V inscenaci My Fierce Ignorant Step, která se v tuzemsku představila po více jak roce od své světové premiéry, se právě krok stal základní jednotkou pohybu i scénického myšlení. Nebyl jen prostředkem přesunu v prostoru, ale také rytmizačním prvkem, akcí z rozhodnutí, tímto i aktem důvěry uvnitř skupiny, především pak kontinuální iniciací proměny. Konkrétně, autor a choreograf Papadopoulos nechal své desetičlenné uskupení vykročit na prázdnou jevištní plochu, obrazně do neznáma. Od počátku tak naznačil, že i ten nejjednodušší pohyb může nést existenciální rozměr, neboť jít vpřed – být stále v pohybu sebou nenese jen romantickou představu o vůni dálek a dobrodružství, ale obvykle rizika, někdy nepředvídatelné důsledky, očekávání, pocity naplnění i zklamání, ale také klade nároky na vytrvalost, komunikaci i jistou vyzrálost. Z perspektivy diváctva usazeného v pohodlných sedačkách by bylo možné viděné popsat jako kráčení davu, který opakoval pohybové vzorce, založené jednak na chůzi, kdy tanečníci často měnili směr, tempo či pozice uvnitř skupiny, a současně na protichůdných tělesných izolacích artikulovaných trhaně nebo vláčně, švihem či máchnutím a na nepatrných náklonech, které vyživovaly dojem neustálého vyvažování nerovnováhy.
Krok se stal výchozí i esenciální jednotkou choreografické kompozice. Jednoduchá chůze se transformovala v rytmickou strukturu připomínající pulsující organismus. Tanečníci nevstupovali do prostoru jako jednotlivci, ale jako proud, který se neustále skládal a rozpadal, zároveň evokoval migrující hejno ptáků, aniž by jejich synchronicita působila mechanicky. Dokonce dýchali jako jeden. To ještě umocňoval port, jenž snímal dech a vokály několika z nich. Zvuková stopa se jevila jako plnohodnotný partner dění. Autorem původní hudby je skladatel Kornilios Selamsis za spolupráce Jepha Vangera. Stejně jako choreografie začínala od sotva postřehnutelných impulzů, hudební linie zahájila údery. Postupně se k nim přidávaly perkuse, nástrojové akcenty a posléze lidský hlas (vokální koučink Apostolis Psichramis). Obě kompozice narůstaly vedle sebe i ve vzájemném napojení, a to organicky. Oživení zvukové krajiny přišlo zejména se slyšitelnými nádechy a výdechy, tehdy řecký soubor evokoval až antický chór.
S repeticí a rozvětvováním základu zřetelně narůstala určitá forma scénického transu až extatického stavu. Stejná sekvence se totiž vracela znovu a znovu, pokaždé však s drobným posunem v tempu, rozšířením o další prvky nebo lehkým narušením. Opakování však nepůsobilo monotónně, odhalovalo totiž vrstvy pohybu, které při prvním pohledu zůstávaly skryté, jako by se tentýž obraz před očima s citlivostí pro detail proměňoval. Gesta neboli vyslané signály, ať pootočení hlavy, zvednutí ruky, zakroužení v rameni, vybočení nohy a jiné se šířila podobně jako vlna na vodní hladině. Zároveň drobná odchýlení se od skupinové dynamiky upozorňovala na individualitu každé ze šesti žen a každého ze čtyř mužů. Papadopoulos nechal tanečníky rozhořet energií. A vybavil je nosnými principy, jako například odvíjením jednoho pohybu od druhého či letmým odchylováním se od struktury. Podnítil divokost, která roztepala Karlín.
Leckteří přítomní se možná, s otevřeností k předkládanému, přistihli, že jejich tělo tu intenzivně, či minimalisticky reaguje na pohyb osob před sebou. Během představení jako by docházelo k aktivaci tělesného spoluprožívání akce performerů, z nichž vyzařovala touha jít dál a dál, až obřadní zanícenost. Ovšem zmiňované změny nepřicházely střihem či zlomem, ale vývojem – gradací. Nezřídka tak vznikal dojem jako při tvorbě animovaného filmu, kdy se úspornými prostředky – krok za krokem – navyšuje rozsah pohybu či rozměr vizuálního dopadu. Představy například překotně běžely s davem městem, jindy se ocitly v rituálním společenství, v další pasáži zas na tradiční řecké slavnosti, někde se úplně vypnuly a nechaly vstřebávat veškeré dění bez potřeby asociativního brouzdání nebo interpretace.
Papadopoulosova precizní práce s řetězením akumulovala energie, aby se následně rozpínala a prostoupila celým divadlem. Choreograf svou prací fascinuje schopností obrátit divákovu pozornost k jevům, které jsou v toku času běžně přehlíženy. Postupně přicházelo uvědomění, jak málo stačí k tomu, aby vznikla změna, a jak velkou moc mohou mít zdánlivě drobná vybočení či úkrok, nakolik člověk touží po kolektivním tělu, naplňování vzorců a proudění s davem ve vytyčeném rámci, jak bezpečně se cítí v přesně nastaveném rytmu a kdy si svobodně dovolí tempo celku narušit a vystoupit z řady. Představení My Fierce Ignorant Step mi otevřelo otázky ohledně soudržnosti, ale také lidské potřeby hledat smysl, řád i místo pro sebe v neustále proměnlivém světě.
„V této bezútěšné realitě, kde již byly překročeny hranice dystopie, jsem se v poslední době přistihl, jak se vracím do svých dospívajících let. Vzpomínám si na tu touhu po životě, na ten spěch, na neochvějnou energii, na pocit, že všechno je možné. Na tu nebojácnou jistotu, že svět leží před námi, otevřený a náš, a že ho budeme žít tak, jak si přejeme a jak si zasloužíme. Toto dílo je mým pokusem vrátit se k tomuto pocitu. Znovu ho najít. A s ním znovu získat tu sílu, ten optimismus a ten pocit „společenství“. Musím si připomínat, že naděje je již sama o sobě aktem odporu a že taková odvaha nebyla ani naivní, ani staromódní. Byla skutečná. A stále je,“ píše o své choreografi sám Christos Papadopoulos.
Christos Papadopoulos: My Fierce Ignorant Step
23. června 2026, 19:00 hodin
Hudební divadlo Karlín, Praha
Inscenační tým:
Koncept a choreografie: Christos Papadopoulos
Spolupracující tanečníci: Themis Andreoulaki, Maria Bregianni, Amalia Kosma, Georgios Kotsifakis, Sotiria Koutsopetrou, Tasos Nikas, Spyros Ntogas, Ioanna Paraskevopoulou, Danae Pazirgiannidi, Adonis Vais
Konzultant dramaturgie: Alexandros Mistriotis
Původní hudba: Kornilios Selamsis
Spolupracující skladatel: Jeph Vanger
Scénografie: Clio Boboti
Kostýmy: Maria Panourgia
Světelný design: Stefanos Drousiotis
Vokální trénink/ koučink: Apostolis Psichramis
Asistent choreografa: Sevasti Zafeira
Asistentka scénografie: Aggeliki Vasilopoulou-Kampitsi
Asistent kostýmního návrháře: Panayiotis Renieris
Koordinace a produkce: Zoe Mouschi, Rena Andreadaki
Vedoucí osvětlovač na turné: Alexandros Mavridis
Manažer scénografie na turné: Marilena Kalaitzantonaki, Aggeliki Vasilopoulou-Kampitsi
Technika, zvuk: Kostis Pavlopoulos
Tour manažerka: Konstantina Papadopoulou
Projekt: Christos Papadopoulos // The Lion and The Wolf
Zvláštní poděkování: Euripides Laskaridis, Sotiris Melanos a Filanthi Bougatsou
Producent: Onassis Stegi
