Jak se restrikce spojené s šířením koronaviru dotkly Vašeho uměleckého života a projektů, které jste připravoval?
Rozhodnutí vlády a nařízení restrikcí mne zastihlo uprostřed nádherné práce a přípravy opery Řecké pašije Bohuslava Martinů. Na tuto produkci se souborem brněnské opery v režii Jiřího Heřmana jsem se nesmírně těšil. Byla to pro mne jak premiéra se souborem Janáčkova divadla v Brně, tak i nové vnímání již poznaného. Narážím tak na naši spolupráci s Jiřím Heřmanem a na pašije, které jsme společně provedli před čtyřmi lety v Essenu, a které mne zlákaly právě teď do Brna. Velmi jsem si krátce užíval práce s celým pěveckým ansámblem, operním sborem a vynikajícím akademickým sborem. A právě uprostřed práce s orchestrem nás tato nešťastná novina potkala.
Během této přípravy jsem měl na týden odcestovat také do Říma, kde mne čekala další spolupráce s orchestrem Academia Santa Cecilia, s kterým jsem měl připravit nádherný program z hudby Beethovenovy, Mozartovy a Dvořákovy. Samozřejmě byly dále pomalu rušeny i aktivity v Essenu. Růžový kavalír, koncerty s Rudolfem Buchbinderem, Čarostřelec a jiné. Bylo stále jasnější, že nepřežije ani náš další kámen do Mahlerovké mozaiky, který každým rokem skládáme a letos nás mine jeho krásná Třetí symfonie. Z projektů, které mne dále minou bude můj debut na festivalu v Kanadském Lanaudière se symfonickým orchestrem Montrealu.
Mé další letní účinkování na festivalu v Aspenu je stále reálné, ale uvidíme, jak se situace i tam během pár měsíců vyvine. Stále také pracujeme na přípravách letní hudební akademie v Kroměříži, i když letos, tak jako všude jinde, v poněkud pozměněné formě. Těšíme se ale už teď na nové studenty, kterým nabídneme to nejlepší.
Jak nucené přerušení své umělecké činnosti prožíváte?
Můj pracovní život se hodně proměnil. Nemusím neustále balit a vybalovat kufry, ty jsem pečlivě uschoval. Nemusím každý den kontrolovat kalendář a zjišťovat, kde jsem už měl být a co mne ještě čeká. V tomto směru vnímám tuto krizi jako jakési uklidnění a vnoření se sám do sebe. Vnímám také velmi intenzivně kontakt se svými nejbližšími a oni se mnou. Samozřejmě v tom nejpozitivnějším slova smysluJ Tato doba nám umožnila trávit společný čas u snídaní, kdy společně plánujeme celý den, během pracovních aktivit a i ve chvílích volna, které jsou pro mne v tomto období absolutním luxusem. Obyčejný rodinný život, který ve svém pracovním spěchu neznám, zažívám až teprve nyní. Snažím se také připravovat na další projekty a urovnávat a vyřizovat staré resty, které má snad každý.
Co děláte, abyste nepropadal v této situaci negativním myšlenkám a jak trávíte čas se svoji rodinou?
Jak jsem již popsal v předcházející odpovědi, tato situace mi přinesla intenzivní prožitek rodinného života, který se snažím plně užívat. Poznáváme okolí Kroměříže a místa, na která jsme už dávno zapomněli. Fyzická aktivita je to nejlepší, co mi může jarní čas v době dirigentské pauzy nabídnout. Snažím se být také svým dětem osobně nápomocný při cvičení na hudební nástroje. To se ovšem mnohdy nedaří tak, jak bych si to zejména já představoval a do krásné rodinné idyly se v tu chvíli vmísí pocity nervozity, zoufalství, hysterie a beznaděje. Tato atmosféra však rychle opadá v momentě, kdy se přestanu o jakoukoliv hudební pomoc svým dětem snažit. Nevzdávám se ovšem a neustále je v tomto pnutí udržuji.
Chystáte další online produkce pro veřejnost?
S mým domácím orchestrem v Essenu jsme již na začátku krize připravili krátké video, kde se představil celý orchestr společně s našim baletním souborem a myslím, že tento vzkaz publiku byl velmi důležitý. Stejně jako další formy komorních koncertů, načítání klasické literatury, muzicírování v možných uskupeních na ulicích, to jsou všechno velmi důležitá gesta sounáležitosti, kterou vzájemně cítíme. Jelikož restrikce na poli živého umění jsou v Německu striktní, uvažujeme o dalším streamingu koncertu malých komorních souborů začátkem června.
Proběhl také záznam představení Lišky Bystroušky ze státní opery ve Vídni a pokud posluchači chtějí, mohou si také poslechnout naše čerstvé CD opery Čarostřelec z Essenské produkce. V současné době vrcholí dramaturgické přípravy dalšího benefičního koncertu s Českou filharmonií, který bude ve znamení W. A. Mozarta a proběhnout by měl v druhé polovině května.
Jaký vidíte dopad koronavirové krize na českou i světovou kulturu? Myslíte, že se v něčem změní kulturní provoz či život umělců a hudebníků?
Přál bych si osobně, aby byl kulturní život opět svobodný. Podle mého názoru je to základní esence naší práce a tomu čemu jsme se oddali. Jako je pro nás nezbytné cestovat v čase a nabízet posluchačům to nejkrásnější z hudební historie, stejně tak musíme (obrazně řečeno) cestovat i v prostoru. Možná budeme méně a pomaleji cestovat, možná najdeme jiné formy kontaktu s publikem, možná, možná…
Zatím nikdo nedokáže na tuto otázku odpovědět. Čekají nás bezesporu nové výzvy, které jsou mimořádně důležité zejména proto, že se jedná o kulturu, která se mnohdy může stát tak křehkou…
Myslíte, že současná epidemie a opatření proti jejímu šíření mají na rozvoj společnost i nějaký pozitivní efekt?
Doufám, že ano. Ale záleží pochopitelně na každém z nás, jak tuto krizi využije. Pokud se nechá člověk například dobrovolně pohltit médii a jejich vlivu, může to být klidně jeho krize poslední. Věříme-li však, že každý takovýto životní diskomfort by nás měl donutit přemýšlet, zpomalit a vrátit se tam, odkud jsou naše kořeny, je to ten nejlepší lék na další dlouhou cestu kupředu.
