Ta, která se podívá jen do krku a hned ví vše aneb Lidský hlas pod lupou

S přední českou specialistkou na problematiku profesionálních hlasů MUDr. Jitkou Vydrovou, vedoucí lékařkou Hlasového centra Praha, jsme se sešly v kavárně Slavia v blízkosti nového sídla její ordinace na Národní třídě. Povídaly jsme si o tom, zda je možno podle fyziologie poznat, kdo může a kdo nemůže být profesionálním operním pěvcem. Co dělat proti úrazům hlasivek, jak si pomoci při zánětech horních a dolních cest dýchacích, jakým potravinám a nápojům se při zpívání vyhnout? Sdělením, že zpěváci by vůbec neměli pít kávu ani mléko, mi paní doktorka jako amatérské sborové zpěvačce znechutila právě naservírované café latte. Naopak jako druhý "chod" jsme si daly pro hlasivky prý blahodárné pivo. Co s hlasem dělá stárnutí? Paní doktorka je autorkou mnoha skript, učí na Pražské konzervatoři a dalších školách. V dubnu jí vyšla nová kniha pro lékaře a pedagogy s názvem Hlasová terapie. A v červnu se chystá jako každoročně do USA na kongres, kde přednese přednášku o nové metodě videokymografii.

 

Rozhovor s primářkou Jitkou Vydrovou, šéfkou Hlasového centra v Praze

 

Jak vás napadlo věnovat se ve své specializaci problémům operních pěvců? Vy sama zpíváte? Máte nějaké hudební vzdělání?

Zpívám a učila jsem se zpívat. Chodila jsem do základní umělecké školy, dodnes hraju na klavír. Pět let jsem chodila na sólový zpěv k sólistovi Národního divadla panu Rohanovi. Ale mně bylo od začátku jasné, že nebudu operní hvězdou, vždy jsem věděla, že to je jen bohulibý koníček, protože jsem vždy chtěla být doktorkou. Babička byla sálová sestra, ale bohužel všechny její děti nesnášejí pohled na krev. Když ale zjistila, že já tento problém nemám, vštípila mi myšlenku, že se budu věnovat medicíně. A tento obor mi jde lépe než zpěv! (smích) V rodině máme jen amatérské umělce, můj tatínek s nadšením zpíval v různých sborech.

Kolik procent z vašich pacientů tvoří operní hvězdy?

My se věnujeme diagnostice a léčbě všech hlasových poruch, operní hvězdy tvoří tak asi padesát procent našich pacientů. Jsme konziliárním pracovištěm pro hlasové poruchy pro celou republiku.

Jaká jsou specifika pěvců?

Zpěvák je absolutně závislý na tom, aby měl v pořádku horní dýchací cesty a dutiny. Tam, kde se běžný úředník samovolně vyléčí tím, že nenamáhá hlas a mlčí, musí právě u pěvců nastoupit léčba, protože si nemohou dovolit, aby se kvůli banálnímu onemocnění zrušilo představení. U nás to mají o to ztíženější, v porovnání třeba s Itálií nebo Španělskem, že je tu velmi proměnlivé počasí. A ty rychlé změny počasí právě způsobují častější záněty horních a dolních dýchacích cest.

Změny o deset stupňů Celsia ze dne na den způsobují otoky horních dýchacích cest a množení bakterií v nosohltanu. Dále se stává, že z důvodu špatného rozezpívání dojde k ruptuře na hlasivkách, toto je častější u vysokých hlasů – tedy u sopránů a tenorů. Můžu směle říci, že se to stane alespoň jednou za život každé zpěvačce, že jí praskne cévka na hlasivce a má tam pak modřinu. Je to tak běžné jako třeba u sportovců úrazy na nohou, na kolenou.

A pak jsou tu onemocnění z přetížení – to se stává hodně konzervatoristům, kteří ještě neumí poznat svoji hranici. Kdybyste netrénovaná desetkrát po sobě vyběhla na Petřín, tak druhý den také nebudete schopna chodit. Je tedy třeba si uvědomovat, že podstatou hlasivky je sval a ten se chová stejně jako každý jiný sval v lidském těle.

Nejohroženější jsou tedy vysoké hlasy?

Ano, úrazy barytonistů nebo basistů jsou zřídkavé. Sopránová hlasivka je gracilní, nejkratší – měří 13 až 15 milimetrů, je to neuvěřitelně malý kousek tkáně, kterým se ta pěvkyně živí.

Takže vlastně se to dá fyzicky rozpoznat, jaký kdo má hlas? Vy, když se podíváte někomu do krku, tak hned můžete říci – tohle je alt, tohle je soprán? A co mezzosoprán?

