Syrskou válku pocítila i damašská Opera

Lín Arbid mířila to nedělní ráno do damašské Opery, a když byla u vchodu do budovy, ozval se výbuch. Pro studentku herectví vše zčernalo, raketa, kterou z předměstí vypálili povstalci, dopadla poblíž dveří pro účinkující na nádvoří komplexu, který se stal symbolem vlády Asadů. Ačkoli bývalý prezident Háfiz al-Asad, který vládl Sýrii po třicet let, položil základní kámen roku 1970, byl to až nynější prezident a jeho syn Bašár, kdo roku 2004 Operu otevřel, napsala agentura Associated Press.Pět metrů od čtyřiadvacetileté Lín s mandlovýma hnědýma očima dopadl granát. „Byla jsem zraněná, upadla jsem do bezvědomí a necítila žádnou bolest,“ vzpomíná. Střepina ji zasáhla do pravé nohy. Zraněno bylo i pět jejích spolužaček a dvě zemřely. Výbuch rozbil okenní tabule i vitrínu, v níž byl právě ohlašován Chopinův klavírní koncert, který se měl konat 6. dubna.

Ačkoli je Damašek podobným a ještě smrtelnějším útokům vystaven pravidelně, dubnový útok na Operu lidmi otřásl mnohem víc než ty ostatní. Byl to přímý zásah do něčeho, co Asadova rodina s takovou slávou budovala. Stavbu v roce 1973 zastavila arabsko-izraelská válka. Pak se pokračovalo a otevření bylo naplánováno na rok 1999. Ani tehdy se to nepodařilo, jelikož hlavní sál poničil požár. Po Háfizově smrti v roce 2000 to byl Bašár Asad, kdo v roce 2004 Operu spolu se svou manželkou Asmou za velké slávy otevřel.Komplex skrývá operní sál, dva menší divadelní sály a školu, v níž se vyučuje herectví, zpěv a balet. Hrají se tam školní koncerty a divadelní kusy arabských autorů. Stavebně je komplex směsicí západní a arabské architektury a zpodobením představy Asadů o Damašku coby metropoli arabské kultury a politiky.

A tím se také stal roku 2008 a v Damašku se tehdy celý rok pořádala divadelní a hudební představení. Vše se změnilo v roce 2011, kdy začal konflikt, na jehož kontě je nyní sto padesát tisíc lidských životů. Zahraniční umělci přestali do Damašku jezdit a mnoho místních hudebníků a herců se připojilo ke dvěma a půl milionu Syřanů, kteří ze své země odešli. Někteří se kvůli bojům do hlavního města nedokážou dostat, někteří přišli o život v bojích.Útoků na Damašek přibylo od té doby, co Asad ohlásil, že bude kandidovat v červnových prezidentských volbách. Opozice bude volby bojkotovat, považuje je pouze za Asadovu léčku, jak se udržet u moci a zmařit naději na změnu. Současné útoky si cíl nevybírají, granáty dopadají na školy stejně jako na úřady nebo nemocnice. Minulý týden jeden zasáhl školu v centru města. Zemřelo při něm čtrnáct lidí včetně dětí. I když při těchto útocích na Damašek neumírá zdaleka tolik lidí jako při akcích syrského letectva na venkovské oblasti, přesto je jich už tolik, že chod města narušují. Lidé se večer neodváží na ulici.

Koncerty i divadelní hry se ale stále pořádají, i když méně často a s minimem účinkujících. „Není snadné hrát, když každý den slyšíte o dalších mrtvých, o zabíjení dětí a bombách dopadajících na Operu. Ale hudba je život, stmeluje lidi,“ řekl dirigent symfonického orchestru Mísák Bághbúdriján.Budovu Opery za války povstalci zasáhli několikrát. Stojí na Umajjovském náměstí v centru města poblíž Ministerstva obrany, velitelství tajné policie a sídla státní televize. Útočníci nechtěli zasáhnout vysloveně ji, ale prostě některé z Asadových mocenských center. „Lidé se teď bojí. Naštěstí to netrvá dlouho. Možná přestanou chodit týden či dva, ale pak se vrátí. Umění nám dává pocit, že jsme stále naživu, a připomíná nám, jaké to tu bylo před krizí,“ říká ředitelka Opery Lama Sallúh. Méně než dříve na představení chodí prý i prezident a jeho žena. „Před krizí chodili dvakrát třikrát v měsíci, někdy ohlášeně, jindy nečekaně,“ vysvětluje ředitelka.

Asad Operu využil také k politické proklamaci, když tam přišel loni v lednu a prohlásil, že neodstoupí, jak po něm požadovala opozice. Odmítl také zahraniční vměšování do konfliktu a ohlásil, že uspořádá prezidentské volby.

www.damascusopera.com

Foto archiv