„Všestranná podpora studentů Pražské konzervatoře ve všech představitelných formách, podobách a aktivitách, kterých jsme schopni.“ Tak zní jeden z hlavních cílů Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách, jejíž výroční koncert se, stejně jako v uplynulých letech, opět konal symbolicky v sále Pražské konzervatoře (26. března 2015). Spolek s dlouholetou historií sahající až do roku 1810 se pravidelně podílí nejen na spoluorganizování koncertů a představení školy, ale také v rámci svého grantového projektu financuje vlastní aktivity studentů, což je v dnešní, zejména pro kulturu nelehké době činností více než chvályhodnou.
Orchestr sestavený z posluchačů čtvrtého, pátého a šestého ročníku, který od roku 1995 vede Miriam Němcová, pro tuto událost nastudoval skutečně slavností a nutno říci také náročný repertoár. První skladbou večera byla Smetanova předehra k opeře Prodaná nevěsta. Vstupní takty zazněly s potřebnou energičností i v obvyklém tempu, které však záhy opadlo. To by zejména vzhledem k technické náročnosti partů smyčců, které hrály velmi soustředěně a také čistě, nijak nevadilo, kdyby posléze spolu s první velkou gradací hráči opět nezrychlili. První půlka předehry díky tomu působila nervózně a přechody mezi jednotlivými částmi byly zbytečně kostrbaté. Druhá polovina byla více plynulá, avšak mírně nejistá v souhře, zvláště směrem k samotnému závěru, kterému nechyběla potřebná a – vzhledem k velkému obsazení orchestru a velikosti sálu možná až přílišná – razance. I přesto však předehra působila celistvě, bylo vidět, že hráči o sobě takříkajíc „vědí“ a dobře reagují v rámci nástupů jednotlivých hlasů nejen sami na sebe, ale také na jasná gesta dirigentky.
Jako další zazněl Schumannův Koncert a moll pro klavír a orchestr, op. 54. Skladba, kterou skladatel na přání své ženy, klavíristky Kláry Schumann, přepsal z původní Fantazie pro klavír a orchestr na klavírní koncert, je i přes virtuózní prvky spíše rozsáhlou hudební básní, v níž jsou party klavíru a orchestru silně provázány. Sólistka Markéta Sinkulová, v současné době nejen studentka šestého ročníku Pražské konzervatoře, ale zároveň také posluchačka prvního ročníku HAMU si s tímto dnes již klasickým dílem poradila velmi dobře.
Úvodní lyrické téma klavíru přednesla velmi jemným, zpěvným úhozem, zvukově zcela vyváženým v každé z jednotlivých frází. Tento „lesk“ se jí však nepodařilo udržet i v dalších částech, kde zejména ve vyšší dynamice a v některých technicky náročnějších místech zněl nástroj ploše. Meditativní kadence v závěru první věty byla možná kvůli nervozitě zbytečně uspěchaná. Vyzdvihnout je však třeba technickou jistotu a především rytmickou přesnost, kterou bylo třeba ocenit hlavně v závěrečném Allegro Vivace. Doprovod orchestru mohl být v některých místech trochu citlivější; zejména v lyričtějších částech, kdy „odpovídal“ klavíru, bylo třeba většího piana. Celkově však vycházel sólistce vstříc, a to zejména díky dirigentce Miriam Němcové, která se na pianistku často ohlížela a citlivě jí dávala dostatečný prostor v místech, kde bylo potřeba jít s tempem více dopředu, či naopak zpomalit.
Závěrečná Symfonie č. 5 c moll, op. 67, Ludwiga van Beethovena, známá pod přízviskem „Osudová“ byla podobně jako u Smetany nevyvážená především po stránce tempové. Velmi dobře nasazený začátek první věty po několika taktech mírně zpomalil a skladba působila příliš těžce. Působivá gradace v závěru přišla, co se dynamiky týče, možná příliš brzy, protože v místech největšího napětí už nebylo „kam jít“, forte tutti orchestru bylo zejména v Andante noc moto místy příliš silné, což však souviselo především s prostorem sálu, který pro takto velké obsazení jednoduše nestačí. I přesto však vynikla řada drobných detailů; zvukově je třeba ocenit především smyčce, konkrétně první a druhé housle, z dechové sekce potom hoboje a klarinety (u Schumanna) a flétny včetně pikoly v závěrečné čtvrté větě symfonie.
Celkově velmi podařený výkon ocenilo publikum zcela zaplněného sálu (někteří návštěvníci se pro nedostatek míst museli spokojit se sezením na schodech) dlouhotrvajícím a – vzhledem k náročnosti vybraného repertoáru – zaslouženým potleskem.
Hodnocení autorky recenze: 70 %
Výroční koncert pro zvelebení hudby v Čechách
Dirigent: Miriam Němcová
Markéta Sinkulová (klavír)
Symfonický orchestr Pražské konzervatoře
26. března 2015 Koncertní sál Pražské konzervatoře Praha
program:
Bedřich Smetana: Předehra k opeře Prodaná nevěsta
Robert Schumann: Koncert a moll pro klavír a orchestr, op. 54
Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 5 c moll, op. 67
Foto Milan Kormout
