Tanec Praha 2019: zpověď madagaskarské tanečnice a rozjímání nad smrtí

Festival Tanec Praha odkrývá témata, jež jsou společná umělcům po celém světě. V choreografii Métamorphose tančí o své proměně tanečnice Judith Olivia Manantenasoa. V projektu Eymen dvě české umělkyně, dva ghanští tanečníci, dva účastníci seniorských dílen a jeden street dancer společně pracují s tématem stáří a smrti.
Metamorphose, Tanec Praha 2019, foto Quito Tembe

Métamorphose je osobní zpovědí madagaskarské tanečnice a choreografky Judith Olivia Manantenasoy. Vystudovala moderní tanec na škole Rary, tančila také v taneční skupině Compagni Rary. Absolvovala mnoho stáží. Zřetelně ji ovlivnila práce ve Francii působících choreografů a pedagogů – Salia Sanou a Seydou Boro, Bernarda Monteta i Karine Saportové. Sama se věnuje choreografii od roku 2012.

V odvážném sóle odhaluje ženskou sílu, vzdor, stejně jako křehkost, obavy a sny. Jsme svědky dynamické proměny silné africké ženy, obrazně „řečeno“ i celé africké společnosti. Po dlouhém úvodu v naprosté tmě, jen za klidného hudebního motivu se tanečnice objevuje v dlouhých šatech, na několika místech sepnutých barevnými kolíčky na prádlo. Jako by snad byla i ona sama sepnutá či omezená v možnostech osobního rozhodování.

Stojí v úzkém kuželu světla. Zprvu se nehýbe, je zcela soustředěná a klidná. Postupně začíná vyprávět svůj příběh, vláčnými plastickými pohyby především těla a paží. Využívá techniku a prvky moderního tance včetně různých spirálovitých pohybových zvratů či převalů na zemi. Prvotní klid a stabilita se mění v rozčilené emoce a až vzteklé nervní chování. Zbavuje se postupně svých šatů i dalších částí kostýmu. Boří snad v sobě jakési tabu? Chce být svobodná, to je zřejmý důvod k tomu, aby zůstala nahá. Sama se svou nahotou.

Intimita osvětlení zadního plánu scény, kde jsou vyvěšené šňůry s kolíčky na prádlo, dotváří atmosféru domova. Tanečnice se mezi šňůrami snad schovává, je to tedy trochu zvláštní a málo zřetelné, co tím chce interpretka vyjádřit. Náhle a vlastně bez pointy taneční výstup skončí. Rozhodně však předává tato mladá černoška příjemnou energii a má bezesporu snahu interpretovat ožehavé téma afrických žen. Na večerní představení festivalu velkého formátu je to však přespříliš krátké vystoupení, které by vedle sebe sneslo další kus.

 

Eymen, foto Vojtěch Brtnický

Jak chápou stáří a smrt v Ghaně a u nás?

Mezinárodní projekt Eymen – Úhel pohledu / Eymen – Point of View připravily české organizace ve spolupráci s Institutem afrických studií v Ghaně a jeho Národním tanečním souborem (Ghana Dance Ensemble). Východiskem k vytvoření projektu Eymen – Úhel pohledu byla cesta tanečnice a choreografky Lenky Knihy B. a zpěvačky Ridiny Ahmedové do hlavního města Ghany Akkry. Tam začaly obě umělkyně sbírat pohybovou a hudební inspiraci i audio materiál pro představení, jehož tématem je stáří a smrt. Nahrávaly s řadou místních obyvatel rozhovory na toto téma. Po návratu pokračovaly ve sběru materiálu tak, aby vznikla mozaika výpovědí na téma smrt. Další fáze projektu za účasti ghanských umělců se rozvíjela v Praze, kdy vznikl site-specific projekt s premiérou 7. a 8. června v Praze v rámci festivalu TANEC PRAHA 2019 a zároveň Pražského Quadriennale 2019. Následuje také turné po městech napříč Českou republikou v rámci festivalu TANEC PRAHA 2019 v regionech.

Projektu předcházela obdobná spolupráce na projektu Ghana zrána / Ghana Sunrise, který připravil TANEC PRAHA se svými ghanskými partnery ve spolupráci s choreografkou a hudebnicí Monikou Rebcovou v roce 2017. Během svého pobytu v ČR realizovali čtyři umělci z Ghana Dance Ensemble 9 představení Ghana zrána, 21 uvedení tradičních ghanských tanců a 15 workshopů.

Hlavním hybatelem a tvůrcem projektu Eymen je, jak již bylo řečeno, Lenka Kniha Bartůňková, zajímavá osobnost české taneční scény, v úzké spolupráci s Ridinou Ahmedovou, zpěvačkou a s dvěma umělci z Ghana Dance Ensemble (tanečníci i pedagogové tance), jimiž jsou Ruhia Sadiková a Clifford Selorm Ametefe. Na premiéře participuje i performer a tanečník street dance Miroslav Maruška a další hosté, dva starší „tanečníci“ Marie Vnoučková a Olexandr Dmytriv z kurzu pro seniory, které probíhají v divadle Ponec během celé sezony.

Tato poněkud nesourodá společnost se pokouší o výpověď zadaného tématu – co je smrt? A co je skutečnost, v které žijeme? Nebo úhel pohledu? Kolik takových úhlů je? Tolik kolik lidí? Tolik kolik kultur? Všichni si procházíme stejným obloukem od zrození k zániku, každý máme své příběhy, obavy a radosti spojené s představou, co nás na konci čeká…

Jistě, že je fixních několik hlavních inscenačních bodů i vstupů celé skupiny. Jedině dva soustředěné zajímavé duety – Lenky Knihy Bartůňkové s tanečníkem, a posléze tančí ghanská tanečnice Ruhia Sadiková spolu s Cliffordem Selorm Ametefem – působí promyšleně a profesionálně.

Společné scény jsou doplňovány vyzvanými diváky k spoluúčasti především při stavbě jakési brány či společných „mostů“. Spojením dlaní proti sobě stojících dvojic tanečníků i diváků, kteří procházejí branami jako v dětských hrách, narůstá v pohybu i struktuře prostorová dynamika. Tedy nic nového se tímto záměrem nepřináší.

Mezi přesuny i tanečními fragmenty jednotlivců i celé skupiny vystupuje i Ridina Ahmedová, která svým zpěvem po celou dobu citlivě reaguje na dění v prostoru i na vznikající vztahy mezi aktéry. Pouští také z amatérského záznamu části natočené odpovědi na téma smrti. Leckdy není téměř rozumět. Nedořečené věty a poznámky ghanských obyvatel působí emotivně, stejně jako naivní hlasy malých dětí. Bohužel, premiéra realizovaná v Gauči ve Stromovce, tedy na čtvercové betonové ploše mezi kolem sedících diváků, působí značně nedotaženě a neprofesionálně.

Métamorphose
Choreografie a tanec: Judith Olivia Manantenasoa
Hudba: Benoît Mardelle a Bruno Lasnier
– metamorphose#2014
Světelný design: Volahasiniaina Linda Angelica
Produkce: YODINE Produções
Premiéra: 2015 Centre National de Danse a Pantin/Paris 

Mezinárodní festival Tanec Praha 2019
Divadlo Ponec, 7. 6. 2019

Eymen /Úhel pohledu
Koncept: Lenka Kniha Bartůňková
Účinkují: Lenka Kniha Bartůňková, Ridina Ahmedová, Ruhia Sadik, Clifford Selom Ametefe, Miroslav Maruška, Olexandr Dmytriv, Marie Vnoučková

Námět a kreativní producent: Yvona Kreuzmannová
Choreografie: Lenka Kniha Bartůňková a tanečníci
Hudba: Ridina Ahmedová
Příprava zvukového materiálu: Martin Ožvold
Produkce: Václav Hodonický

Mezinárodní festival Tanec Praha 2019, Ghana Dance Ensemble
premiéra 7. 6. 2019 Gauč ve Stromovce

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat