Tatjana Gürbaca: České skladatele naprosto miluji

  1. 1
  2. 2
  3. 3
V rámci zamýšleného cyklu Mozartových oper na libreta Lorenza da Ponte ve Stavovském divadle připravuje po Donu Giovannim Národní divadlo na leden 2022 operu Così fan tutte. K hudebnímu nastudování je opět přizván německý dirigent Karsten Januschke, režií je pověřena Tatjana Gürbaca, se kterou jsme nejen na toto téma vedli rozhovor.

Tatjana Gürbaca (foto Tobias Kruse)
Tatjana Gürbaca (foto Tobias Kruse)

Tato berlínská rodačka vystudovala Vysokou hudební školu Hannse Eislera v Berlíně, absolvovala také mistrovské kurzy u Ruth Berghaus nebo Petera Konwitschného a v roce 2000 získala ocenění v mezinárodní soutěži režie a scénografie v oboru hudebního divadla –Ring Award. Ke spolupráci ji přizvala řada, především německých, operních scén – Berlínská státní opera, Německá opera Berlín, operní divadla v Lipsku, Düsseldorfu, Essenu, Kolíně nad Rýnem nebo v Brémách, ale mimo to spolupracovala například i s vídeňskými scénami Volksoper, Theater an der Wien (v roce 2017 trilogie Prsten Nibelungův, která byla pojata z pohledu „druhé“ generace – Hagena, Siegfrieda a Brünnhildy) nebo s operami ve Štýrském Hradci, v Curychu (Aida v roce 2014), Oslu (Traviata v roce 2015) či Antverpách (Parsifal v roce 2013, Bludný Holanďan v roce 2016). V letech 2011–2014 vedla operní soubor v Mohuči. Její režie zahrnuje široké spektrum repertoáru: od barokních oper (Purcellova Dido a Aeneas) přes repertoárové romantické opery po díla soudobá (Il Prigoniero Luigiho Dallapiccoly – Volksoper roku 2003, Der schwarze Mönch Phillippea Hersanta – první uvedení v Lipsku roku 2006 nebo Ligetiho Le Grand Macabre – Brémy v roce 2007). Zinscenovala také řadu českých oper. V roce 2013 německý časopis Opernwelt jmenoval Tatjanu Gürbacu režisérkou roku a v následujícím roce získala její antverpská inscenace Parsifala cenu International Opera Award v kategorii „wagnerovská nejlepší operní produkce“.

Narodila jste se v roce 1973 v Berlíně – ten byl v té době rozdělen Berlínskou zdí na východní a západní sektor stejně jako celé Německo. Ve které z těchto částí jste se narodila a vyrůstala vy?
Narodila jsem se v západní části města a velmi dobře si pamatuji historické změny, které proběhly v osmdesátých a devadesátých letech. Protože mí rodiče nebyli původem Němci, měla naše rodina na tyto události trochu jiný pohled, myslím.

Oper Zürich, Werther (foto Herwig Prammer)
Oper Zürich, Werther (foto Herwig Prammer)

Kdy jste si, ještě jako dítě, začala uvědomovat, že jsou dvě Německa?
Od chvíle, na kterou si dokážu zpětně vzpomenout. Když žijete na „ostrově“ Západní Berlín, těžko si neuvědomíte realitu rozděleného Německa. Každá cesta to připomínala… Někdy se mi vybaví, jak jsem byla fascinovaná třeba cestou vlakem, kdy jsem si uvědomovala, co je za okny.

Když padla Berlínská zeď, bylo vám šestnáct – uvědomovala jste si tehdy, co ten pád zdi znamená a co asi přinese?
Na obou stranách hranice bylo spoustu lidí, kteří se, i při vší té radosti, trápili obavami z budoucnosti: Jak ta změna ovlivní životy těch, kteří do Německa přišli z jiných zemí? Co když se vynoří nová vlna nacionalismu? Mnoho lidí z Východu mělo pocit, že se jejich svět, přemožen kapitalismem, rozpadl na kusy, že se nová vláda nebude starat o jejich obavy a Východ bude považovat jen za nový „trh“. Tyto přicházející problémy nebylo těžké vnímat.

Jak sjednocení Německa vnímáte dnes? Zůstaly po zbourání zdi nějaké „švy“?
Zůstala spousta švů a dokonce je pociťuje i generace narozená až po pádu zdi. Hlavně v bývalém Východním Německu nalézáte jakousi nespokojenost. Navíc je tu jistá mezera, trhlina mezi městy a venkovskými regiony, a také mezi severem a jihem. V době velkých proměn je velmi důležitý dialog.

Deutsche Oper am Rhein, Salome, 2009 (foto Klaus Grünberg)
Deutsche Oper am Rhein, Salome, 2009 (foto Klaus Grünberg)

Proč jste se, krátce po pádu Berlínské zdi, rozhodla studovat v (bývalém) Východním Německu?
Patřila jsem k prvním ze Západního Německa, kteří se rozhodli studovat na východní univerzitě. Byla jsem přesvědčená, že z těch několika málo míst, kde bych mohla studovat operní režii, je berlínská Vysoká hudební škola Hannse Eislera pro mě tou nejlepší volbou. Leží blízko slavného Berliner Ensemble, divadla Bertolta Brechta a Komické opery, kterou založil Walter Felsenstein. Tyto dvě osobnosti s velmi rozdílným chápáním divadla pro mě byly pevným základem, z nějž bylo možné vycházet při objevování dalších možných přístupů k divadlu. Měla jsem štěstí, že jsem se mohla seznámit nejen s divadelním jazykem Ruth Berghaus, ale také Petera Konwitschného, Christiny Mielitz nebo Willyho Deckera – a získala solidní hudební vzdělání.

Byla jste poslední žačkou významné režisérky a choreografky Ruth Berghaus. Jak vás studium u ní ovlivnilo?
Studium u ní na mě mělo opravdu velký vliv. Nejen, že byla jedním z nejprogresivnějších, nejtroufalejších a přemýšlivých umělců své doby, ale byla i vynikající učitelka a osobnost. Naučila jsem se, jak hru číst, jak rozvíjet scény, jak zacházet s prostorem, s různými styly a pohybem na scéně, ale také to, jak komunikovat se zpěváky, jak řídit zkoušky a mnoho dalšího.

Váš otec byl Turek a matka Italka. Můžete něco povědět o jejich příběhu? Jak se vlastně dostali do Německa? A máte k Turecku a Itálii nějaký speciální vztah? Máte tam příbuzné?
Můj otec z Turecka uprchl před vojenským pučem a do Německa přišel počátkem 60. let. Z politických důvodů se do vlasti nemohl vrátit a vztahy s rodinou, která zůstala v Turecku, byly zpřetrhány, z čehož jsem stále smutná a zlobí mě to. Na druhou stranu mám široké příbuzenstvo v Itálii, jsou to moji blízcí a snažím se je pravidelně navštěvovat. Jsme součástí slovinské menšiny žijící v Terstu – je to zajímavá stopa části evropské historie.

Füchslein (Jörg Landsberg)
Příhody lišky Bystroušky (foto Jörg Landsberg)

Máte pocit, že vaše turecké, italské a slovinské kořeny nějak ovlivňují vaši tvůrčí kreativitu?
Naprosto. To postavení mezi odlišnými kulturami mi určitě pozměnilo pohled na svět. Na jednu stranu často pociťuji, že do německé společnosti ne tak úplně „patřím“ a jsem v ní trochu v pozici outsidera. Na druhou stranu rozličné příběhy mé rodiny vybudily můj zájem o historii a také o politiku – jakým způsobem ovlivňuje naše životy a naopak.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments