TANEC PRAHA v klapotu kokosových ořechů až po bangladéšskou džungli

Tělesná ruchařina
Program TANCE PRAHA věnoval pondělní večery prezentacím umělců, jejichž dílo se stalo součástí reprezentativního výběru Aerowaves Twenty 23. Řecká tanečnice Ioanna Paraskevopoulou, absolventka řecké Národní taneční školy a v současné době studentka na Katedře audiovizuálních umění na Jónské univerzitě, spolu s Giorgosem Kotsifakisem vytvořili v divadle PONEC zvukově-filmovou laboratoř MOS, aby skrze sebe nechali proudit energii pohybu ve vztahu k audiovizuálním médiím. Tančili, hýbali se a manipulovali s objekty v návaznosti nejen na úryvky z filmů pro pamětníky.

Scénografie nabízela doslovnou „pastvu pro oči“, neboť byla členěna na objektové ostrovy, plochy z různých materiálů od pevných dřevěných povrchů po rohože či seschlé listnaté větve. Jevištní prostor hustě osetý předměty od počátku opanovaly tři osoby, které nejprve působily civilně, dokonce jako by zprvu ani diváky nevnímaly. Performeři se bez otálení pustili do činností, jejichž jádrem byla manipulace s předměty generujícími jakýmkoliv způsobem zvuk: byly urovnávány kameny, nazouvány kolečkové brusle, kropeny vydlabané kokosy… Každý z předmětů vybízel k účelovému pohybu, kameny ťukaly při dopadu na zem či se třely o sebe, rytmizovaná sekvence se skořápkami ořechů zas tradičně navozovala koňský cval.

Veškeré inscenační roviny se v představení MOS sbíhaly k audiovizuálním nástrojům. Zcela zřetelně nade vším dominovaly pohybem a manipulací generované akustické efekty a rytmus. Jedním z hlavních a atraktivních principů bylo „dabování“ či přesněji „ruchařina“ na konkrétní filmové záběry z filmů pro pamětníky. Tematicky je nejčastěji spojoval útěk, tajemno a ohrožení, oproti tomu se také objevilo stepařské číslo. Napětí v prvním případě vzrůstalo až do bodu pohasnutí projekce, ukázky končily v bodě očekávaného zlomu, například při pronásledování těsně před kontaktem apod. V úvodní části představení se snímek spustil jak na plátně za zády účinkujících, čili před divákem, tak také za diváky, aby performeři přesně reagovali na obraz a „nasazovali“ zvuk typu dupot, třesk, skluz, šplouch a jiné. V ostatních případech běžel film pouze v hledišti tak, aby performeři viděli, ale divák se za obrazem otáčel, tudíž odvracel pohled od jevištního dění. Šlo o záměr aktivizovat publikum?

Tanečníci pracovali nejen s obrazovými díly, ale také doprovázeli své fyzické akce navzájem. V tomto ohledu se ještě výrazněji projevila jejich nápaditost, například pro zapínání zipu objevili paralelu ve vytažení žaluzií, dabérkou basketbalového míče se stala hlávka zelí a při zapínání knoflíků se rozezněly zvonky. Zatímco filmová rovina se odvíjela až deskriptivně a předvídatelně, hra na ozvučení jinak sotva sluchově postřehnutelných akcí překypovala invencí, dokonce humorem až s komiksovým nádechem. Významný prostor zde dále získal step, a to jak v sólové, tak precizně synchronizované choreografii, zahrnující technicky náročné prvky a jejich vazby. Představení zpracovalo akustický projev tance, pohybu a manipulace s objekty, aby vznikl autorský filmový soundtrack či zvuková stopa, zahrnující tělesnou plasticitu a asociativnost. Ilustrace skutečnosti se odvíjela před zraky přihlížejících hrou s iluzemi.

Posvátný med divokých včel
Akram Khan Company patří k celosvětově věhlasným souborům, které těží z charismatické tvůrčí minulosti zakladatele. Tanečník a choreograf Prahu již navštívil, dlouholetí diváci festivalu dodnes jistě nezapomněly na jeho vystoupení ve Státní opeře před jedenácti lety. Letošní uvedení projektu Chotto Desh bylo situováno do divadla Archa+. Uvedeny byly dvě reprízy přepracované legendární inscenace, v níž jako sólista původně exceloval sám autor.

Představení působilo jako pohádkové zastavení v uspěchaném čase současného tlaku na perfektní výkon a bezchybný výraz. Příběh muže odpojeného od svého kalendáře kvůli zapomenutému heslu se z většiny utíkal do hlubin dětství, z něhož vyvěraly otcovské povzdechy i mateřské pečovatelské starosti nad synovou budoucností, jenž propadl vášni tančit. Mísily se snové bubliny s reminiscencí, cesta odvahy a překračování zákazu s realitou, odhodlání nevzdat se a jít za hlasem svého srdce. V interpretační rovině komunikoval contemporary tanec s prvky indického kathaku, akrobacie i ladná plynutí prostorem, storytelling a civilně přirozená jevištní přítomnost.

Kombinatorika tělesného vyjadřování s o generaci mladší alternací nijak neztratila kouzlo svého původce. Provrstvení akce s animacemi promítanými na obrovský horizont a hudbou vytvářelo působivé obrazy, jemně rozvibrovávající struny podbízivé estetiky, avšak vyvážené precizní scénickou interpretací. Nadčasovost díla jako by byla ukryta právě v provázanosti inscenačních složek, scénografickém purismu s vědomím symboliky objektů a virtuózně přednesené tělesné mluvě protagonisty. Uvedení Khanova díla s autobiografickými prvky mělo v programu festivalu TANEC PRAHA své opodstatnění, ať jako odkaz či osvěta k historii oboru, tak z hlediska festivalové linie odkazující ke kořenům lidstva a snům, za nimiž stojí za to jít.

MOS
Koncept, choreografie, režie, kostýmy, scénografie, produkce: Ioanna Paraskevopoulou
Účinkující: Georgios Kotsifakis, Ioanna Paraskevopoulou
Dramaturgie: Elena Novakovits
Světelný design: Eliza Alexandropoulou, Tzanos Mazis
Zvukový design: Danis Chatzivasilakis
Video: Konstantinios Asimakopoulos
Premiéra: 11. 3. 2022

Chotto Desh
Umělecké vedení, původní choreografie Desh: Akram Khan
Režie, adaptace Chotto Desh: Sue Buckmaster (Theatre-Rites)
Hudba: Jocelyn Pook
Světelný design: Guy Hoare
Příběhy: Karthika Naïr, Akram Khan, báje babičky v Chotto Desh je převzata z knihy Lovec medu
Text: Karthika Naïr, Sue Buckmaster, Akram Khan
Asistent choreografie: Jose Agudo
vedení zkoušek: Dennis Alamanos, Amy Butler, Nicola Monaco
Hlas babičky: Leesa Gazi
Hlas Jui: Sreya Andrisha Gazi
tanečníci: Jasper Narvaez, Nicolas Ricchini
Původní vizuální design: Tim Yip, původní vizuální animace: YeastCulture
Kostýmy: Kimie Nakano
Zvuk: Steve Parr
Sekvence malované hlavy: Damien Jalet s Akram Khanem
text písně „krvácející podrážky“: Leesa Gazi
Zpěv: Melanie Pappenheim, Sohini Alam, Jocelyn Pook (hlas/viola/klavír), Tanja Tzarovska, Jeremy Schonfield
Premiéra: 16. 9. 2023, Belfast, obnovená premiéra

Psáno z představení MOS dne 17. 6. 2024, uvedeného v divadle PONEC v rámci festivalu Tanec Praha.

Psáno z představení Chotto Desh dne 20. 6. 2024, uvedeného v divadle ARCHA+ v rámci festivalu Tanec Praha.