V pondělí 19. června vystoupilo sedmnáct performerů v díle vlámského choreografa Jana Martense. Na jevišti pražského divadla Hybernia, po téměř deseti letech od svého posledního hostování, představil svou velkoformátovou inscenaci any attempt will end in crushed bodies and shattered bones (přel. každý pokus skončí rozdrcenými těly a roztříštěnými kostmi). Že půjde o velmi sugestivní zážitek, bylo patrné již z úvodních minut, obzvlášť pro pamětníky předchozích, v divadle Archa uvedených děl (např. The Dog Days Are Over v roce 2014). Záliba v geometrii, rytmu a synchronizaci těl, odhalená kůže a fyzická diverzita, přesnost a intenzita, to byly i tentokrát styčné body Martensova díla o dvou jednáních. Ze sól, duetů, skupinových formací vyzařovala síla, energie a hlavně urgence. A intenzita neuvadala po celých devadesát minut. Obrazně, jako by se nejprve rozlévala voda z břehů a hloubila rýhy a koryta pro pramínky a proudy, postupně tok sílil a zaplavoval celý prostor až ke kolosálnímu gejzíru, jenž však byl předzvěstí postupného protrhávání a následně provalení ohromné přehrady.
Samotný titul naznačoval sisyfovské pachtění hnané až iracionální nutností měnit, a to principiálně, metaforicky, pohybovými repeticemi. Popis by mohl přejít i k heslům, jako je vzdor a protest, odpor, vzpoura, odboj, radikální či „jen“ osobitý, individualizovaný postoj a vyčlenění se z většiny. S každým tanečníkem vstoupilo na jeviště jeho téma, identita a místo ve světě, a současně se stal pomyslnou cihlou zdi nářků a boje o záchvěv zaslechnutí. Mnohé taneční sekvence se vracely a také se přejímaly mezi účinkujícími navzájem. Pohybový slovník čerpal nejen z moderního výrazového tance a klasického baletu, ale také z ostře gestického výraziva, mimiky a pantomimy, fyzického divadla. Skupinová soudržnost, tělesná jednota na pohled různorodých těl, byla fascinujícím způsobem držena od začátku až po finále. Objevovaly se momenty, u kterých by bylo možné setrvat mnohem déle. Zároveň systematicky rozvíjené fráze chůze jakkoli v čase trvající působily tak neuvěřitelně dokonale jako nezbytné největší kolečko švýcarských hodinek, bez kterého by se dokonale sestavený stroj zadrhl.
Martensův manifest promlouval až uhrančivým jazykem, jehož intenzitu formovala také hudební dramaturgie a sound design, odhalující a přímá světelná kompozice (Jan Fedinger) a úsporná výprava, která se zcelila v šedé a jen do kostýmů postupně promítla různobarevnou pestrost (Cédric Charlier). Generačně rozvrstvené obsazení jen podtrhovalo záměr rozbíjet předsudky o estetické uniformitě, paradoxně právě ti nejmladší a nejstarší se zdáli jako nejhlasitěji promlouvající. A nakonec došlo i na „ta“ slova, hrůzná až šokující, ale ne nepravdivá. Zazněly výpovědi o násilí a hrůzách z válečných zón, ze světa, kde humanita byla pokořena. Ze skotského románu Spring spisovatelky Ali Smith byly citovány pasáže o krutosti světa. Zatímco taneční abstrakce dovolovala doufat v naději a nabuzení, verbalizace podpořená projekcí vyřčeného obracela pozornost k otázkám, jak a čím situaci zvrátit. Jakkoli se ale mohlo zdát, že útočně namířené téma probíjí agresivitu, ven se „z drtícího mlýnku“ drala zranitelnost, křehkost, rozhodně široká škála emocí, napojená na každého jednoho tanečníka. A z tanečního projevu dozajista prosakovala také hravost.
Živelné, vypjaté finále připomínalo komunikační kanonádu mezi jevištěm a hledištěm, kdy se oba tábory slévaly v jeden svět, v němž každý má své místo, nehledě na národnost, gender, sexuální orientaci, náboženské vyznání, politickou příslušnost, vzdělání či věk…
Představení any attempt will end in crushed bodies and shattered bones čili každý pokus skončí rozdrcenými těly a roztříštěnými kostmi doslova rozvibrovalo a zahustilo prostor. Otázkou je, co v publiku zůstalo, až voda opadla.
any attempt will end in crushed bodies and shattered bones
Choreografie: Jan Martens
Umělecký asistent: Anne-Lise Brevers
Světelný design: Jan Fedinger
Světelný design – asistent: Vito Walter
Kostýmy: Cédric Charlier
Kostýmy asistent: Alexandra Sebbag a Thibault Kuhn
Poradci: Marc Vanrunxt, Renée Copraij, Rudi Meulemans a Siska Baeck
Text: fragment z románu Spring autorky Ali Smith z roku 2019
Hudba: Concerto pour Clavecin et Cordes Op 40 Henryka Mikolaja Góreckého, People’s Faces Kae Tempest a Dana Careyho, Triptych: Prayer/Protest/Peace Maxwella Roache
Technická režie: Michel Spang.
Produkce: GRIP ve spolupráci s Dance On Ensemble.
Účinkují: Pierre Bastin, Georgia Boddez, Ty Boomershine, Truus Bronkhorst, Camilla Bundel, Jim Buskens, Zoë Chungong, Piet Defrancq, Naomi Gibson, Kimmy Ligtvoet, Cherish Menzo, Steven Michel, Gesine Moog, Dan Mussett, Wolf Overmeire, Tim Persent, Loeka Willems.
Premiéra 18. červenec 2021, Festival d’Avignon, Francie.
Psáno z představení ze dne 19.6.2023 v Pražské Hybernii, které se konalo v rámci festivalu TANEC PRAHA.
