Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (44)

Deníky o hudbě (25)

8. 1. 1985 Cestou do Velkého divadla v autě Jurije Bašmeta
Rachmaninov: Études-tableaux op. 39, č. 3 fis moll, č. 9 h moll. S. R.
Jurij mi chtěl udělat radost a vzal tuhle nahrávku, když jsme jeli na představení Labutího jezera. Je to od něj milé, ale já nejsem Gavrilov, který každému (vědomě říkám „každému“), koho veze ve svém luxusním autě, vnucuje svou nahrávku Čajkovského koncertu (mimochodem vynikající). Jsem si jist, že si ji pouští i „bez publika“. Šťastný hoch…

22. 3. Vídeň, magnetofonový pásek
Beethoven: Sonáty Es dur č. 4 (1. věta), Fis dur č. 24, Roger Woodward. Brahms: Koncert d moll č. 1, Roger Woodward, dirigent: Kurt Masur
První věta Beethovenovy 4. sonáty: příliš rychle, příliš silně, „dřevěné prsty“. Nelíbilo se mi to. Také Sonáta Fis dur je příliš agresivní. Brahms: robustní, mužsky přesvědčivý.
P. S. Je to mé první seznámení s tímto klavíristou „pochybné pověsti“, ale talent očividně má.

23. 3. magnetofonový pásek
Xenakis: Mists, Roger Woodward
Poprvé slyším něco od Xenakise. Vzalo mi to řeč, i když si nejsem jist, že jsem tu hudbu pochopil (resp. ne úplně). Intuice? Lze se však na ni vždycky spolehnout?

24. 3. magnetofonový pásek
Xenakis: Mists, Eonta. Roger Woodward, dirigent Eliahu Inbal
Teď jsem zjistil, že takovouhle hudbu hraje Woodward přesvědčivě. A líbí se mi stále víc, především Eonta, s těmi překvapivými, zajímavými orchestrálními nástupy.

25. 3. magnetofonový pásek
Xenakis: Sinaphaï. Roger Woodward, dirigent Eliahu Inbal
Totéž můžu říci o Sinaphaï. Myslím, že je to skutečně pravá „nová“ hudba.

28. 3. magnetofonový pásek
Mozart: Koncert C dur KV 503. Roger Woodward, dirigent Witold Rowicki
Ve všem všudy uspokojivá nahrávka (vznikla na Chopinově soutěži). Byl jsem ale unaven a zavíraly se mi oči, ačkoli jsem se snažil zůstat bdělý. Můj názor tedy nemůže mít konečnou platnost.

7. 5. Moskva, Velká Bronná ulice
Bach: Sonáta a moll pro housle sólo, Partita F dur pro housle sólo. Oleg Kagan
Cíl, který si Oleg stanovil, totiž hrát všechna Bachova díla pro sólové housle, je vskutku heroický. Věnuje se tomu s plnou vůlí a věnuje tomu mnoho hodin cvičení. Ta touha po dokonalosti a seriózní přístup k práci (nechápu, jak někdo může na takový nástroj hrát), nesou ovoce. Samozřejmě ne hned – pomalu, ale jistě. Když si člověk pomyslí, jaké starosti ho sužují, které přitom nemají s hudbou nic společného, a když vezmeme v úvahu čas, který mu to sebere, pak lze vytrvalost tohoto muže a úžasného hudebníka jen obdivovat.13. 5. nahrávka
Jean Barraqué: Klavírní sonáta. Roger Woodward
Skladatelé jsou k sobě často navzájem velmi kritičtí. Vasja Lobanov to poslouchal se mnou a všiml jsem si jeho velmi blahosklonného výrazu. Podle jeho názoru nenabízí Barraqué nic zvláštního. Podle mne… Ach, já žádný názor nemám a ani chuť poslouchat tuhle sonátu, abych jí – možná – porozuměl.