Ano, jsem schopna to říci – podle délky hlasivek, podle uložení v krku. Podle tvaru hrtanové příklopky se dá určit i barva toho hlasu. A pak jsou některé hraniční velikosti, u kterých se nedá tak úplně říci, zda je to mezzosoprán nebo dramatický soprán. Tam se to potom kombinuje s vyšetřením hlasového pole, určuje se poloha mluvního hlasu nebo poloha přechodových tónů mezi rejstříky, to místo je charakteristické pro soprán a mezzosoprán. Většina lidí má ale ten obraz typický, je to vrozené, dědičné – jak tvar rezonančních prostor, tak tvar nosohltanu a celého krku i velikost a délka hlasivek.

Je tedy možné, že byste rodičům řekla, zda jejich dítě je nebo naopak nikdy nebude schopné být operní hvězdou?

Pochopitelně to dokážu říci jen z pohledu fyziognomie a to u dívky, které by bylo okolo čtrnácti let. Jsem schopna říci například to, že má sopránový hlas, že ten hlas je frekvenčně velký – třeba dvě a půl oktávy nebo že se blíží ke třem. Když by tam byla jen jedna nebo jedna a půl oktávy, tak to k opernímu zpěvu nebude… Někdo má dobrý frekvenční rozsah, ale není schopen zesílení – tak ti jdou poté třeba na populární hudbu, u které mohou používat mikrofony. Pochopitelně k tomu, aby se z někoho stala operní hvězda, musí ještě nastoupit ty správné morálně-volní vlastnosti, cílevědomost, důslednost v práci, dostatečný zájem, motivace a trénink. Vždyť kolik známe zmařených talentů!

Poznáte podle stavu hlasivky, zda se jedná o profesionálního zpěváka nebo amatéra?

Ano, to jsem schopna říci podle toho, že profesionál ji má širší. Projeví se tam ty hodiny a hodiny tréninků.

Když my, „normální“ populace, přijdeme přechodně o hlas – čím je to způsobeno?

To, že přijdeme o hlas, může být způsobeno asi třiceti příčinami, z nich nejčastější jsou virová či bakteriální infekce, alergie, přetížení či reflux, tedy špatné chemické prostředí vzniklé tím, že se nám vrací žaludeční šťávy. Nejlépe se léčí bakteriální infekce, protože na to máme antibiotika. V dnešní době paradoxně lidé proti antibiotikům brojí, démonizují je a snaží se jim vyhýbat, ale já je v oprávněném případě vřele doporučuji a díky Bohu za ně! Nepředepisuji antibiotika bez ověření, že se skutečně jedná o bakteriální infekci. Každopádně laik by měl při každé ztrátě hlasu jako prvotní krok k uzdravení alespoň na nejbližších třicet hodin zmlknout.

Takže na třicet hodin zmlkneme, a pokud se jedná o infekci, můžeme si pomoci nějakým běžně v lékárně dostupným prostředkem?

Každá infekce začíná z nosohltanu – to je taková kapsička za nosem, a na to používáme oční kapky, protože nosní kapky se moc dobré neprodávají.

A co či jaký postup doporučujete zpěvákům – ať už amatérům nebo profesionálům, aby nedocházelo k úrazům na hlasivkách?

Neměli by podceňovat rozezpívání. Velmi mě nazlobí, když jdu do divadla a slyším, že některý zpěvák se pořádně rozezpíval až ve druhém jednání, to mi přijde i jako neúcta k publiku. Dále musí pochopit, že zpěv je o dechové technice, je to normální trénink svalových skupin, takzvaná dechová opora – appoggio, koordinace mezi pohybem bránice a pohybem břišních a zádových svalů. Pokud si pěvec vytrénuje tu oporu až takzvaně na kámen, tak by mu zpěv nikdy neměl dělat potíže. Velmi důležitá je i správná volba repertoáru. A v neposlední řadě by zpěváci měli dávat pozor na životosprávu – když si dají pět kafíček za den, pak to bude zlobit, protože krk bude zakyselený, sliznice naleptané, hlen bude příliš vazký a v krku bude živná půda pro infekce.

Mohla byste říci, které nápoje a potraviny bychom měli omezit, pokud chceme zpívat? Kolik káv můžeme vypít za den? A můžeme jíst čokoládu?

