Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (46)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Deníky o hudbě (27)

4.9.1987 Moskva, nahrávka
Mahler: Symfonie č. 3, dirigent Kurt Adler
Velkolepá nahrávka velkolepého díla. Svým způsobem měřítko. Tahle symfonie byla mým prvním setkáním s Mahlerem, když jsem ji hrál čtyřručně ve studentském kroužku, který jsem založil, s Dimou Gusakovem. Už je to padesát let.

13.9. Moskva, Malý sál konzervatoře
Liszt, večer písní; Galina Pisarenko – zpěv, Alexander Bachčijev – klavír
Krásný večer; s vkusem sestavený program, Galja v dobré formě. Její hlas se k těm romancím výtečně hodí. Bachčijevův doprovod je jemný a ohleduplný. Všechno přispělo k tomu, aby byl koncert korunován úspěchem. Mám v plánu s Galjou nastudovat griegovský program, který pochopitelně vyžaduje něco úplně jiného. Hrdost a chladný severský žár.
Je zvláštní, že většina lidí považuje Griega za sladce sentimentálního skladatele (stačí pomyslet, co se obvykle dělá z jeho Koncertu a moll), zatímco podle mě je v prvé řadě přísný, jako příroda a charaktery lidí tam na severu. Uvidíme, jak nám to s Galjou půjde.

Svjatoslav Richter

2.10. nahrávka
Debussy: 12 etud, Anatolij Veděrnikov
Tuhle desku jsem slyšel často. Považuji ji za jeden z největších Veděrnikových výkonů. Je smutné konstatovat, že takové desky nejsou tak známé, jak by zasloužily.

1. a 8.10. nahrávky
Händel: Suity pro klavír č. 1 A dur, č. 4 e moll, č. 6 fis moll, č. 7 g moll, Andrej Gavrilov; Suity pro klavír č. 2 Fdur, č. 3 d moll, č. 4 E dur, č. 8 f moll, S. R.; Chopin: Andante spianato a Velká brilantní polonéza op. 22, S. R. (nahrávka z koncertu v Londýně), dirigent Kyrill Kondrašin
Je zajímavé zase jednou slyšet tyhle „historické“ nahrávky. Dobře vím, že je jejich úspěch u posluchačů sporný, což samozřejmě pro obchodníky není nic dobrého (budou mít stejný osud jako Komorní koncert Albana Berga?). Ale proč? Lidé (ve všech zemích) kupují přednostně Bacha, ze zvyku a protože si myslí, že tím dokazují „velkou muzikálnost“. Händela si nevšímají nebo na něj prostě zapomínají. Za života obou skladatelů tomu bylo právě naopak. Händel se vozil v kočáře, všude byl přijímán jako král, a Bach hrál skromně na varhany v Tomášském kostele.
Teď ke Gavrilovovi a Richterovi. Od začátku se mi zdál Gavrilov mnohem zajímavější (i když Richterova hra je celkem bez vady). Všechno je u něj nějak svěžejší, živější, uvolněnější… Žádná námaha. Jen se někdy nechá strhnout fortissimem, a potom do toho moc buší. Kupodivu přátelé, kteří poslouchali se mnou a kterým jsem neřekl, kdo a co hraje, považovali často Gavrilova za mne a naopak. Kdybych to nevěděl, mohl bych oba klavíristy zaměnit také.
Evidentně jsme se vzájemně ovlivnili.
Ať je tomu jakkoli, tyhle suity jsou skutečné poklady, pozlacené, ale skoro bez patiny.
Chopin
: To se mi líbilo, ale nevím, zda proto, že mám rád to dílo, nebo proto, že to opravdu bylo dobré.
Paní Čemberdži [manželka skladatele a klavíristy Nikolaje Čemberdžiho, spisovatelka] jásala.

17.10.
Beethoven: Sonáta B dur op. 106 (pro kladívkový klavír), Emil Gilels
Ke své velké ostudě musím přiznat, že moje paměť z téhle interpretace nic neuchovala. Nechápu to!

25.10. nahrávka
Brahms: Klavírní kvartet A dur op. 26, S. R. a členové Borodinova kvarteta
Jedna z mála podařených desek, které jsem nahrál. A na obálce je portrét mladého Brahmse, už velmi statného.

11.11. Doma. Vzpomínkový večer na Annu Pavlovnu Richterovou
1) Projekce starých fotografií rodiny Moskaljových z epidiaskopu, 2) Svjatoslav Richter: 1. sonáta C dur (napsal jsem ji v 10 letech), S. R.; Arioso Bely (kompliment pro mě) z nedokončené opery Bela na text Lermontova (napsal jsem ve dvanácti), Galina Pisarenko; 3) Theophil Richter: Romance na báseň Atanasije Feta „Neopouštěj mě“, Oleg Kagan – housle; Anna Richterová: Sváťa pozoruje oblázky, S. R.; 5) Schumann: Variace ABEGG op. 1; Schumann: Lesní scény op. 82, S. R. (z nahrávek)
Poněkud sentimentální rodinný večer. Jen já, Nina, Ira Naumová a Voloďa Čajkovskij, tedy lidé, kteří maminku znali. Ale nakonec to bylo docela pěkné. Je milé dívat se na staré amatérské snímky, když jich není příliš mnoho a doprovázejí je zajímavé komentáře. Moje dětské skladbičky jsou samozřejmě jen kuriozita, ale Galja zpívala monolog Bely půvabně.
Oleg hrál na housle tatínkovu Romanci. Miniatura, kterou složila maminka, všechny přítomné přátele dojala. Nahrávky Variací Abegg a Lesních scén nejsou nejhorší. Vždycky je mi při takových oslavách trochu trapně, ale přece jen mě těší, že tohle všechno souvisí s mou minulostí, která mi – jak je patrné – není lhostejná.

13.11. Videozáznam: Vladimir Horowitz, poslední romantik
1) Bach – Busoni: Chorální předehra g moll (svým způsobem znamenitá); 2) Mozart: Sonáta C dur KV 330 (dobrá); Schubert: Impromptu As dur op. 90, č. 4 (vulgární); Chopin: Mazurka a moll op. 17, č. 4 (velmi subtilní), Scherzo h moll č. 1 (strašné); Liszt: Consolation Des dur č. 3 (nojo, no…); Schumann: Noveletta F dur op. 21, č. 1 (…); Rachmaninov: Preludium gis moll op. 32, č. 1 (ne, ne); Skrjabin: Etuda cis moll op. 2 (…); Chopin: Polonéza As dur (a kde je noblesa?); Moszkowski: Etuda F dur (skvělá)
… fenomenální, a pobuřující, a vynikající (ve smyslu konzervatoře), a fantastický zvuk, a úplně rozporné. Takový talent! A tak primitivní duch… Tak sympatický člověk, tak velký umělec a tak zabedněný (je slyšet jeho smích a člověk se při tom na něj dívá). A jaký ohromný vliv na vkus mladých klavíristů (ne hudebníků). Všechno je to tak zvláštní… A zlá „Vanda“ [Horowitzova manželka], nejspíš „chápavá“ a ochotná pomáhat, pořád po jeho boku, a bdělá. Co k tomu ještě dodat.

22.11. kazeta z Tours
Berio: Corale, Maryvonne Le Dizes-Richard – housle, dirigent Pierre Boulez
ám tuhle skladbu rád, i způsob, jak ji tahle sympatická dáma hraje. Říkali mi, že je to prakticky nehratelné…, nu, ona to svedla perfektně. Bravo!

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář