Tomáš Hanus – Rusalka v Mnichově aneb Mrtvá srna

  1. 1
  2. 2

Nikoli významné angažmá mladého českého dirigenta, jemuž jeden z nejprestižnějších evropských operních domů svěřil hudební nastudování Rusalky, ale teprve až notně nafouklý skandál kolem mrtvé srny na jevišti a pokřiku ochránců přírody přiměl v Česku i ta seriózně se tvářící média, aby o chystané premiéře Dvořákovy opery v Mnichově pod taktovkou Tomáše Hanuse vůbec informovala.
V našich divadlech či koncertních síních je přitom tento úspěšný žák Jiřího Bělohlávka k zastižení jen občas. Šéfování brněnské Janáčkovy opery vzdal po dvou letech kvůli jiným představám než mělo vedení divadla, pražské Národní jej v posledních letech zatím pozvalo jen k nastudování Janáčkovy Věci Makropulos. Zato v zahraničí má Tomáš Hanus za sebou už nejedno uznání, ať už třeba v pařížské Národní opeře či na Mostly Mozart Festival v New Yorku.

Dvořákova Rusalka má v bavorské metropoli premiéru pod taktovkou Tomáše Hanuse a v režii kontroverzního, ale uznávaného rakouského režiséra Martina Kušeje premiéru právě dnes večer. V obsazení je řada výtečných zpěváků – lotyšská sopranistka Kristine Opolais (Rusalka – při dalších reprízách také Olga Gurjakova), německý tenorista Klaus Florian Vogt (Princ – později také Piotr Beczala), rakouský basista Günther Groissböck (Vodník – alternuje Alan Held), ale také Janina Baechle (Ježibaba) či Nadia Krasteva (Cizí kněžna). I přes náročné závěrečné zkoušky si Tomáš Hanus udělal těsně před premiérou čas pro tento rozhovor.

V obsazení, které máte v mnichovské Rusalce k dispozici, je řada zvučných jmen. Jak se vám s nimi pracuje? Měl jste možnost obsazení ovlivnit?

Pracuje se mi velmi dobře, protože jsou to nejen zvučná jména a zvučné hlasy, ale i velmi inteligentní bytosti, které skutečně hledají to nejlepší možné uchopení své role, herecky i pěvecky. Co se týká například české výslovnosti (mnichovská Rusalka bude v češtině), hodně jsme na tom pracovali, protože správná artikulace napomáhá přirozenosti a muzikalitě projevu. Oni projevili dost velkou trpělivost, ba dokonce upřímný zájem zpívat opravdu česky. Hlasově i typově jsou velmi dobře vybráni, což má na starosti jeden z členů vedení opery, zodpovědný za „casting“, tedy výběr odpovídajících zpěváků. To má velké výhody, neboť takový člověk má velký mezinárodní přehled o aktuální „nabídce“ a pokud je chytrý a rozumí hudbě a hlasu, může dát dohromady skvělé obsazení. Je běžnou praxí velkých operních domů, že tuto si tuto zodpovědnost ponechávají a nepředávají ji dirigentovi, takže já jsem do toho vybírání zatažen nebyl.


Z obsazení teprve docela nedávno zmizela z titulní role uznávaná sopranistka Nina Stemme. Proč? Hodně jejích obdivovatelů především od nás se na ni právě v Rusalce těšilo…

Nina Stemme uvedla, že po velkých dramatických rolích se její hlasový vývoj posunul jinam a nedomnívá se, že je nyní vhodné, aby Rusalku zpívala. Na vysvětlenou: To u zpěváka neznamená hlasovou krizi, ale spíše to, že se cítí vhodnější pro jiný typ rolí.

Jaký je vůbec orchestr v Bavorské státní opeře? V čem jsou podle vás jeho silné stránky?

Je to špičkový orchestr se skvělou historií, pracovali a pracují s ním významní dirigenti (například Carlos Kleiber, Zubin Mehta, Kent Nagano). Je v něm mnoho výtečných instrumentalistů, je schopen nádherného zvukového projevu i technické virtuozity. Má ještě jednu velmi příjemnou vlastnost: Pokud vidí, že se s nimi dobře pracuje, jsou nesmírně milí a čiší z nich radost ze hry. Toto však platí i pro ostatní spolupracovníky: O mnichovské opeře se říká, a já to mohu potvrdit, že zde panuje mimořádně příjemná atmosféra.

Co se vám podařilo „dostat“ do nové mnichovské Rusalky ze sebe sama? V čem si myslíte, že bude váš nejvýraznější „otisk“ na tomto nastudování?

Tak to bych byl nejraději, kdyby se to dalo poznat beze slov, ale vzhledem k tomu, že se jedná o rozhovor, tak to zkusím říct: Mít v ruce takovou partituru a takový lidský a umělecký potenciál, jako v Mnichově, je jako mít propůjčený poklad. A to, co s tím pokladem uděláte, je nejenom věcí talentu a poctivé práce, ale také toho, kým jste jako člověk, proč to děláte a proč vůbec žijete. To vše se do toho nějak promítne, a zaujme-li to zpěváky, orchestr, sbor atd., tak potom to zanechá i otisk.

Na jak dlouho byly rozloženy zkoušky? Šlo vše relativně hladce?

Zkoušky začaly v polovině září, to však předpokládalo, že každý přijde připraven, ne, že se to začne teprve učit. Hladce nejde samo o sobě nikdy nic, ale vše probíhalo ve zdravé a jak jsem už řekl, i velmi příjemné atmosféře.


Jak se vůbec liší způsob zkoušení v zahraničních operních domech, kde jste pracoval, od praxe u nás?
0 0 vote
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


7 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments