Tenorista Richard Samek: Mám rád inscenace, kde se cítím svobodně

Jak jste se vlastně dostal ke zpívání a k hudbě vůbec?
Pocházím z Vysočiny, vyrůstal jsem v Náměšti nad Oslavou, kde jsem zpíval od mala sóla ve sboru a chodil na hodiny zpěvu do zdejší ZUŠ k paní učitelce Pechové. Vystudoval jsem třebíčské gymnázium a poté JAMU u paní profesorky Anny Baarové.

Začínal jste v Janáčkově opeře, ale po nějaké době jsme vás už na jevišti v Brně neviděli, co se stalo?
Do angažmá Janáčkovy opery jsem byl přijat v roce 2001 jako baryton. Po roce mi pan šéf opery Jaroslav Kyzlink neprodloužil smlouvu s tím, že jsem mimo obor. A dnes jsem mu za to vděčný. Kdyby to tak zůstalo, asi bych už nezpíval.

A co jste tehdy dělal, musel jste se přece nějak živit?
Hlavně jsem zapracoval na technice u paní profesorky Natálie Romanové, která mi pomohla k tomu, stát se tenorem. Dva roky jsem pak zpíval v brněnském filharmonickém sboru a přivydělával jsem si také v oboru informačních technologií, jako programátor.

Kdy nastal zlom?
Větší posun, spíše než zlom, nastal v roce 2006, kdy jsem byl obsazen v Janáčkově opeře v Brně do Boitovy opery Mefistofeles. Tuto operu režíroval Václav Věžník a dirigoval Jan Štych. Role Fausta byla velká výzva a velice rád bych si tuto roli někdy ještě zazpíval.

Jako OSVČ jste musel pracovat přes agenturu, nebo jste to zvládal sám?
Už jako baryton jsem začal spolupracovat s agenturou Camerata, se kterou jsem spjat dodnes. Agentura domlouvala předzpívání, koncerty a různé produkce. V roce 2006 jsem také začal zpívat Prince v Rusalce v Plzni a najednou tu byly souběžně tři angažmá, Plzeň, Státní opera Praha a Brno.

Zpíváte i v Německu, jak jste se k tomu dostal?
Opět díky agentuře. Nejlepší vzpomínky mám na angažmá v operetě v Drážďanech, kde jsem byl zaměstnán do roku 2019. Mají tam samostatný soubor, dokonce se intendantu operety panu Wolfgangu Schallerovi podařilo prosadit stavbu nového divadla. Je to krásná moderní stavba v centru Drážďan. Dále následovaly opery například v Hannoveru, Magdeburku, Essenu, v Kasselu, v Dessau. Rád vzpomínám také na Jeníka v Semperově opeře v Drážďanech.

Opereta – to znamená i próza – to umíte tak dobře německy?
Umím tak, abych se domluvil. Mám dobré imitační schopnosti a daří se mi chytat melodii i akcent řeči. Tvrdili mi, že mám francouzský přízvuk, ale nevadilo jim to. V roce 2015 jsem byl angažován na jeden z největších operetních festivalů na světě, který se koná na velkém jezeře v rakouském Mörbisch am See, který je nazýván „Mekkou operety“. Tento letní festival má obrovskou tradici. Na umělém poloostrově uprostřed jezera je scéna a hlediště pro 6000 diváků. Hraje se tu od roku 1957 a od té doby se kapacita navyšuje. Má to skvělou atmosféru a je vždy plno. Vystupoval jsem zde v roli Caramella v operetě Noc v Benátkách a následovalo angažmá se stejnou rolí v opeře v Linci.

Takže podle vás má opereta v repertoáru divadel své místo?
Samozřejmě. Musí se hrát s lehkostí, hravostí a vtipem. A v tom je asi háček, protože party milovnických párů jsou stejně náročné, jako party operní. A do toho přirozeně mluvit a činoherně hrát, na to musí být už člověk zkušený. Měl jsem možnost zpívat Cikánského Barona, Hraběte z Luxemburku, Noc v Benátkách, Careviče, Veselou vdovu, Netopýra a další.

Jak vnímáte streamovaná představení a koncerty, co to pro vás jako interpreta znamená?
Pro mne to není problém, naopak jsem rád, že se v době, kdy jsou divadla zavřená, alespoň touto cestou dostane hudba k posluchači.

Co vás minulo díky covidu?
Zrušila se vystoupení nejen v České republice, ale i v zahraničí. Mrzí mě hlavně Rusalka v opeře v Kasselu, vystoupení v Honkongu nebo v Římě. Na druhou stranu jsem měl konečně mnohem více času na rodinu.

Co vás tedy – i nás diváky – krásného čeká?
Především Bohéma v Brně, kterou hudebně připravuje dirigent Jakub Klecker. Premiéry jsou plánované na 11. a 13. června. Všechny diváky srdečně zvu!  

A další vystoupení, kde vás ještě uslyšíme?
V opeře v Essenu budeme v září připravovat Mozartovu operu La Finta giardiniera, pod taktovkou Tomáše Netopila a v režii Ondřeje Havelky. Ve Státní opeře a Národním divadle bych měl zpívat v Kouzelné flétně, Traviatě, Rusalce, Donu Giovannim, Jenůfě, Turandot a v novém uvedení Prodané nevěsty. V národním divadle v Brně by měla zaznít Beethovenova Devátá s baletem. Těším se také do Říma, kde bych měl pod taktovkou Jakuba Hrůši zpívat Glagolskou mši.

Doufám, že se kultura postupně z této pandemie vzpamatuje a budeme se moci opět naplno věnovat naší krásné práci.

Přeji vše dobré a děkuji za rozhovor !