The Skin of Mind: nová premiéra NDT1

Soubor Nederlands Dans Theater 1 zahájil stejně jako všechny velké umělecké soubory světa svou novou sezonu premiérou, jež byla mimo jiné streamovaná online. Pod názvem The Skin of Mind byl představen večer složený ze dvou děl. Jak už bývá v NDT zvykem, první v pořadí je zařazen obnovený titul. Pro tento program vybrala dramaturgie Bedroom Folk izraelské autorské trojice choreografů Sharon Eyal a Gai Behara a hudebníka Ori Lichtikema. Už při svém prvním uvedení vzbudilo velký ohlas. Druhá část programu patří nové choreografické tvorbě, která vznikla jako debut spolupráce norského choreografa Alana Lucien Øyena s NDT1. Tell your mom you love your skin se ve velmi expresivně laděné taneční inscenaci soustředí na téma sebeidentity a sebeurčení, která má díky využití mluveného slova přesah do žánrové formy tzv. Tanztheatru.
NDT 1, Tell your mom you love your skin (foto Rahi Rezvani)

Pulsující rytmizace synchronizovaného pohybu skupiny se nenápadně přesouvá v kompaktním tvaru po prostoru. Určující taneční výraz této jednotné masy tančících těl řídí sugestivně se repetující hudební motivy, které skladatel Ori Lichtik využil z inspirace u žánru hypnotic house beat. V asi třicetiminutové choreografii Bedroom Folknení potřeba narativní linie, je plná intuitivní dynamiky pracují s detailem a minimalismem v gestu či pohybu skrze jednotlivé části těla. Homogenní skupina si udržuje napětí skrze každého jednotlivce, kontrastní projevy individualismu akcentující důležitost daných okamžiků. Estetika díla Sharon Eyal a Gai Behara vychází z jednoduchosti podtrhující linie těla i končetin, které vynikají díky kostýmu v podobě jednobarevného tanečního dresu unifikujícího jednotlivé členy skupiny. Přesto, že tanec není vypravěčem příběhu, symbolismus v pohybu, gestech či pózách přináší atmosférické asociace intimity v našich domovech.

Tanečníci jsou až neskuteční. Jejich jednota, disciplinovanost, osobní nasazení, přesnost i rytmika je skutečně zcela hypnotizujícím zážitkem. Obrazce se proměňují s jemnou transcendentální plynulostí, jež jako by nás přenášela do světa prachového peří plného ozvěn vzdechů utajované vášně. Na přípravě Bedroom Folk vytvořeného pro soubor NDT1 v roce 2015 poprvé spolupracovala izraelská trojice se scénografem a světelným designérem Thierrym Dreyfusem. Multidisciplinární snaha postavit vedle sebe pohyb, zvuk a light design vytvořila dílo, které překračuje hranice „tradičního“ současného tance, a mění všechny prvky v rovnocenné protagonisty. Nederlands Dans Theater jej pro sezónu 2021/22 připravilo s aktuálním obsazením souboru NDT1. Čeští diváci měli toto představení možnost vidět v lednu 2019, kdy jej do Brna přivezl Maďarský národní balet Budapešť.

Druhá část večera je pozváním do světa pohlcujících příběhů absurdity existenciálního iracionalismu, který se odráží v tajených emocích a opětovně zkoumaných myšlenkách člověka. Jeho autorem je norský choreograf a režisér Alan Lucien Øyen patřícíve své domovské zemi i v zahraničí mezi vyhledávané a uznávané autory hybridních forem zahrnující tanec, divadlo, operu, film.

NDT, Bedroom Folk (foto Rahi Rezvani)

Své dílo Tell your mom you love your skin, které je jeho debutem u NDT,koncipoval jakosurrealistickou fikci, jejíž autenticita se stává algoritmem vnímání složitosti bytí. Forma tanečního divadla využívá k pochopení rozdílu jednotlivostí různých realit v našich představách vlastní identity kromě tance i mluveného slovo. Tanečníky slyšíme hovořit v monolozích, dialozích či dokonce v chóru. Jednotlivé scény s tancem a textem se střídají v neurčitém čase neurčitého místa. Současný tanec na virtuózní úrovni prezentuje emoce a vnitřní rozpolcenosti člověka v okamžiku zjištění fiktivních příznaků neexistence reality. Slova jsou naopak konkrétním dialogem či monologem dané situace, leitmotiv naznačuje vnitřní komunikaci s „matkou“.

Zkreslenost jednoho konkrétního hlasu připomíná snad hovor s Bohem, místo spasení se však hledá nové povyražení. Jeho fyzické převtělení není ani chlapec, ani dívka a provází nás stejně jako postava v masce lidského skeletu, všemi opovrhovaná a zatracovaná, po celou dobu. Kostýmy vytvořila Stine Sjögren. Představení je koncipováno ve formě tanečního divadla a Lynchovský „noir“ vjem kinematografie se v divadelním prostředí odráží do odkazu k symbolickému završení propojení postmoderny se současností, kdy lze u diváka vyvolat až téměř hypnotický stav vědomí. Dokonalé plynutí a elasticita tanečního pohybu fascinuje terapeutickým účinkem. I přesto, že různým protagonistům jsou jejich texty různě rozumět, podstata zůstává zvnějšku pochopitelná a skrze tanec i dobře vnímatelná.

Nelze nezmínit scénografické využití obřích panelů od Äsmunda Faeravaaga připomínající vždy jednu stěnu s obrovským oknem opět evokující Lynche a atmosféricky vytvořenou ponurost neurčenosti díky light designu Avi Yona Bueno Bambi. Pro choreografaAlana Luciena Øyena je tato inscenace debutem v rámci jeho působení v NDT. Bude jistě zajímavé sledovat jeho další choreografické počiny nejen v Nizozemí.

NDT, Tell your mom you love your skin (foto: Rahi Rezvani)

NDT uvedlo v bloku zahajujícím sezonu tento titul hned třikrát po sobě. Představení uvedené 23. září 2021 bylo určené pro streamování do celého světa a jistě se ještě bude opakovat. Pro ty, kteří se nemohou z jakýchkoliv důvodů vydat přímo do Haagu za souborem, se určitě jedná o příjemnou možnost, jak si zachovat povědomí o dění ve světové taneční tvorbě, a navíc si i dopřát zajímavý zážitek z kvalitního tanečního umění v profesionálně ošetřené kvalitě. Alespoň něco se stalo v covidovém šílenství milou inovací, kterou si chce například NDT, jak zaznělo z úst umělecké ředitelky Emily Molnar, zachovat. Mějme z toho radost a děkujme, stejně jako za uplynulých 60 let tohoto významného tanečního souboru, který se nyní stěhuje do nové budovy. Nezbývá než popřát hodně štěstí v novém působišti a nové době i po další desetiletí.

The Skin of Mind
Bedroom Folk
Choreografie: Sharon Eyal, Gai Behar
Hudba: Ori Lichtik
Scénografie a světelný design: Thierry Dreyfus

Tell your mom you love your skin
Choreografie: Alan Lucien Øyen
Hudba: Gunnar Innvær, Plastikman, Snorri Hallgrímsson, Ben Salisbury & Geoff Barrow, Hania Rani, Luke Howard, Nils Frahm
Kostýmy: Stine Sjögren
Scéna: Äsmund Faeravaag
Světelný design: Avi Yon Bieno Bambi

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments