Tělesně postižení hudebníci spolupracují na vývoji virtuální reality

Virtuální realita (VR) má potenciál pro využití v řadě oborů. Je využívána za účelem výcviku či zábavy. VR již našla své uplatnění v lékařství, ve sportu, v konstrukci, v armádě či v zábavním průmyslu. VR otevírá nové možnosti a zkušenosti i pro lidi s tělesným postižením. Iniciátoři výzkumného projektu Performance without Barriers (angl. Výkon bez bariér) na Queen’s University v Belfastu se zabývají designem hudebního digitálního rozhraní s ohledem na handicapované hudebníky.

Podle Franzisky Schroeder a Matilde Meireles z výzkumného centra je množství nových digitálních technologií projektované pouze pro běžného uživatele bez zásadních fyziologických překážek. Starší počítače se například neobešly bez ovládání myši, mobilní telefony se neobejdou bez mačkání tlačítek či dotykové obrazovky, a proto je v těchto případech nemůže používat někdo, kdo nemá obě ruce.

„Tato práce se od začátku zabývá umělci s tělesným postižením a sleduje zároveň i specifické schopnosti, které mají. Tímto způsobem se technologie vyvíjí s ohledem na jejich mobilitu, potřeby a tvůrčí zájmy. Nejenom, že současná technologie virtuální reality je určena převážně pro tělesně zdravé lidi, ale co je důležitější, umožňuje často jen velmi pasivní interakce. Více nás zajímalo, jak mohou hudebníci s postižením aktivně a efektivně využívat technologie virtuální reality,“ uvádějí Franziska Schroeder a Matilde Meireles.

Na projektu ve zvukovém studiu belfastské univerzity pracuje výzkumný tým sestávající z odborníků v oblasti programování, akustiky, zvukového a elektro inženýrství, hudebníků i skupiny asistující handicapovaným hudebníkům, aby mohli nezávisle hrát či komponovat.

Projektu se účastní i američtí vývojáři softwaru, kteří již vyvinuli hudební zařízení pracující s virtuální realitou, nazvané Infinite instrument (angl. Nekonečný nástroj). Jedná se o brýle pro virtuální realitu s rozsahem 360° HTC VIVE. Tento nástroj byl vyroben pro běžné uživatele. Iniciátoři projektu na jeho základě vyvinuli nové zařízení, jež bere v úvahu i jiné typy tělesného pohybu.

Nové zařízení bylo vyvinuto ve spolupráci s handicapovanou hudebnicí nesoucí následky dětské mozkové obrny. Toto zařízení bylo speciálně navržené pro osoby využívající expresívních pohybů horní části těla. Technika vytváření hudby zde nevyžaduje jemné motorické přesnosti rukou či prstů.

„Brýle pro virtuální realitu nejsou nutně o tom, co vidíte,“ říká Franziska Schroeder. Zjistilo se, že hmatová zpětná vazba z ručních ovladačů (jejichž pomocí uživatel přistupuje k nabídce a obsahu) stačila k tomu, aby hudebnice na virtuální hudební nástroj hrála a zbytek vnímala pocitem a sluchem. Zrakový vjem přes virtuální brýle tak není nutný a hudebnice mohla během představení udržovat vizuální kontakt s ostatními hudebníky.

V jiném případě šlo o spolupráci s nevidomým hudebníkem, kde byly zásadním předpokladem jeho obzvláštní schopnosti ve hře na klarinet. Záměrem bylo navázat na jeho dovednosti a uchopit je s pomocí technologií VR.

Práce s VR je natolik zaměřená na vizuální vnímání, že se často přehlíží vlastnosti prostředí přirozeně pohlcující zvuk. Brýle VR neměly pro tohoto nevidomého hudebníka žádný význam. Bylo potřeba se zaměřit na využití pohlcujících vlastností prostoru pro hudební produkci a adaptování technologie VIVE, která je více hmatová než vizuální. Lze tak sledovat různé tělesné pozice v prostoru, což v tomto případě znamenalo, že klarinetista byl schopen určit polohu tónů v 3D Sonic LAB s pomocí kontrolního mechanismu VIVE připnutého k jeho nástroji.

V listopadu 2018 byly virtuální hudební nástroje představeny na prezentačním koncertě, na němž vystoupili handicapovaní hudebníci spolu se členy souboru Hard Rain Soloist Ensemble.

Podle F. Schroeder a M. Meireles má vývoj hudebních pomůcek pro tělesně postižené uživatele pozitivní budoucnost. Na světovém trhu se očekává vzrůst zisku z prodeje na 8 miliard amerických dolarů do roku 2020 a ve Velké Británii vzrůst o 93 procent.

Projekt Performance without Barriers tak nejen ukazuje možnosti zdokonalování moderních technologií, ale i možnosti aktivně zapojit postižené hudebníky do výzkumu a rozšířit jejich pole působnosti v uměleckém projevu.