Hudbou barvitou a svěží oplývá Glinkova opera Ruslan a Ludmila z roku 1842, pohádka podle Puškinovy poémy o době bájných bohatýrů, plná ruských, ale i orientálně znějících melodií. Předehra je brilantním kusem v mimořádně živém tempu a orchestr se tu může opravdu blýsknout.
Svůj Druhý violoncellový koncert napsal Dmitrij Šostakovič na Krymu, a to pro svého přítele Mstislava Rostropoviče. Skladbu potemnělou a současně groteskní dokázal sólista interpretovat v celé jeho tragice, s pochodovou úderností i pochopením pro trpké až vysměvačné intonace. Od sólisty Daniela Müllera-Schotta se nepochybně dočkáme také velmi působivého pojetí. Opět se tak dotkneme silného Šostakovičova osudu obrážejícího rozporuplnost doby.
Musorgského Obrázky z výstavy mají původ v souborném vystavení děl zesnulého malíře Viktora Hartmanna v Petrohradu v roce 1874. Skladatel se rozhodl uctít jeho památku v klavírní suitě. Mezi jednotlivé výtvarné artefakty, u kterých autor pomyslně postává a nechává je na sebe působit, vložil opakovanou Promenádu, znázorňující chůzi výstavním sálem. Orchestrální podobu fascinující suity vypracoval Maurice Ravel. Jeho barvitá instrumentace zůstává v obecném povědomí tou nejzdařilejší, nejznámější a stala se trvalou součástí symfonického repertoáru.
