Ostravská verze Haydnových Ročních dob

  1. 1
  2. 2

Svatováclavský hudební festival dosáhl jinošského věku, sílí a nepřestává si mladicky troufat. Hned slavnostní zahajovací koncert 1. září 2015 byl dramaturgickou událostí nejen v ostravských souřadnicích, ale v rámci hudebního života českých zemí vůbec. Na programu bylo nejmladší z oratorií Franze Josepha Haydna, Roční doby Hob. XXI: 3 na slova barona Gottfrieda van Swietena podle Jamese Thompsona (1801). V Ostravě toto dílo nezaznělo desetiletí, na rozdíl od pravidelně se vracejícího třídílného oratoria Stvoření Hob. XXI: 2 (1798), naposledy provedeného Jakubem Hrůšou v jubilejním haydnovském roce 2009. Podobně je tomu s Haydnovými Ročními dobami i v České republice, v níž je jednoznačně tradicí preferováno starší oratorium Stvoření. Přítomnost záznamové techniky Českého rozhlasu jen svědčila o očekáváních, spjatých se vstupním koncertem ambiciózního dvanáctého ročníku Svatováclavského hudebního festivalu, který má mimo jiné na programu ostravskou reprízu Bachovy Velké mše souboru Collegium 1704 nebo Berliozovo Faustovo prokletí s Filharmonií Brno, nemluvě o záplavě dramaturgicky cenných a komornějších projektů.

Nejvýznamnější festivalové projekty byly kvůli rekonstrukci ostravské římskokatolické katedrály Božského Spasitele, kapacitně druhého největšího moravského chrámu, definitivně přesunuty do posluchačsky přívětivějšího a akusticky milosrdnějšího mariánskohorského kostela Panny Marie Královny, v němž se zahajovací koncerty zabydlely již před lety.kostel Panny Marie Královny Ostrava - Mariánské horyLetos jej v rozpáleném prvním zářijovém dni naplnilo Haydnovo sumarizující oratorium, na němž se choulostivá akustika podepsala zřejmě jen ve vstupní polyfonní sinfonii. Čitelnosti hlasů by zřejmě neprospěla ani změna tempa, která dirigent večera Tomáš Brauner volil sympaticky hybná, nikdy však přehnaně uspěchaná.Tomáš Brauner (Foto Ivan Korč)Druhým hlavním aktérem večera byl sbormistr Petr Fiala a jeho Český filharmonický sbor Brno, který v klimaticky vypjatém večeru v menším obsazení odvedl svůj standardní, vysoce kvalitní výkon. Gradované sborové plénum ve scéně východu slunce v Létě patřilo k působivým vrcholům večera a zalilo mariánskohorský chrám ve světle zapadajícího slunce jasem Haydnovy hudby. Toho svitu mohlo být ovšem mnohem více, protože Roční doby zdaleka nezazněly v podobě, v níž byly zkomponovány, ale v notně zkrácené verzi, kterou je třeba připsat na vrub Fialovy nepopiratelné autority kritického interpreta a tvůrce v jedné osobě, který netrpí přílišnými puristickými skrupulemi, a tak jako se před lety nebál rozsáhlými škrty zasáhnout do faktury Dvořákova oratoria Svatá Ludmila, upravoval rozměry Haydnova oratoria značnými zásahy i tentokrát.

Fialova motivace je problematická. Pokud chtěl sboristy či publikum na prahu koncertní a operní sezony ušetřit přibližně dvouapůlhodinového haydnovského maratonu, mohl být po domluvě s pořadateli koncert přerušen pauzou, případně přesunut z šesté hodiny večerní na dřívější dobu. Pokud byla jeho motivace čistě umělecká, pak je to ještě problematičtější, protože škrty celých scén (letní bouřka, podzimní vinobraní, zimní předení) bylo publikum připraveno o dějově a zvukomalebně nejatraktivnější části kompozice, dílo ztratilo na dějové logice, které nenapomohly ani většinou ponechané recitativy, a především byla výrazně narušena harmonická struktura Haydnova díla, umně konstruovaná ve smyslu obsahového významu tónin. Jistě mohu být snadno obviněn z čirého purismu, domnívám se však, že ačkoliv není Haydnovo, jako žádné dílo nedotknutelné, škrty mu jednoznačně neprospívají. Zvláště, když se v českých zemích nejedná o repertoárové dílo. Je v tomto Fialově paternalistickém přístupu skryta i jakási nedůvěra vůči autorovi a publiku, které by si mělo samo a v každé generaci učinit představu, do jaké míry jsou podobné zásahy oprávněné.

Druhým problémem zahajovacího večera, jemuž dodala vedle absentujících reprezentantů krajské a místní samosprávy lesk přítomnost hned dvou hierarchů místních církví – sdělného biskupa Wacławka Slezské církve evangelické augšpurského vyznání a barokně-květnatě upovídaného biskupa Lobkowicze Církve římskokatolické – bylo angažmá domácí Janáčkovy filharmonie Ostrava. Vstup do nové sezony je pro ni časem značně extenzivním – sotva skončily Ostravské dny nové hudby, čekala ji tři vystoupení ve dvou programech na Svatováclavském hudebním festivalu a zahájení abonentní sezony – čímž lze (ovšem jen částečně) omluvit její výkon onoho prvního zářijového večera. Janáčkova filharmonie Ostrava je standardním středoevropským symfonickým orchestrem, od nějž zatím – bohužel – nelze očekávat znalost a jemný smysl pro hudební rétoriku. Osvojily si ji zatím přední západoevropské orchestry, u těch ostatních je už jen na dirigentově osobnosti a zájmu jednotlivých hráčů, zda se jim podaří orchestr v díle tak narativním a obsahově bohatém, jakým jsou Roční doby, inspirovat k duchaplnému, inspirovanému a sdělnému tlumočení Haydnovy partitury. Situaci jistě stěžuje okolnost, že Haydn patřil ke strhujícím vypravěčům hudebních dějin, pokud vůbec nebyl tím nejzajímavějším, nejvynalézavějším, nejvtipnějším.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Haydn: Roční doby (Svatováclavský hudební festival 2015)

[yasr_visitor_votes postid="183208" size="small"]

Mohlo by vás zajímat