Tam, kde se narodil Antonín Dvořák

Tradiční festivalová ouvertura festivalu Dvořákova Praha se letos konala v neděli 4. září v jednom z nejvýznamnějších dvořákovských míst – skladatelově rodné Nelahozevsi. Malebné panorama obce se zámkem Lobkoviců na břehu Vltavy ukrývá Dvořákův rodný dům, který dnes slouží veřejnosti jako Památník Antonína Dvořáka. Akce festivalu byla letos výjimečně spojena s každoročními oslavami Dvořákova narození, takzvanou Dvořákovou Nelahozevsí, kterou pravidelně pořádá Muzeum Antonína Dvořáka, Společnost Antonína Dvořáka a obec Nelahozeves.

Festivalový cyklus Po stopách Antonína Dvořáka je vždy pojatý nejen jako kulturní událost, ale také jako příležitost k setkání a výletu do mimopražských míst spojených se skladatelem. V letošním roce zorganizoval festival cestu z Prahy do Nelahozevsi historickým vlakem taženým parní lokomotivou.

Samotná tato myšlenka je s Antonínem Dvořákem velmi úzce spjata. Pro malého Antonína muselo být jistě velkým zážitkem, když mohl být jako chlapec stejně jako ostatní obyvatelé Nelahozevsi v letech 1845-1851 svědkem stavby železnice v úseku dráhy z Prahy do Lovosic. Snad již v této době v něm hluboce zakořenil jeho celoživotní zájem o vlaky a o vše, co je s nimi spojeno.

Festivalová předehra také vtipně reagovala na doloženou Dvořákovu návštěvu v Nelahozevsi v roce 1889, o které značně podrobně referoval dobový tisk. Dvořák přijel po letech do rodné obce prvním ranním vlakem v doprovodu fotografa Mulače a nakladatelů Velebína a Mojmíra Urbánkových. Navštívil staré známé a v odpoledních hodinách se stejně jako v roce 2016 konal koncert. Tehdy však Dvořákovi program připravily chovanky dívčího ústavu, řízeného sestrami řádu křesťanské lásky (Dcery křesťanské lásky). Koncert, který se letos v rámci festivalu na zámku odehrál, byl inspirován právě koncertem chovanek z roku 1889.

V podání pianistů Ivo Kahánka a Davida Marečka zazněly nejprve čtyřruční úpravy Dvořákových skladeb – Slovanské rapsodie č. 1 D dur, op. 45 a Slovanského tance č. 8 g moll, op. 46.

Poté usedl za klavír pouze Ivo Kahánek, který zahrál Dvořákův Valčík č. 1 A dur, op. 54. Na závěr zazněla Dvořákova předehra k divadelní hře Františka Ferdinanda Šamberka Josef Kajetán Tyl s názvem Můj domov, op. 62. Autentické prostředí a pečlivě dramaturgicky promyšlený program byl velkým plusem tohoto koncertu. A ačkoliv je u takových tematicky zaměřených akcí dramaturgie na prvním místě, neměla by chybět ani výborná interpretace. Jinak vynikající Ivo Kahánek bohužel zřejmě trochu podcenil přípravu méně náročného repertoáru, což mrzelo o to víc, že jeho kolega David Mareček byl připraven velmi dobře. Jejich vystoupení také působilo dojmem málo sehrané dvojice. Nejpůsobivěji působila předehra Můj domov s citátem české hymny, která zazněla na závěr.

Před závěrečnou skladbou zámeckého koncertu byl vyhlášen letošní držitel Ceny Antonína Dvořáka, přítomný brněnský pěvec Richard Novák, který také pronesl krátkou řeč. Vyjádřil svůj vztah k Dvořákovi a zmínil své mnohačetné účinkování v Dvořákových oratoriích a interpretace Biblických písní.

Program pokračoval odpoledním koncertem přímo v Památníku Antonína Dvořáka – rodném domě skladatele, jehož původní dispozice zůstaly dodnes téměř v neporušeném stavu. Místem koncertu byl původní taneční sál, který dnes slouží jako příležitostná koncertní síň. Koncert byl doprovázen poučeným výkladem muzikologa Davida Beveridge, který účastníky obeznámil s některými fakty již během cesty vlakem do Nelahozevsi.

Na odpoledním koncertu vyložil ve zkratce Dvořákovo dětství v Nelahozevsi, mluvil o jeho prvním učiteli Josefu Spitzovi a svou pozornost zaměřil zejména na Dvořákova otce Františka, o kterém je známo, že hrál na citeru. Dochovalo se po něm šest skladeb pro tento nástroj a víme také, že František Dvořák byl majitelem živnostenského listu pro hru na citeru, kterou provozoval v pronajatém hostinci (přízemí Dvořákova rodného domu). Na citeru pak na ukázku zazněly skladby Já mám malovanou vestu, carská ruská hymna a šest valčíků Františka Dvořáka.

Dále byla na programu vokální hudba – Árie pro bas a klarinetové sólo Josefa Spitze v podání Romana Hozy a Lukáše Klánského. Jako ukázka dobové taneční hudby zazněly dvě polky Antonína Dvořáka ze Zlonic (druhá vznikla společně s Dvořákovým učitelem hudby ze Zlonic Antonínem Liehmannem) v podání pianisty Lukáše Klánského.

Koncert uzavíral písňový cyklus Cigánské melodie, op. 55, který byl po interpretační stránce vrcholem celodenního programu (zpěv Roman Hoza, klavír Lukáš Klánský). Výborně připravený Roman Hoza představil známý cyklus ve vynikající pěvecké formě, s naprostou jistotou a promyšleností. Dokázal velmi citlivě dynamicky odstínit náladové polohy písní a zároveň skvěle vyjádřit jejich temperament.

Závěrečným bodem festivalu byla bohoslužba za doprovodu varhan (Přemysl Kočí) v kostele sv. Ondřeje.

Festival Dvořákova Praha letos připravil na úvod po dramaturgické stránce velmi zajímavý program, který byl dílem dvořákovského badatele Davida Beveridge. Akce tohoto typu nepochybně patří na festival, věnovaný skladateli Antonínu Dvořákovi.

Na závěr jen malá poznámka k organizaci – odpolední koncert s výkladem postrádal tištěný program a výměna skupin kolem druhé hodiny v Dvořákově Památníku působila po organizační stránce zmatečně.

 

Dvořákova Praha 2016
Po stopách A. Dvořáka
(festivalová ouvertura)
4. září 2016 Zámek Nelahozeves

 

www.dvorakovapraha.cz