Podle mého názoru by profesionální pěvci vůbec kávu pít neměli, protože káva tvoří v hrtanu a kolem hlasivek příliš vazký hlen a není tam takzvaná chemická pohoda, tedy správné pH. To má být neutrální – okolo hodnoty sedm. Káva způsobuje pH okolo pěti a navíc tam ještě při trémě dochází k povolení svěračů žaludku a kyselost jde nahoru do krku a ničí sliznice. Na to navazují úrazy i nemoci. Dále je nevhodné mléko, extrémně vadí bílé víno, kvalitní červené víno je možno pít. Zakázaná je zelená paprika a kakao. Pak už je to individuální – například někomu vadí mouka, jiný mouku snáší dobře. Čokoláda má blahodárné účinky na nervy – ale zpěvu také trošku vadí, zahleňuje.

Proč se doporučuje při zánětech pít Vincentku? Pomáhá kloktání slanou vodou? A co zázvorový čaj?

Vincentka pomáhá správnému zavodnění a má příjemné složení minerálů. Bikarbonáty, které obsahuje, upravují vazkost hlenu a usnadňují tak expektoraci. Kloktáním slanou vodou snižujeme otok na sliznici. A zázvor údajně obsahuje 640 chemických látek a má antibakteriální účinky.

Vraťme se od nemocí k tréninku – kolik hodin denně můžou profesionálové zpívat, aby minimalizovali nebezpečí úrazu hlasivek?

Trénovaný profesionál by měl být schopen zpívat s plným nasazením tři hodiny za den, ale pak mít čtyřiadvacet hodin odpočinek, z toho je důležitých i osm hodin spánku. Většina operních představení trvá kolem tří hodin, ale nikdo není permanentně na jevišti a nezpívá celé tři hodiny. Pokud zpěváci mají menší role, mohou odzpívat i představení dva či několik dnů po sobě. Studenti prvních dvou ročníků hudebních škol by měli zpívat maximálně hodinu, od třetího ročníku už se to může blížit dvěma hodinám. Pokud mají zpěváci delší mezeru mezi zpíváním, měli by najíždět na trénink postupně a dostat se do formy – opravdu si uvědomit, že je to jako u sportu. Samozřejmě pokud se budeme bavit o wagnerovských operách, tam bych doporučila mezi představeními týdenní pauzu.

Tak mě napadá: Co způsobuje ztrátu hlasu třeba po náročné hodině u učitelek? A co dělá s hlasem stárnutí?

Pokud máme mluvní hlas posazený do správné polohy, můžeme mluvit od rána do večera a nic se neděje, protože tu hlasivku nenatahujeme. Ovšem když budeme mluvit k hlučící skupině, intuitivně zvedneme hlas o sekundu nebo i tercii výš, protože vyšší hlas je líp slyšet. Tím ty hlasivky ale natáhneme a brzy se nám unaví. Od toho jsou ty chrapoty z přetížení hlasivek. Normální mluvní polohu hlasu si zjistíme sami na sobě, když si řekneme „ehm-ehm“, jako když někomu přitakáváme nebo když si přirozeně odkašleme. A nejvíc svůj hlas ohrožujeme tím, že nemluvíme. Například normální žena řekne za den asi 8.000 slov – ta s hlasem problém nemá ani ve vysokém věku, chlapi řeknou v průměru 3.000 slov denně. Osamělí muži, kteří neradi komunikují, jsou ohrožení hlasovou poruchou – jim atrofují hlasivky už brzy po padesátce, hlas přestává být znělý a mají takový ten stařecký hlas, pořád si musí odkašlávat, protože hlasivka nedomyká a nevymetá samovolně hlen. Dalšími ohroženými jsou vdovy, které žijí osaměle a nemají pejska nebo kočičku, na které by mohly mluvit. (úsměv)

Sopranistky ve vyšším věku někdy klesnou do mezzosopránu nebo do altu. Je to způsobeno hormonální činností v přechodu?

Je to ovlivněno sníženou produkcí estrogenů. Estrogeny dělají hlasivku gracilní a pokrytí sliznic je díky nim pružnější, hlasivka rychleji kmitá. S úbytkem estrogenů se pružnost ztrácí a už tak rychle nezakmitá. Nemusí klesnout do mezzosopránu, ale C3 už nezazpívají. Muži mají v tomto velkou výhodu, jim to zpívání fyziologicky vydrží déle. Žena musí strašně moc trénovat, aby byla schopna podat kvalitní výkon i hodně po padesátce. Samozřejmě jsou výjimky jako Edita Gruberová, kterou jsem slyšela zpívat roli Alžběty, anglické královny v Donizettiho opeře Robert Devereux, to už jí bylo přes šedesát a já jsem nemohla věřit svým vlastním uším. V Americe se pořádá každoročně sympozium, které se jmenuje Care of the Professional Voice – a tam se teď jako jedno z hlavních témat řeší, jak pomoci pěvkyním, které díky plastickým operacím a sportu vypadají v šedesáti na čtyřicet – ale hlas už není to, co býval. Co s tím? Ta žena vypadá z dálky dobře, že by mohla na jevišti představovat dvacetiletou… Ale na hlase je slyšet, že už není mladý.

