Sylvie Bodorová: Publikum pozná, zda je hudba opravdová, nebo podvrh

  1. 1
  2. 2
„Svět je plný spěchu a povrchnosti a my jsme tady proto, abychom přiměli ty druhé se na chvíli zastavit a přemýšlet. Jsme tady proto, abychom nasvítili věci z jiné stránky, objevili souvislosti, které v tom chaosu zůstávají utajeny. Jsme tady ale hlavně proto, abychom obdarovávali…“, uvažuje o smyslu umělecké tvorby hudební skladatelka SYLVIE BODOROVÁ. Vytvořila úctyhodný počet skladeb, jež jsou uváděny a s uznáním přijímány doma i v zahraničí. Výrazně se prosadila ve světě, skvěle reprezentuje českou kulturu na prestižních pódiích a festivalech. S velkým ohlasem byl uveden např. její smyčcový kvartet Terezín Ghetto Requiem, pro Pražské jaro napsala celovečerní oratorium Juda Maccabeus, jež bylo rovněž přijato velmi kladně, pro festival Smetanova Litomyšl zkomponovala další rozsáhlé oratorium Mojžíš. Její symfonická, komorní i vokální kompozice uvádějí světové ansámbly a sólisté. Svou první operu Legenda o Kateřině z Redernu vytvořila pro liberecký operní dům v roce 2014.

Když sledujeme vaši tvorbu chronologicky, nelze si nevšimnout, že jste od komorní hudby – kterou ovšem stále průběžně tvoříte – postupně směřovala k rozsáhlým dílům. Je to zákonité, že komponista, tedy konkrétně vy, musí k velkým celkům dozrát? Třeba svou první operu jste vytvořila relativně nedávno…

Přiznám se, že už když jsem se dostala ze školních lavic, měla jsem za sebou i několik velkých orchestrálních skladeb, dokonce i jednu operu. Vstřebala jsem vše, co se dalo. Ale rozhodla jsem se, že teď musím najít vlastní způsob, vlastní cestu, které opravdu věřím. To považuji v kumštu za nejdůležitější a jsem přesvědčena, že každý, i nezasvěcený posluchač vždy pozná, kdy autor předstírá a lže. Začala jsem od miniatury a snažila jsem se ji dokonale zvládnout. Cesta k oratoriím, symfonii a opeře trvala déle, ale myslím, že pro můj vlastní pocit to stálo za to.

Začíná léto, čas hudebních festivalů. Bude mít hudební publikum, ať už domácí či zahraniční, možnost slyšet na některých i vaše skladby?
Přiznám se, že všechno nesleduji, tak aspoň malá ochutnávka z letních provedení vesměs koncertantních skladeb: 12. června v Nové Říši uvedou Babadag pro klarinet a smyčce; tatáž skladba zazní 13. června v Jihlavě (oba koncerty v rámci festivalu Mahler Jihlava – Hudba tisíců); 16. června bude provedeno Concerto dei fiori pro housle a orchestr na festivalu Smetanova Litomyšl a 29. června budou hrát v Táboře úryvky z mé opery Legenda o Kateřině z Redernu v rámci “Prague Summer Nights“ v podání amerických pěvců. V rakouském Waidhofenu zase 5. září uvedou moje Bern Concertodvojkoncert pro housle, violu a smyčce. Tento koncert je součástí festivalu Allegro vivo.

Jsou mezi nimi premiéry?
Jeden můj americký kolega skladatel kdysi řekl, že premiéry ho příliš nezajímají, ale jde mu spíše o opakované uvedení. Mám radost, že všechny zmíněné skladby se už dočkaly celé řady provedení s různými sólisty a žijí si tak trošku svým vlastním životem. V létě však přece jedna moje premiéra zazní, a to v červenci v Maďarsku: první flétnistka Gewandhausorchestru Katalin Stefula spolu s kytaristkou Miriam Brüllovou uvedou mou čerstvou novinku Grido del pastore.