28. 5. Velké divadlo. Hostování opery z Varšavy
Szymanowski: Král Roger, dirigentka Agnieszka Kreiner, režisér Robert Satanowski
V tom velkolepém představení varšavské opery plném překvapení je všechno podle mého vkusu. O hudební interpretaci ani nemluvě (orchestr zní jako autentický Szymanowski).
Zpěváci jsou výteční, jak mají být (Roxana – Barbara Zagórzanka). Pokud jde o inscenaci samu, světla, balet, nelze si přát nic lepšího. Je to zásluha režiséra, jeho jméno vyvolává děs – Satanowski. Nadšené přijetí publikem.

29. 5. domácí koncert
Bach: Suity pro violoncello sólo č. 4 E dur, č. 5 c moll, č. 6 D dur. Natalia Gutmanová Ten koncert byl slavnost a lekce v jednom, jak pro umělkyni, tak pro publikum. Nataša hrála ohromně a dokonale soustředěně. Je pro mě namáhavé tato díla poslouchat, ale pak uvnitř přímo jásám, jako když dobře vykonám nějakou povinnost. Díky, Natašo.

4. 6. doma, zkouška na koncert
Stravinskij: Mouvements, Capriccio, S. R., orchestrální part na druhém klavíru Vasilij Lobanov. Stravinskij: Koncert pro dva klavíry, V. Lobanov a S. R.
Nesluší se chválit vlastní výkony, ale v tomto případě to šlo skutečně dobře, k překvapení a radosti našeho publika složeného z přátel (kteří tato díla předtím nikdy neslyšeli). Byla to poslední zkouška před odjezdem do Tours, kde nás očekávají Boulez, Boillesovi, van de Veldes a celá řada molièrovsko-racinovských typů.

14. 6. V autě Jurije Bašmeta cestou z Varšavy do Drážďan, rádio
Beethoven, úryvky z 1. jednání Fidelia; Wagner, 3. scéna 1. jednání Valkýry. Sieglinde – Jessye Norman
Touláme se s Bašmetem Evropou. Spoustu hodin trávíme v autě, hlavně v noci. Když jsme zabloudili v jakémsi ztraceném koutě provincie, pustil pro změnu rádio. Nejdřív hráli ne úplně dobře slyšitelné úryvky z Fidelia. Pak přišla Jessye Norman v prvním jednání Valkýry, velmi výrazuplná, znalá věci a dokonale wagnerovská. Nevím, proč mi přišlo zatěžko se do toho díla zaposlouchat (určitě to bylo strašlivou únavou z cesty). Jak je příroda nespravedlivá, když vybaví zpěvačku takovým hlasem, a k tomu takovým zjevem (který se hodí jedině pro koncerty).

29. 6. Tours, Grange de Meslay
Stravinskij: Pulcinella (úplná verze), dirigent Pierre Boulez
Kompletní verze tohoto díla mě poněkud zmohla. Nevím, jestli za to mohl způsob, jak se to hrálo, nebo já sám. Bylo by potřeba to celé slyšet dvakrát, aby si člověk udělal jasno. Momentálně mám jen dojem spousty hudby, v níž mi chybí červená nit. Měl jsem dojem, že i Boulez byl trochu unaven. Musel odvést během festivalu moře práce.

