Rozebrat všechny detaily skryté v Beethovenových sonátách je pro recenzenta prakticky nemožné. Jeho diferencovaná práce s dynamikou, rytmická preciznost v motorických pasážích vypráví příběhy. Jeho nástroj zpívá, jásá a v Beethovenovi dovede předestřít posluchači téměř schubertovské kouzlo melodií a vnitřních hlasů.
Mnozí klavíristé nedokáží najít rozdíl mezi fortem a fortissimem a jejich nejvyšší dynamika mnohdy bolí. Ve hře tohoto umělce nic takového neslyšíte. Pokud zavřete oči jako já včera, vaše duše je oblažována téměř haydnovským jasem a můžete vychutnávat všechny jemnosti, ornamenty a všechny detaily. Kaskády různých barev k vám letí jako vánek, vznášejí se v prostoru, jsou průhledné jako u nikoho. K tomu nepotřebuje tento jeden z posledních titánů klavírního umění velké pohyby, gesta, vysoké podpatky nebo bosé nohy, žádné PR. Takto hrál třeba Arthur Rubinstein nebo Wilhelm Kempff.
Z jeho hry září noblesa, neomezený vnitřní klid. Žádná pasáž nezní stejně, jeho krystalické trylky berou dech, jeho virtuózní technika je jako ohňostroj a kondice v sedmdesáti letech zcela mimořádná. Jeho mozek, duše, emoce se přenášejí díky dokonalé artikulaci, frázování, dlouhému dechu a také disciplíně do prstů. Vrcholem pro mne byla po přestávce zařazená Beethovenova Sonáta č. 10 G dur a Schubertovy 4 Impromptus op. 90 a také s vídeňským šarmem zahraný přídavek – koncertní parafráze na Straussova Netopýra od Alfreda Grünfelda (profesorka pražské konzervatoře a pedagožka Ivana Moravce – Erna /Arnoštka/ Grünfeldová byla jeho neteří). Včera to byla nádhera!
Umělec s mimořádnou pamětí a neuvěřitelně širokým repertoárem – vzpomínka na předešlé recitály a interview z roku 2007
Rudolf Buchbinder, který se narodil 1. prosince 1946 v Litoměřicích, patří mezi slavné klavíristy narozené v Čechách. U nás se narodil Rudolf Serkin (Cheb, 1903), Rudolf Firkušný (Napajedla, 1912) a Alfred Brendel (Loučná nad Desnou, 1931). 1. prosince 2007 oslavil Buchbinder své narozeniny na koncertě v Rudolfinu s následujícím repertoárem: Wolfgang Amadeus Mozart: Sonáta pro klavír B dur, KV 333, Ludwig van Beethoven: Sonáta pro klavír č. 23 f moll, op. 57 „Appassionata“, Robert Schumann: Symfonické etudy, op. 13. Na pražskojarním koncertě zastoupil Maurizia Polliniho s čistě beethovenským programem: Sonáta G dur, op. 14 č. 2, Sonáta c moll, op. 13 „Patetická“, 33 variací na Diabelliho valčík C dur, op. 120. Umělec s mimořádnou pamětí, který je mimo jiné sběratelem výtvarného umění, zejména grafik, a sám výborně kreslí. Při rozhovoru v předvečer svého pražského vystoupení osvětlil:
O paměti
„Moje paměť není fotografická, ale je kombinací různých typů. Jsem však šťastný, že vidím při hraní noty před sebou. Mám například doma 18 různých vydání beethovenských sonát a mohl bych vám s jistotou říci, kde jsou jaké rozdíly. Pamatuji si telefonní čísla, ale již od mládí nejsem schopen zapamatovat si například báseň.“
O české muzikalitě
„Českou muzikalitu vidím ve spontánním a emotivním muzicírování.“
O počtu koncertů
„Během koncertní sezony nehraji více než 100 koncertů. Řada mých kolegů jich uskuteční 140 až 170, ale tento počet považuji za příliš velký. Mnozí jezdí po světě s jedním koncertním programem, ale já rád hraji pokaždé jiný repertoár. Nebavilo by mě hrát pořád to samé. Často se cítím jako na visuté hrazdě bez záchranné sítě a toto dobrodružství podstupuji s tím nejvyšším rizikem. Před koncertem nemám žádný rituál, žádné pravidlo. Koncertní umělec se musí umět přizpůsobit všem podmínkám. Mnohdy není možnost ani se rozehrát. Buď není čas, nebo dokonce v šatně není nástroj k dispozici. Svoji fyzickou kondici nijak mimořádně neudržuji a také moc před koncertem necvičím, abych nebyl unaven.“
O nahrávání
„Dříve jsem natáčel ve studiu, ale pocit, že mohu dílo zahrát několikrát, mě neuspokojuje. Chybí onen pocit sevřeného žaludku, který mám při veřejném vystoupení. Nevadí mně malé nedokonalosti a nutně potřebuji atmosféru koncertního provedení.“
O mladých umělcích
„Nynější komerční styl života však mladým evropským adeptům klavírního umění příliš nesvědčí. Boj o existenci je tak velký, že na rodičích leží velká míra zodpovědnosti. Klavírní obor je asi tím největším rizikem a začít se věnovat intenzivně sólové kariéře až po maturitě je hodně pozdě. Mladí z třetího světa však toto riziko podstupují a obětují svému cíli veškerou energii. Navíc jsou ve svých zemích všestranně podporováni.“
O improvizaci
„Rád improvizuji a vzpomínám na báječné turné s Pražským komorním orchestrem bez dirigenta v roce 1970, kde jsem například při jednom koncertě zahrál v Mozartově koncertu kadenci o půl tónu výše pro povzbuzení trochu unavených hráčů.“
Na závěr
Přál bych si opět zažít jeho další koncert v Praze, další živé provedení Beethovena nebo třeba celý beethovenský cyklus tak, jak jej provedl více jak padesátkrát. Pro studenty konzervatoří, vysokých hudebních škol, ale i pro mnohé vítěze mezinárodních klavírních soutěží bych povinnou návštěvu včerejšího koncertu považoval za užitečnou. Tentokrát ale škoda, že dramaturg koncertu nepožádal o zařazení jiných sonát než opět Appassionaty a Patetické. Nezbývá proto, než zajet do Lince 2. května 2017.
Hodnocení autora recenze: 100 %
Rudolf Buchbinder (klavír)
22. dubna 2017 Dvořákova síň Rudolfina Praha
program:
Ludwig van Beethoven: Sonáta č. 8 c moll, op. 13 „Patetická“
Franz Schubert: 4 Impromptus op. 90, D 899
Ludwig van Beethoven:
– Sonáta č. 10 G dur, op. 14
– Sonáta č. 23 f moll, op. 57 „Appassionata“
