkoušky
Szymanowski: Zpěvy zamilovaného muezzina op. 42, Píseň na text Jamese Joyce op. 54, Písně z Kurpie op. 58. Galina Pisarenko – zpěv, S. R. – klavír. Janáček: Concertino pro klavír a komorní soubor, u klavíru S. R., dirigent Jurij Nikolajevskij
Na cyklu Szymanowského jsem s Galjou hodně pracoval, zpívá ho polsky (Nina Dorliac ho svého času zpívala francouzsky). Je to strašně těžký a osobitý cyklus, obtížný intonačně a také kvůli ornamentice, která žádá celou paletu výjimečně jemných barev. Klavírní doprovod je náročný jako u sólových děl. Concertino je zvláštní dílo plné humoru. (Slyšel jsem, že Janáček při kompozici myslel na zvířata, je tu určité spojení s Liškou Bystrouškou. Z ní mám zvláště mám rád „apoteózu“, svého druhu hymnus na les a přírodu.) Celé je to hudební kuriozita. Zkoušeli jsme to na nadcházející turné v Polsku.

4. 8. Velký sál konzervatoře, zkouška
Schnittke: Koncert č. 3 pro housle a komorní orchestr. Oleg Kagan, Soubor sólistů Moskevské konzervatoře, dirigent Jurij Nikolajevskij
Koncert je Olegovi věnován. Dá se říci, že je spíš v dur a poměrně transparentní. Udělal na mě vynikající dojem, velmi mě zaujal a zdá se mi, že se k Olegovi dokonale hodí. Suverénní provedení jak od sólisty, tak od orchestru. Je těžké ještě něco k tomu dodat, protože už uplynula nějaká doba, co jsem tu zkoušku slyšel. Píšu „hvězdičku“, protože mi je ta skladba velmi sympatická a Olega mám moc rád. Tak prosím!Září. V autě a pak u A. Gavrilova, magnetofonový pásek
Prokofjev: Tři úryvky z Romea a Julie. Andrej Gavrilov
Andrej má zvyk hrát lidem, kteří se u něj zastaví, své vlastní nahrávky. Šťastný chlapec, dělá mu to takovou radost! Já když se slyším, tak trpím, a nemůžu proti tomu nic dělat. Z těch třech skladeb se mi nejvíc líbily Masky. Elegantní a rázné.

23. 9. Varšava. Sál Filharmonie
Witold Lutosławski: Dvojkoncert pro hoboj a harfu a 11 nástrojů (1980). Heinz Holliger, Ursula Holliger, dirigent Witold Lutosławski
Je to obdivuhodné a v každém ohledu osobité dílo. Lutosławského moc neznám. Kdysi dávno (1953?) jsem slyšel jeho Koncert pro orchestr s Witoldem Rowickim a také Bukoliku pro violu a violoncello. Myslím, že je mezi soudobými skladateli jednička. Ve Varšavě jsem se s ním přirozeně setkal a také při Brittenově festivalu v Aldeburghu. Působí velmi seriózně: je to uzavřený muž asketického vzhledu, v nitru však skrývá něžnou a zranitelnou duši. Interpreti hráli ten výjimečný, fascinující koncert nedostižně. Bravissimo!

11. 9. Moskevská univerzita
Schnittke: Koncert č. 3 pro housle a komorní orchestr. Oleg Kagan, dirigent Jurij Nikolajevskij
Tentokrát jsem Schnittkeho koncert neměl slyšet, protože to bylo těsně předtím, než jsem hrál Bergův Komorní koncert (schoval jsem se za jeden tlustý sloup). Zase se mi moc líbil (možná ještě víc), ale… Při Bergovi jsem pak úplně ztratil soustředění, bylo to strašně špatné. A ještě k tomu se to přeneslo na ostatní hudebníky. Přísné pravidlo: před vlastním výstupem nic neposlouchat, ať je to cokoli; vede to přímo ke katastrofě.

11. 9. Po koncertě na univerzitě, nahrávka
Berg: Komorní koncert, S. R., Oleg Kagan, dirigent Jurij Nikolajevskij
Abych na ten strašlivý koncert na Moskevské univerzitě zapomněl a přesvědčil se, že jsme (a já) toho Berga přece jen nehráli tak špatně, donutil jsem se ještě téhož večera poslechnout si slavnou pařížskou nahrávku. I když dostala od francouzského hudebního tisku pět hvězdiček, byla skoro ihned vyřazena z katalogu, protože ji nikdo nekupoval. Za jedinou platnou a správnou je považována Boulezova nahrávka se Saškou Gavrilovem a Barenboimem. Názor Fischera-Dieskaua na naši nahrávku: „Konečně a jedinkrát jsem tomuhle dílu porozuměl…“

25. 9. Velké divadlo
Schönberg: Mojžíš a Áron. Deutsche Oper am Rhein, dirigent Gríša Barfuss
Schönberg ideálně provedený s německou (skoro maniakální) exaktností, ohromný výkon, a přece… Je jisté, že se ta námaha vyplatí? Hudba je to tak komplexní, tak těžká na to, aby ji člověk hned pochopil, že je skoro nemožné uchovat si v paměti jeden jediný takt, jednu jedinou harmonii. Povstává z toho podivný rozpor. Musí se uznat, že němečtí pěvci pracovali až na hranici lidských možností (citát: „Němce nemohu vystát.“ Saša Gabričevskij). Kvalita režie nebyla v ničem pozadu. A najednou, dvě poslední stránky partitury: absolutní nádhera (v tom je konec Bartókova Modrovousova hradu podobný). Nutí to k zamyšlení.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Richard

Jako vždy vzrušující a hodně zajímavé čtení. Rozhodně lepší než deset studií k Richterovu jubileu. Těším se na další díly, díky!