Tolga Kashif: Hudba sděluje poselství v různých žánrech

The Queen Symphony bude 28. července poprvé uvedena v České republice. Hity skupiny Queen v symfonické podobě zazní na Mezinárodním hudebním festivalu Český Krumlov pod taktovkou autora symfonie Tolgy Kashifa.

The Queen Symphony, to je třináct melodií legendární rockové kapely Queen přenesených do monumentální symfonické podoby. Unikátní projekt zazní 28. července v rámci MHF Český Krumlov v České republice poprvé. The Queen Symphony měla premiéru v roce 2002 v Londýně za účasti bývalých členů Queen, kytaristy Briana Maye a bubeníka Rogera Taylora. Skladatel a dirigent v jedné osobě, Tolga Kashif, sklidil nadšené standing ovations dvoutisícového publika. Brian May Kashifa označil za nejlepšího pokračovatele romantické tradice, který ovšem boří pravidla symfonické formy a pozdvihuje odkaz skupiny Queen do zcela jiných dimenzí. Tolgy Kashifa jsme se zeptali, jak se zrodilo jeho dílo.

Na MHF Český Krumlov budete svou symfonii sám dirigovat. Jak vznikla myšlenka vytvořit symfonické dílo na základě melodií skupiny Queen?

Původně mě oslovilo nakladatelství, které vydávalo písně Queen, a také nahrávací společnost EMI Classics. Tou dobou jsem právě komponoval hudbu pro film a skladbu pro pěvecký sbor a orchestr. Proto nová, odlišná zakázka – tvůrčím způsobem ponořit do objemného katalogu písní skupiny Queen – byla pro mě překvapením a výzvou. Zpočátku jsem si nebyl jist, zda lze podobný hudební materiál převést do schémat klasické hudby, ale když jsem se probral původními verzemi písní až do jejich kompozičních základů, uvědomil jsem si, že tam lze nalézt témata silná a někdy i lyrická, která by člověk v rockové oblasti neočekával. Skupina Queen vždycky vstřebávala různé vlivy, tím spíš samotný Freddie Mercury, který studoval uměleckou školu a věnoval se i baletu. Podle mého názoru měl stejně velký a neopakovatelný talent jako třeba Pavarotti nebo Perlman. Také ve způsobu, jakým Brian May písně skupiny Queen skládal a hrál na kytaru, jsem vycítil širokou škálu kulturních vlivů.

Jakým způsobem jste volil konkrétní melodie z repertoáru skupiny Queen?

Nepřistupoval jsem k výběru písní s nějakým pevně stanoveným předpokladem, spíše jsem hledal takové, které mě přirozeným způsobem zaujaly. Pokusil jsem se základním melodiím vtisknout méně doslovný přepis a snažil jsem se přepracovat kontext těchto melodií tak, aby odpovídal osvědčenému schématu „téma a variace“, jak jej používali po staletí Rachmaninov, Brahms a další. Je také zřejmé, že v písních Queen hrála svou roli parodie – vždyť divadelnost vystupování Freddie Mercuryho se stala legendární. Přitahovaly mě právě tyto svérázné či humorné prvky kontrastující s emotivnějším, jímavějším materiálem. Vy sám jste spíše dirigentem klasické hudby. Jaký vlastně máte vztah k rocku?

Jsem přesvědčen, že hudba má schopnost sdělovat své poselství v nejrůznějších žánrech. A mám proto jako skladatel, dirigent i producent široký hudební záběr a žánrový rozsah, třebaže jsem vyrůstal na klasické hudbě.

Spolupracoval jste při práci na této symfonii se členy skupiny Queen?

Když jsem se písněmi začal probírat, šlo mi víc o to, abych dokázal jejich témata uchopit po svém. Jsem totiž schopen pracovat pouze s takovým hudebním materiálem, se kterým sám souzním. Připravil jsem několik hudebních náčrtků a přehrál jsem je zástupcům nadavatelství i hudební společnosti. Povzbudilo mě, že mají zájem, abych v práci pokračoval. Oceňuji, že především Brian a Roger mi výrazně pomáhali a dokonce tu a tam ocenili způsob, jakým jejich tvorbu rozvíjím. Bylo to pro mě největší odměnou.