A nestačilo by jim jen dodat estrogen v tabletkách nebo injekčně?

Bohužel se to nedá. Zasahování do hormonů znamená extrémní riziko. Existuje na to mnoho studií, hormony jsou jako časovaná bomba. Vyšší hladiny hormonů sice prodlouží mladistvý věk, ale ne věk jako takový, protože komplikací hormonální terapie je, že zvyšuje pravděpodobnost nádorů vaječníků, dělohy a prsů. Nezanedbatelné je i riziko mrtvice a infarktu.

Vám teď v dubnu vyšla nová kniha, která zaplnila mezeru na trhu – mohla byste nám ji aspoň v krátkosti představit?

Moje nová kniha Hlasová terapie je teď čerstvou novinkou. Má část medicínskou – diagnostickou a léčebnou, ale i část pedagogickou, která sestává z konzervativních metod nácviku praktických dovedností, které umožňují kvalitní produkci hlasu. Publikace vychází z mnohaletých zkušeností lékařů Hlasového centra Praha s diagnostikou a terapií hlasových poruch. Rovněž však vychází ze zkušeností nelékařů – hlasových pedagogů a učitelů zpěvu, se kterými spolupracujeme a jejichž zkušenosti sdílíme.

Vy jste v Evropě natolik známá a ceněná, že vašemu Hlasovému centru už dvakrát svěřili tady v Praze pořádání významných evropských konferencí. Jak často pořádáte foniatrické akce pro kolegy?

Z těch evropských akcí to byla Panevropská hlasová konference PEVOC  (Pan European Voice Conference) v roce 2013 a v roce 2016 Evropská foniatrická akademie. S překlady v naší odbornosti a v tlumočení na těchto akcích světového a evropského formátu mi hodně pomáhá vynikající angličtinářka a specialistka na odbornou terminologii v této oblasti Alena Dobrovolná. České kongresy s foniatrickou tématikou pořádáme každoročně.

Už jsme zmínily kongres Care of the Professional Voice, který se letos koná začátkem června v USA ve Philadelphii, tam jedete pouze naslouchat nebo tam i přednášíte?

Letos tam budu mít přednášku na téma Videokymografická diagnostika poruch hlasu. Videokymografie  je unikátní metoda pro vysokofrekvenční optické sledování kmitů hlasivek, díky níž lze snáze odhalovat i jemná poškození tohoto důležitého orgánu. Vynalezl ji můj kolega RNDr. Jan Švec, který pracuje na Univerzitě Palackého v Olomouci. Zatím to zařízení máme jen u nás v Hlasovém centru Praha. Dám vám do krku vysokofrekvenční kameru a dívám se, jakým způsobem hlasivky kmitají. Když je ta hlasivka jakýmkoliv způsobem infiltrovaná, prosáklá nějakým zánětlivým otokem nebo jinou patologií, tak to kmitání je jiné. Já osobně už poznám, o jakou patologii se jedná. Momentálně máme grant, ve spolupráci s Ústavem teorie informace a automatizace Akademie věd se snažíme převést tu moji zkušenost do matematických modelů, aby kolegům, kteří si ten přístroj pořídí, přímo vyjel výsledek.

Děkuji vám za rozhovor a přeji mnoho dalších pracovních úspěchů!

 

VIZITKA

MUDr. Jitka Vydrová (1957) po promoci na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy pracovala na ORL klinice 1. lékařské fakulty v Praze.

Jako odborná lékařka v oboru otorhinolaryngologie se řadu let věnuje diagnostice a terapii poruch profesionálního a uměleckého hlasu a léčbě onemocnění s hlasem souvisejících. Podařilo se jí ve své práci propojit dva své celoživotní zájmy – medicínu a hudbu.

Je zakladatelkou a vedoucí lékařkou Hlasového a sluchového centra Praha. Toto specializované pracoviště se zabývá nejen diagnostikou a léčbou poruch hlasu, ale provádí i experimentální a výzkumnou práci v oblasti patofyziologie lidského hlasu.

Věnuje se rovněž pedagogické činnosti, externě přednáší fyziologii a patologii hlasu na vysokých školách pedagogického směru. Vyučuje Fyziologii a hygienu hlasu na pěveckém oddělení Pražské konzervatoře a na pěveckém oddělení Konzervatoře Jana Deyla.