Pulsující rytmizace synchronizovaného pohybu skupiny se nenápadně přesouvá v kompaktním tvaru po prostoru. Určující taneční výraz této jednotné masy tančících těl řídí sugestivně se repetující hudební motivy, které skladatel Ori Lichtik využil z inspirace u žánru hypnotic house beat. V asi třicetiminutové choreografii Bedroom Folknení potřeba narativní linie, je plná intuitivní dynamiky pracují s detailem a minimalismem v gestu či pohybu skrze jednotlivé části těla. Homogenní skupina si udržuje napětí skrze každého jednotlivce, kontrastní projevy individualismu akcentující důležitost daných okamžiků. Estetika díla Sharon Eyal a Gai Behara vychází z jednoduchosti podtrhující linie těla i končetin, které vynikají díky kostýmu v podobě jednobarevného tanečního dresu unifikujícího jednotlivé členy skupiny. Přesto, že tanec není vypravěčem příběhu, symbolismus v pohybu, gestech či pózách přináší atmosférické asociace intimity v našich domovech.
Tanečníci jsou až neskuteční. Jejich jednota, disciplinovanost, osobní nasazení, přesnost i rytmika je skutečně zcela hypnotizujícím zážitkem. Obrazce se proměňují s jemnou transcendentální plynulostí, jež jako by nás přenášela do světa prachového peří plného ozvěn vzdechů utajované vášně. Na přípravě Bedroom Folk vytvořeného pro soubor NDT1 v roce 2015 poprvé spolupracovala izraelská trojice se scénografem a světelným designérem Thierrym Dreyfusem. Multidisciplinární snaha postavit vedle sebe pohyb, zvuk a light design vytvořila dílo, které překračuje hranice „tradičního“ současného tance, a mění všechny prvky v rovnocenné protagonisty. Nederlands Dans Theater jej pro sezónu 2021/22 připravilo s aktuálním obsazením souboru NDT1. Čeští diváci měli toto představení možnost vidět v lednu 2019, kdy jej do Brna přivezl Maďarský národní balet Budapešť.
Druhá část večera je pozváním do světa pohlcujících příběhů absurdity existenciálního iracionalismu, který se odráží v tajených emocích a opětovně zkoumaných myšlenkách člověka. Jeho autorem je norský choreograf a režisér Alan Lucien Øyen patřícíve své domovské zemi i v zahraničí mezi vyhledávané a uznávané autory hybridních forem zahrnující tanec, divadlo, operu, film.
Své dílo Tell your mom you love your skin, které je jeho debutem u NDT,koncipoval jakosurrealistickou fikci, jejíž autenticita se stává algoritmem vnímání složitosti bytí. Forma tanečního divadla využívá k pochopení rozdílu jednotlivostí různých realit v našich představách vlastní identity kromě tance i mluveného slovo. Tanečníky slyšíme hovořit v monolozích, dialozích či dokonce v chóru. Jednotlivé scény s tancem a textem se střídají v neurčitém čase neurčitého místa. Současný tanec na virtuózní úrovni prezentuje emoce a vnitřní rozpolcenosti člověka v okamžiku zjištění fiktivních příznaků neexistence reality. Slova jsou naopak konkrétním dialogem či monologem dané situace, leitmotiv naznačuje vnitřní komunikaci s „matkou“.
Zkreslenost jednoho konkrétního hlasu připomíná snad hovor s Bohem, místo spasení se však hledá nové povyražení. Jeho fyzické převtělení není ani chlapec, ani dívka a provází nás stejně jako postava v masce lidského skeletu, všemi opovrhovaná a zatracovaná, po celou dobu. Kostýmy vytvořila Stine Sjögren. Představení je koncipováno ve formě tanečního divadla a Lynchovský „noir“ vjem kinematografie se v divadelním prostředí odráží do odkazu k symbolickému završení propojení postmoderny se současností, kdy lze u diváka vyvolat až téměř hypnotický stav vědomí. Dokonalé plynutí a elasticita tanečního pohybu fascinuje terapeutickým účinkem. I přesto, že různým protagonistům jsou jejich texty různě rozumět, podstata zůstává zvnějšku pochopitelná a skrze tanec i dobře vnímatelná.
Nelze nezmínit scénografické využití obřích panelů od Äsmunda Faeravaaga připomínající vždy jednu stěnu s obrovským oknem opět evokující Lynche a atmosféricky vytvořenou ponurost neurčenosti díky light designu Avi Yona Bueno Bambi. Pro choreografaAlana Luciena Øyena je tato inscenace debutem v rámci jeho působení v NDT. Bude jistě zajímavé sledovat jeho další choreografické počiny nejen v Nizozemí.
NDT uvedlo v bloku zahajujícím sezonu tento titul hned třikrát po sobě. Představení uvedené 23. září 2021 bylo určené pro streamování do celého světa a jistě se ještě bude opakovat. Pro ty, kteří se nemohou z jakýchkoliv důvodů vydat přímo do Haagu za souborem, se určitě jedná o příjemnou možnost, jak si zachovat povědomí o dění ve světové taneční tvorbě, a navíc si i dopřát zajímavý zážitek z kvalitního tanečního umění v profesionálně ošetřené kvalitě. Alespoň něco se stalo v covidovém šílenství milou inovací, kterou si chce například NDT, jak zaznělo z úst umělecké ředitelky Emily Molnar, zachovat. Mějme z toho radost a děkujme, stejně jako za uplynulých 60 let tohoto významného tanečního souboru, který se nyní stěhuje do nové budovy. Nezbývá než popřát hodně štěstí v novém působišti a nové době i po další desetiletí.
The Skin of Mind
Bedroom Folk
Choreografie: Sharon Eyal, Gai Behar
Hudba: Ori Lichtik
Scénografie a světelný design: Thierry Dreyfus
Tell your mom you love your skin
Choreografie: Alan Lucien Øyen
Hudba: Gunnar Innvær, Plastikman, Snorri Hallgrímsson, Ben Salisbury & Geoff Barrow, Hania Rani, Luke Howard, Nils Frahm
Kostýmy: Stine Sjögren
Scéna: Äsmund Faeravaag
Světelný design: Avi Yon Bieno Bambi
