Vladimír Tichý

Vladimír Tichý (narozen 31. ledna 1946) je český skladatel a hudební teoretik.

Nejprve vystudoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou, zájem o hudbu jej pak dovedl na na Lidovou konzervatoř v Praze, kde mezi léty 1964–1970 dálkově studoval skladbu. V letech 1970–1975 studoval ve třídě Jiřího Pauera na hudební fakultě AMU, účastnil se kompozičních kurzů u Franka Donatoniho v Sieně a v letech 1977–1979 vystudoval u Karla Risingera hudební teorii.

Je aktivně činný na poli hudební teorie, sepsal řadu odborných studií. V roce 1996 publikoval knihu Harmonicky myslet a slyšet, v roce 2002 vyšlo druhé vydání Úvodu do studia hudební kinetiky. Od roku 1978 přednáší na Ústavu teorie hudby hudební fakulty AMU, v letech 1977–1988 působil i na konzervatoři Jana Deyla. V letech 1975–1977 vedl na AMU zvukový archiv. Jako pedagog hudební teorie byl v letech 1995–1997 zaměstnán na katedře muzikologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Své první skladby napsal pro akordeon, na který také sám hrál, později se věnoval převážně instrumentální tvorbě. Nechává se inspirovat hudbou baroka, J. Brahmse i tzv. klasiků hudby 20. století, zejména D. Šostakoviče a I. Stravinského. Hudební cítění Tichého je opřeno o tradici. Jeho tvůrčí povaze neodpovídá experimentování, improvizování, nahodilost nebo povrchnost. Základem je především pečlivé rozvíjení hudebních myšlenek.

V jeho díle nalezneme orchestrální a komorní partitury i několik vokálních děl. Řada z nich byla provedena na skladatelské přehlídce Týdny nové tvorby a některé skladby byly oceněny v domácích skladatelských soutěžích (např. 1. cena v soutěži ministerstva kultury za II. symfonii v roce 1980).