Tomáš Brauner: Inaugurační rozhovor

Stal jste se novým šéfdirigentem FOK – co vás vedlo k tomu, že jste tuto nabídku akceptoval?
V životě se někdy naskytnou příležitosti či nabídky, které se zkrátka neodmítají. Taková nabídka přišla právě z FOK. Zvažoval jsem, nikoli však dlouho. Osobně cítím jistou povinnost rozvíjet českou tradici, kterou orchestr vždy ctil, neboť byl formován českými šéfdirigenty Václavem Smetáčkem, Jiřím Bělohlávkem nebo Jiřím Koutem. Velmi se těším, že budu moci přispět k jeho dalšímu směřování. FOK je bezesporu prvotřídní těleso, které reprezentuje jak Prahu, tak i českou kulturu doma i ve světě. Na orchestru FOK jsem si také vždy cenil toho, že z pohledu dramaturgie není tak konzervativní. Zkrátka FOK nabízí mnoho – Film, Opera, Koncert. To mi osobně imponuje a budu se snažit této výjimečnosti využít.

V brožuře FOK na novou sezónu 2020/2021 jste uvedl, že jeden z koncertů FOK byl pro vás prvním a nezapomenutelným setkáním s hudbou. Pochopila jsem správně, že právě to vás mohlo nasměrovat na uměleckou dráhu? O jaký koncert se jednalo a kolik vám bylo v té době let?
Ano, na to jsem si nedávno opravdu vzpomněl. Psal se rok 1994 a já jsem seděl s maminkou na parteru v Obecním domě na zahajovacím koncertě Pražského jara se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a dirigentem Neeme Järvim. V té době jsem hudbu poslouchal převážně z vinylových desek nebo prostřednictvím rozhlasového vysílání, avšak tehdy jsem vůbec poprvé naživo viděl velký symfonický orchestr. Byl jsem jím doslova učarován! Zasáhl mě jeho zvuk, mohutná energie, která z něj sálala, i ten zvláštní pocit mezi hudbou a tichem. Jsem přesvědčen, že právě tento koncert zásadním způsobem přispěl k mému pozdějšímu rozhodnutí zajímat se o studium na konzervatoři.

Pamatujete si, kdy jste poprvé vystoupil s FOK a co bylo na programu?
Ovšem. Velice rád vzpomínám na provedení Mé vlasti, kterou FOK každoročně uvádí v den výročí vzniku Československa v rámci tradičního Koncertu pro republiku. Má první spolupráce s orchestrem FOK se pak vztahuje právě k tomuto výročí, konkrétně to bylo 28. října 2013.

Jak moc jste se podílel na dramaturgii koncertní sezóny 2020/21? Navrhujete jen program koncertů, které dirigujete, nebo jako šéfdirigent ovlivňujete dramaturgii celé sezóny?
V první řadě společně s dramaturgem FOK Martinem Rudovským připravujeme programy mých abonentních koncertů. Není to nijak jednoduché, protože krom jiného je nutno brát ohled na odehraný repertoár v minulých letech a do jisté míry i sledovat dramaturgické plány jiných pražských orchestrů. Tuto skutečnost právě také hlídá dramaturg. Osobně se pak zajímám i o další koncerty, na nichž vystupují čeští či zahraniční hosté, a pokud je to možné, dávám podněty a návrhy programů, které za sebe cítím jako potřebné uvést. Pro mne je nejdůležitější – a je to dle mého názoru i jistá povinnost, aby celá sezona dávala určitý smysl a aby měla jasný a logický dramaturgický oblouk.

S FOK hodláte přiblížit publiku české skladatelské osobnosti nové generace – můžete to upřesnit? Co byste rád prosadil do budoucna?
V průběhu sezony 2020–21 zazní na našich abonentních koncertech kupříkladu kompozice od Jaroslava Krčka, Jiřího Pauera, Sylvie Bodorové a dalších. Zároveň bych rád na každou sezonu oslovil současné české skladatele či skladatelky, kteří by pro FOK zkomponovali dílo takzvaně na objednávku, jež by následně orchestr uvedl ve světové premiéře. Je to sice práce vyžadující dlouhodobější plánování, ale i na tu se velmi těším.

Inaugurační koncert 16. a 17. září 2020 v Obecním domě budete zahajovat Pražským karnevalem od Bedřicha Smetany – chystáte i na dalších koncertech nějaká jiná díla pro Prahu?
5. května 2021 provede FOK ve světové premiéře Pražské metamorfózy Petra Wajsara, v průběhu sezony pak orchestr uvede například slavnou Hudbu pro Prahu 1968 Karla Husy nebo již zmíněný Smetanův Pražský karneval.