Když je řeč o festivalech, můžete se ještě zmínit o pozoruhodném projektu pro loňskou Litomyšl?

Ano, na loňském festivalu Smetanova Litomyšl jsem se spolu se třemi dalšími českými autory podílela na projektu “Český poutník” v nastudování Adama Plachetky, Jana Šťastného, České filharmonie, Pražského filharmonického sboru a dětského sboru Jitro. Řídil Tomáš Netopil. Skladba vznikla na objednávku Smetanovy Litomyšle ke stému výročí založení republiky a k šedesátému výročí založení festivalu. Já jsem byla autorkou závěrečné části “Českého poutníka” s názvem Epilog. Čas.

Co nového se aktuálně zrodilo a právě rodí ve vašem ateliéru ve Zbirohu?
Mám za sebou celou řadu koncertantních skladeb – koncertů pro různé nástroje. Koncert pro flétnu a komorní orchestr s názvem Concerto di Transflautato, trojkoncert pro skvělé trio mladých českých muzikantek Trio Clavio s názvem Tre per tre ed orchestra, koncert pro trubku a orchestr s názvem Canti colorati a celou řadu komorních skladeb, několik vokálních cyklů a dokonce povinnou skladbu pro harfovou soutěž s názvem Anemone.

Léta si od vás objednávají skladby prestižní instituce, festivaly i sólisté. Jakou objednávku máte v poslední době, případně jaká se chystá?
Právě s těmi koncertantními objednávkami se tak nějak roztrhl pytel. Přiznám se, že tento žánr odjakživa miluji. Proto jsem se nechala strhnout další objednávkou, tentokrát k dvojkoncertu pro kytaru, kontrabas a orchestr. S kytaristkou Miriam Rodrigues Brüllovou léta spolupracuji a díky ní jsem se dostala k fenomenálnímu hráči na kontrabas – Romanu Patkolovi. Je to interpret, který v roce 2011 získal cenu Aida Stuck Award jako nejlepší kontrabasista světa a v roce 2018 byl oceněn „Cenou Klasik“ jako nejlepší hráč Německa. Jakmile jsem slyšela Romana Patkola hrát na kontrabas, bylo rozhodnuto. Vždy mne fascinuje, když hráč ovládá svůj nástroj naprosto dokonale, a on na svůj kontrabas zpívá, pláče a hraje s takovou lehkostí, až je těžké uvěřit, že se jedná o takový mohutný nástroj. Zatím mám sice naskicovánu pouze jednu větu, ale píše se mi to moc dobře… Snažím se využít jeho mimořádných hráčských schopností. Je možné, že to nikdo jiný nedokáže zahrát, ale i tak to stejně stojí za to. Připravuje se již „premiérové turné“ v několika zemích a já se moc na oba sólisty těším.

Sylvie Bodorová (zdroj wikipedia.com)

Je mezi vašimi projekty i nová opera?
Ano, stěžejní práce na mne teprve čeká – objednávka pro divadlo J. K. Tyla v Plzni – opera Quo vadis. Premiéra je plánována na rok 2022. Ve stejném roce budu mít i premiéru oratorium Paulus Speratus. Mimořádná osobnost tohoto jména působila v Jihlavě v roce 1522. Vzhledem k rozsahu obou prací budu mít perné období, bohužel mi už nezbude čas na žádné komorní skladby. Ovšem s výjimkou již jednoho slíbeného smyčcového kvartetu pro The Dvořák Society v Londýně, který jsem již slíbila.

Setkala jste se při přípravě práce na nové opeře s něčím zvlášť zajímavým?
Když jsme s dramaturgyní Marií Caltovou probíraly možnosti námětu Quo vadis, podařil se jí husarský kousek: v antikvariátu sehnala program opery Jeana Nougése z premiéry ve Vinohradském divadle z roku 1910 právě na námět Quo vadis. Historický výklad k opeře byl pořízen profesorem historie, který se tematikou Říma zjevně zabýval celý život – a měl „pouhých“ 34 stran! Sama opera pak měla 5 jednání!

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na