30. 6. Grange de Meslay
Ligeti: Komorní koncert, Berio: Corale; houslové sólo Maryvonne Le Dizes-Richard. Boulez: Éclat/Multiples, dirigent Pierre Boulez
Určitě zajímavý koncert, Boulezem skvěle dirigovaný. Všechny ty skladby slyším poprvé.
Ligeti: velmi originální, z ní to jako bzučení obrovského hejna hmyzu. Ale nijak mě to nenadchlo… Na rozdíl od Beria, který se mi moc líbil. Je to zajímavé, nové a výtečně zahrané. Boulez řídil osobně. Mohl při tom projevit celý svůj talent, hlavně jako dirigent. Skladba se mi zdála trochu dlouhá a „samozřejmě“ formalistická. Koneckonců to určitě bylo tak myšleno.7. 7. Grange de Meslay
Messiaen: Poèmes pour Mi, Phyllis Bryn-Julson (soprán), Pierre-Laurent Aimard (klavír), Franco Donatoni: Cadeau, Schönberg: Tři skladby (posthumní), Komorní symfonie op. 9, dirigent Pierre Boulez
Messiaen: Výrazuplný výkon zpěvačky a nadaného Aimarda. Krásná hudba mistrovského pera, mně je ale vzdálená. V pařížské opeře už jsem slyšel symfonii Turangalîla s obdivuhodnou Yvonne Loriod, a také její koncert s Oliverem Messiaenem při druhých Fêtes musicales de Touraine. Všechno to bylo na vysoké úrovni, ale ne… Nechci… Možná z toho něco nechápu. Donatoni: Půvabné dílo orchestrálního lesku a humoru a skladatel je velmi sympatický. Seznámil jsem se s ním po koncertě při banketu na radnici. Schönberg: Dříve jsem tohle dílo (op. 9) neměl vůbec rád, ale časem jsem si na ně zvykl. Tahle „vídeňská zkaženost“ má svůj půvab a dráždivost, přitom celek díla vůbec není takový, jak se jeví. Boulez dirigoval skvěle.

Fréjus, v autě s Ericem Antherem
Hindemith: 1. klavírní sonáta, Glenn Gould
Slyšel jsem jen první tři věty a nelíbily se mi. Je to příliš hledané a převažují pomalá tempa. Na mě to vskutku působí domýšlivě.

20. 9. Moskva, gramofonová nahrávka
Debussy: Images oubliées, Zoltán Kocsis
Překvapení, neznámý Debussy! A samozřejmě mistrovské dílo! Kocsis je chlapík: Jako první se odhodlal to hrát. Rád bych to slyšel jinak než z mechanické nahrávky.

29. 9. nahrávky koncertů z Meslay
Stravinskij: Mouvements, Capriccio, S. R., dirigent Pierre Boulez. Bartók: Sonáta pro dva klavíry a bicí, S. R. a V. Lobanov
Boulez dirigoval Stravinského docela dobře. Jeho orchestr není nejlepší a hudebníci se chovají „po pařížsku“. Myslím, že by k nim mohl být oblíbený dirigent přísnější, ale… Koneckonců je také „Pařížan“. Bartók podle kazety nezní tak špatně, jak jsem se obával. Katastrofa, která se přihodila v první větě, je skoro nepostřehnutelná (dokonce ani Boulez, který seděl v publiku, si toho nevšiml). Zbytek je docela přijatelný. Mohlo to být ale lepší.

13. 11. nahrávky
Jean Barraqué: Klavírní sonáta, Roger Woodward. Stravinskij: Koncert pro dva klavíry, V. Lobanov a S. R. (nahrávka koncertu v Meslay)
Hudebně je Barraqué velký kámen úrazu. Nataša Gutmanová, která poslouchala se mnou, reagovala na interpretaci Rogera Woodwarda velmi pozitivně – to je přirozeně mimo diskusi.
Ale skladba sama? Je pro mě těžké (a nejen pro mě) představit si, že obstojí. Ale co když ji někdo za 50 let bude považovat za geniální? Kdo ví… Takové příklady existují. Stravinskij: Pokaždé, když tuhle skladbu slyším, nevěřím svým uším… Tolik krásy…

27. 11. gramofonová nahrávka
Schumann: Láska básníkova, Nina Dorliac a S. R.
Tahle stará deska právě znovu vyšla a myslím, že je to nejlepší a nejinspirovanější nahrávka Niny Dorliac (přirozeně je to živá nahrávka). Je z toho cítit primární bytost velké umělkyně. Pozoruhodné.

(Pokračování)
Přeložila a připravila Vlasta Reittererová

Foto archiv