Další díla, která uslyšíme na inauguračním koncertě, jsou od Ludwiga van Beethovena a Bohuslava Martinů. Co, z vašeho úhlu pohledu, tyto tři hudební velikány spojuje?
Smetana, Beethoven, Martinů – to je má úcta k tradici, ale také úcta ke skladatelům, kteří měli potřebu hledat (a mnohdy i nacházet) nové cesty a směry, a tím tak přispívat k hudebnímu pokroku. Zároveň je to vyjádření mého velkého obdivu osobnostem, které se i přes všelijaké útrapy a obtíže, jež jim přinesl sám život, nevzdaly, nerezignovaly a neúnavně dál pokračovaly v práci, která je naplňovala.

Měl jste možnost ovlivnit to, že se novým koncertním mistrem FOK stal houslista Roman Patočka?
Do určité míry ano, protože jsem byl součástí výběrové komise. V případě konkurzu na koncertního mistra tvoří tuto komisi celý orchestr, a hlasovací právo tedy mají všichni členové orchestru. Z toho, že se novým koncertním mistrem stal právě Roman Patočka, mám velkou radost. Známe se už z dob studií a již mnohokrát jsme spolu účinkovali – pro Český rozhlas jsme například natočili několik houslových koncertů českých skladatelů 20. století. Jsem zcela přesvědčen, že Roman Patočka bude pro FOK velkým přínosem a obrovskou inspirací do dalších společných let.

Promiňte trochu obligátní otázku, ale nedá mi to, abych se nezeptala: která hudební období či skladatelské osobnosti jsou vašemu srdci nejbližší?
Velice těžká otázka, je totiž zcela nemožné vybrat pouze jedno jméno. Repertoár se obohacuje a možnosti přibývají, nicméně osobně se asi nejvíce nacházím v hudbě pozdního romantismu a přelomu 19. a 20. století. Richard Strauss, Gustav Mahler, Sergej Rachmaninov, ale také Sergej Prokofjev nebo Peter Iljič Čajkovskij a mnoho dalších. Z českých skladatelů jsou to např. Bohuslav Martinů, Josef Suk, Zděnek Fibich, Oskar Nedbal a samozřejmě Antonín Dvořák a Leoš Janáček. Velmi mě též oslovuje ruská a francouzská hudba. Mým miláčkem je pak Franz Schubert, jehož komorní hudba mi velice imponuje. Nerad bych však opomenul i výtečné americké skladatele – George Gershwina, Leonarda Bernsteina, Charlese Ivese, Aarona Coplanda… Je jich opravdu mnoho, a já jsem šťasten, že je stále co objevovat.

Kde jinde mimo FOK budete současně působit? Kam byste pozval čtenáře Opery PLUS, kteří nemají možnost vidět vás v Praze?
V nejbližší době mě čeká provedení Orffova díla Carmina burana, která zazní 6. září v hukvaldském amfiteátru v rámci MHF Leoše Janáčka za účasti skvělých pěvců Veroniky Holbové, Richarda Samka a Romana Hozy, dále Wroclawského pěveckého sboru a zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů. O dva dny později pak společně s Václavem Hudečkem, vybranými vítězi jeho luhačovické akademie a Komorní filharmonií Pardubice slavnostně zahájíme 42. ročník festivalu Pardubické hudební jaro. V neposlední řadě pak mohu čtenáře Opery PLUS srdečně pozvat do zlínského Kongresového centra, kde se 24. září uskuteční slavnostní zahajovací koncert 75. sezony Filharmonie Bohuslava Martinů.

Je něco důležitého, co byste chtěl zdůraznit k nové sezóně, něco, co by nemělo uniknout naší pozornosti?
Byl bych rád, aby nezapadla skutečnost, kterou jsem patrně ve své předchozí odpovědi již trochu naznačil, a sice to, že i v nadcházející sezoně 2020–21 budu působit jako šéfdirigent zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů. S tímto orchestrem, který tvoří převážně mladí perspektivní hudebníci, mne pojí silné osobní pouto. Jsem zároveň přesvědčen, že i má poslední, třetí sezona u zlínských filharmoniků na pozici šéfdirigenta, se ponese ve znamení skvělých výkonů tohoto orchestru a množství krásné hudby.

Děkuji vám za rozhovor!