Knižní rozhovor taneční publicistky Zuzany Rafajové s emeritní primabalerínou Národního divadla Nikolou Márovou, zhltne čtenář jako malinu na dvě až tři posezení. Forma je nenáročná, kapitoly krátké, vše má rychlý spád. Kromě obrazu jednoho uměleckého osudu – a velmi silné houževnaté ženy – nabízí také vhled do taneční profese, který možná diváka obeznámeného s oborem baletu a světem divadla nepřekvapí, ale v mnoha směrech k zamyšlení přivede.
Publikace vznikla v době, kdy se Nikola Márová rozloučila po 27 letech s jevištěm Národního divadla (a jeho dvou dalších scén, abychom byli přesní). A právě to je výchozím bodem retrospektivy, která je čtenáři předložena. Nikola Márová je ohledně posledních let, která předcházela jejímu definitivnímu odchodu, velmi otevřená. Hovoří bez příkras o tom, jak se zrychlilo pracovní tempo v souboru, který je malou továrnou na vyprodaná představení a kde se tanečníci v hlavních rolích střídají tak rychle, že v tom zběsilém tempu ani není prostor na to, aby se nové osobnosti vypracovaly podobnou cestou jako Nikola sama.
Tento obecný aspekt je trochu překryt čerstvými vzpomínkami na to, jak se její odcházení i vyobsazování z rolí odehrávalo, což je část příběhu, která má trochu nádech hořkosti, zklamání, ale není skandalizující. Z odpovědí Nikoly Márové je cítit směs rezignace i úlevy, že se rozhodla ze soukolí rychle běžícího stroje vyskočit. Než by ji zdraví nadobro opustilo – což je také jeden z důvodů, proč odešla zdánlivě na vrcholu sil. Popisuje zcela upřímně všechny zdravotní neduhy, které její tělo v posledních letech vysilovaly. A to, co je v tomto případě konkrétním zážitkem a sérií situací není jedna anomálie, ale spíš symptom doby.
Baletní svět pouze odráží trend, který dominuje pracovní kultuře celé západní civilizace – je to tlak na výkon, nadprodukce, pohled upřený pouze k budoucím výkazům a číslům, ne k ocenění toho, co bylo vykonáno, nemilosrdné odstavení článků, které hrozí oslabit funkci systému – jakákoliv ztráta sil a polevení ve stoprocentním nasazení signalizuje, že je opotřebenou součástku nutno vyměnit, ať jde o dělníka, nebo o primabalerínu. Nejde také jen o fyzickou zdatnost, ale adaptaci na stres, schopnost ovládat nové technologie a postupy, obecně o schopnost udržet krok se světem, který se stále zrychluje a zrychluje. Totální oddanost práci, která si nárokuje i volný čas, který dříve patřil člověku jako nezadatelné právo. Protože za dveřmi „stojí fronta“ potenciálních zaměstnanců – nebo dodavatelů, protože ten tlak je úplně stejný i na živnostníky. Víc a rychleji. A všichni kmitají jako dělníci ve sto let starém Langově filmu Metropolis, který už tehdy zobrazil nadčasovou metaforu.
Nikola Márová unikla z továrny na krásu a v knize se ohlíží za svou kariérou, která byla opravdu naplněná. Popisuje věcně a s nadhledem léta strávená na konzervatoři a první krůčky v divadle, stejně tak jako se svěřuje zcela otevřeně s popisy nejrůznějších úrazů a zdravotních komplikací. Za svůj sen stát se baletkou musela bojovat s buldočí houževnatostí, není tedy divu, kolikrát šla na hranice svých sil a možností, až do vážného ohrožení zdraví i v práci samotné. V práci, kde jedno zaváhání nebo odmítnutí může rozhodnout o zbytku kariéry. A když je tak tvrdě vydřená, ne se říká opravdu těžko. Zároveň vypráví otevřeně i o své primární rodině a o tíze, kterou na ně uvalila choroba jejího tatínka, který trpí Alzheimerovou nemocí a je především v péči jejího bratra. Je to téma, které zůstalo otevřené, téměř jako nabídka některému novináři, který by se mohl inspirovat nejen případem jedné konkrétní rodiny a jejího úsilí, ale i praktickým výzkumem, který provádí bratr Nikoly Márové v oblasti léčiv, která by mohla pomoci alespoň s některými přidruženými potížemi, které nemoc doprovázejí.
Nakolik se v těchto tématech dostává čtenář až do její nejintimnější zóny, jasnou stopku Márová nastolila zjevně u partnerských vztahů, kde si naopak zachovala soukromí nedotčené. Vypráví však ráda o svých přátelích a o tanečních partnerech, ať už je to z posledních let Danilo Lo Monaco a Adam Zvonař, nebo její baletní dvojče Michal Štípa, s nímž už v očích fanoušků zůstane zřejmě spojená navždycky. Nejen oni, ale také řada dalších spolupracovníků a přátel zanechala v úvodu jednotlivých kapitol své vzkazy adresované umělkyni, jako by to byly dopisy. Co dodat?
Sazba je velkorysá, osobně nejsem příznivkyní tohoto „nafukování“ rozsahu a počtu tiskových archů extrémním odsazováním textu, ačkoliv je sazba jako taková je po stránce grafiky střízlivá a přívětivě členěná, což je plus. Obrazový materiál je spíše symbolickým doplňkem, publikace stojí vyloženě na slovu – poslouží popularizaci baletu a vnímavý čtenář v ní najde inspiraci i mezi řádky.
Zuzana Rafajová: Nikola Márová: primabalerína
Nakladatelství: Naše Nakladatelství
Značka: Talk
Datum vydání: 29. 10. 2025
Jazyk: čeština
Vazba: pevná
Počet stran: 280
EAN: 9788027760626
ISBN: 978-80-277-6062-6
