Stoupající hvězda na mezinárodní scéně, milovaná publikem a chválená kritikou pro krásu svého hlasu. Tím vším se vyznačuje mladá německá sopranistka Mojca Erdmann, která nás dnes okouzlí svým hlasem, jenž je jak stvořen pro díla rakouského génia Mozarta. – Přiznávám, že když jsem si tato slova pražského primátora hned v úvodu tištěného programu k pražskému koncertu Mojcy Erdmann přečetl, mojí důvěře v kvality protagonistky večera to nepřidalo. Spíš naopak. Kolikrát a kde ji Bohuslav Svoboda slyšel, že o ní v takovýchto superlativech píše?
Hned úvodní předehra k Idomeneovi, plná kontrastů úchvatně načechraných ztišených taktů s těmi údernějšími ukázala, že basilejský Cetra Barockorchester se svým šéfem Andreou Marconem je pro Mozarta pravým požehnáním. Kdyby nic jiného, tak už jen samotná přítomnost tři desítek těchto skvostných a až neuvěřitelně dokonale sehraných muzikantů na pódiu Rudolfina stála za to. Neméně skvělá byla v průběhu večera i poslední Mozartova salcburská Symfonie C Dur, s málokdy tak filigránsky propracovanou střední částí (v houslovém obsazení seděly takřka samé dámy) a snad bez jediné chybičky zvládnutým oslnivě temperamentním finále s přetěžkými dechy. Podobně jen v superlativech lze mluvit i o předehře k Titovi, včetně pohotové orientace Andrei Marcona v akustických parametrech Dvořákovy síně (posuzováno s předposlední řady v přízemí).
Ale zpátky k hlavní postavě včerejšího večera: Mojca Erdmann se objevila hned při posledních taktech předehry, s bezprostředně navazující niternou zpovědí vnitřně rozervané Ilie z prvního dějství Idomenea. A hned upoutala. Její hlas sice není bůhvíjak velký ani se nemůže pochlubit barvou, která by sama o sobě dokázala zaujmout, jeho hlavní předností je ovšem naprosto skvělá technika a výrazová mimika, stejně jako i vyrovnanost rejstříků v celém tónovém rozsahu, což v kombinaci s perfektním vypracováním jednotlivých partů, příkladnou výslovností, nepřehlédnutelnou muzikálností a v neposlední řadě i smyslem pro styl a také puncem osobnosti z Erdmann činí mozartovskou interpretku par excellence. Její dychtivá Zuzanka jakoby opravdu vyprávěla, především druhá árie Zaidy vyzněla vskutku famózně, nečekaně působivá byla i zoufalá zpověď Oriany z nedávno i Praze uvedené opery Amadis de Gaule nejmladšího Bachova syna Johanna Christianna. Nejspíš kvůli hluboce uložené vzpomínce na Paisiellovu Ninu v mistrovském curyšském podání Cecilie Bartoli naopak asi nejméně Erdmann zaujala v árii z této opery.
Sympatická rodačka z Hamburku prostě po svojí Zerlině v Donu Giovannim z Met, kde byla přece jen tak trochu ve stínu svých kolegů i „v zajetí“ zvukové techniky, v Praze se svojí prezentací CD Mostly Mozart výrazně zazářila. Ne nadarmo se s ní publikum po třech přídavcích (Zerlina s efektní přidanou výškou, další árie Salieriho Hypermnestre i zopakované finále Zaidy) rozloučilo ve stoje. Kéž by se – podobně jako Andrea Marcon po svých nedávných pražských koncertech s Magdalenou Koženou – brzy vrátila. Když už máme Stavovské divadlo, proč ne třeba právě tam? Do některého z mozartovských představení? I pražský primátor by se takovou hvězdou ve svém městě jistě rád pochlubil.
Mojca Erdmann (soprán)
La cetra Barockorchester Basel
Dirigent Andrea Marcon
26.listopadu 2011 Dvořákova síň Rudolfina Praha
program:
Wolfgang Amadeus Mozart:
– Předehra k opeře Idomeneo
– Recitativ a árie Ilie z 1. dějství opery Idomeneo
– Árie Paminy z 2. dějství opery Kouzelná flétna
Antonio Salieri:
– Árie Hypermnestre z 5. dějství opery Les Danaïdes
Wolfgang Amadeus Mozart:
– Symfonie č. 34 C dur, KV 338
Giovanni Paisiello:
– Árie Niny z 1. dějství opery Nina, o sia la pazza per amore
– přestávka –
Wolfgang Amadeus Mozart:
– Árie Zaide z 1.dějství
Ignaz Holzbauer:
– Recitativ a árie Anny z 1. dějství opery Günther von Schwarzburg
Wolfgang Amadeus Mozart:
– Recitativ a árie Zuzanky ze 4. dějství opery Figarova svatba
Johann Christian Bach:
– Árie Oriane z 3. dějství opery Amadis de Gaule
Wolfgang Amadeus Mozart:
– Árie Zaide z 2. dějství