Jaké byly vaše další inspirační zdroje vedle tvorby Queen?

Většinu svého uměleckého života jsem strávil ponořený do klasické hudby. Zastávám názor, že v podstatě každá hudba z ní tak či onak, byť i nepřímo, vychází. Z toho nevyhnutelně vyplývá, že posluchač vystopuje v této mé symfonii ohlasy jiných děl a skladatelů. Já sám velmi ctím romantický a postromantický orchestrální repertoár a v této symfonii mu skrze optiku skladeb Queen vzdávám hold. Brian May o vás hovoří jako o pokračovateli romantické tradice, který však boří pravidla symfonické formy. Co byste řekl o slohu, v němž jste své dílo napsal?

Sloh a forma mého díla osciluje mezi tradičně ucelenou podobou a koncepcí samostatných epizodických bloků. V podstatě jsem chtěl vytvořit souvislý a dramatický tok hudby, podobný symfonii, přestože se ve svém výsledku podobá spíše symfonické básni, která se klikatí různými hudebními krajinami. Chci věřit tomu, že dílo rezonuje mnoha „hlasy“, avšak ten můj se v nich neztrácí. Symfonii jsem složil před více než deseti lety, kdy měla premiéru v londýnské Royal Festival Hall. Nemohl jsem tušit, zda bude úspěšná. Zdá se však, že došlo ke šťastnému propojení podnětů, ze kterých se zrodilo nové dílo. Doufám, že ve zkoušce času obstojí.

Navazujete na tradici cyklické formy symfonie, nebo chápete jednotlivé věty vaší skladby jako samostatné části?

Pokusil jsem se o obojí – nabídnout ucelenou symfonii, ale tak, aby každá věta obstála určitým způsobem i samostatně. Dílo obsahuje hierarchii různých témat, základních i vedlejších. A bylo zajímavé sledovat, jak na ně publikum při prvním poslechu reaguje. Je samozřejmé, že jsem do jisté míry vzdal hold Freddie Mercurymu a odkazu celé skupiny. Vyplývá to ze způsobu, jakým se základní témata jejich písní v díle opakovaně objevují, pokaždé v jiném aranžmá. V této souvislosti jsem se snažil vyhnout stereotypu a nedospět k triumfálnímu vyvrcholení symfonie, jak bývá zvykem.

V partituře této symfonie je předepsáno velké obsazení. Jak jste pracoval s instrumentací a se sborovými party?

Ke komponování sice přistupuji odlišnými způsoby, ale často začínám tím, že improvizuji u klavíru a poté pracuji na aranžmá pro orchestr. Cítil jsem, že z instrumentace i ze sborové sazby by mělo vyzařovat jasné hudební sdělení. Snažil jsem se vystihnout smysl melodií a jejich přirozenou strukturu. Skladba každopádně osciluje mezi různými slohy, a to často i na malé časové ploše. Skládal jsem tímto způsobem úmyslně – jako když se postava ve filmu či v opeře během své pouti proměňuje. Rovněž jsem chtěl využít plný zvuk orchestru a ve vrcholných okamžicích také sboru. Cítil jsem, že je tím třeba vytvořit paralelu k monumentálnímu rockovému zvuku původních skladeb skupiny Queen. Stejně jako Brian May vrstvil zvuky kytar, snažil jsem se cosi podobného vtisknout do skupiny smyčců v orchestru. Citové vyznění Mercuryho hlasu se odráží v partu sólových nástrojů, které by měly evokovat i texty původních písní. Chci také zdůraznit, že v symfonii opakovaně znějí velmi rytmické leitmotivy, kterými do původního zvuku skupiny Queen mohutně přispíval bubeník Roger Taylor. Sečteno a podtrženo, snažil jsem se skrze sloh romantické symfonie zprostředkovat hudbu skupiny Queen.

Díky za rozhovor!

www.tolgakashif.com
www.festivalkrumlov.cz