Čtenáři Opery Plus blogují
I já jsem viděl v Coburgu Janáčkovu Lišku Bystroušku ve zrůdném pojetí dvou maďarských režisérek Alexandry Szemerédy a Magdolny Parditka, které se podle svých představ pokusily vylepšit textovou předlohu opery. Zrušily zvířata, z lišky udělaly Terynku, z revírníka padoucha, který si ve svém objektu drží dětské prostitutky zavřené v klecích, z lišáka se stala lékařka v blázinci, která nakonec psychicky nemocnou Terynku znásilnila. Souhlasím do puntíku s publikovanou kritikou (poznámka redakce: najdete v Operním kukátku – zde) na toto představení a připojuji ještě svůj názor.
V této souvislosti mě zaujal výrok ruského klavírního virtuóza Svjatoslava Richtera: „Vynikající umělecká díla se vystavují vandalismu režisérů bez talentu, kteří na to vůbec nemají právo!“
Zneuctění mrtvých je snad největší a nejpodlejší zločin, který by nikdy neměl zůstat bez trestu! Hanobení a ponižování hodnot uměleckých děl velkých umělců našeho národa se dá považovat za vlastizradu, protože snižuje hodnotu celého národa v očích světa. V dnešní době patří hájení identity národa k hlavním úkolům politiky! Náš zákon také nedovoluje obcházet autorská práva jakýmkoliv snižováním hodnoty děl našich umělců, z nichž mnozí patří ke chloubě národa a na zachování jejich duševní a etické velikosti musí záležet každému, kdo se považuje za kulturně cítícího člena českého a moravského národa. V tomto neseme plnou odpovědnost za zachování velikých hodnot, které nám odkázaly generace našich předků, a těchto nesmírných uměleckých hodnot se také nikdy nesmíme vzdát. Nemůže nás od tohoto přesvědčení odvrátit ani móda nebo i názory jiných národů, z nichž mnohé možná necítí naši hrdost a vůli zachovat si své umění v takové podobě, jak nám ji velcí umělci našeho národa odkázali.
To, co bylo vytvořeno duší a srdcem našich umělců, co patří do charakteru a lidových tradic našeho národa, musí být zachováno pro budoucí generace v té podobě, v jaké je svému národu naši umělci odevzdali s velkou láskou a upřímným srdcem. Chtěli bychom ovšem také, aby hodnoty těchto děl byly ve své původní podobě zachovávány i při reprodukci v zahraničí. Nikdo nemá právo na nekulturní zacházení s díly, které duši našeho národa ukazují v pravé podobě, nikdo je nesmí ničit a pokřivit k nepoznání. To je tedy zcela určitě odpovědnost naší agentury DILIA, aby neviděla v provozování našich, zejména operních děl, jen finanční zisk za cenu úplného znehodnocení díla. Zde je zcela vážně nutno mluvit o vzájemných kulturních vztazích, přičemž nemůže být kritériem názor, že se v zahraničí neznehodnocují jen díla české provenience! Patrně doba uzrála k jednání o mezinárodní úctě k hodnotám světové kultury!
I váš text v této rubrice rádi uveřejníme. Naše adresa: [email protected]
