Tomasz Konieczny: Můj hlasový rozsah? Dost velký!

  1. 1
  2. 2

Jen málokdy za dlouhou řadu posledních let se Praze poštěstilo, aby si ji oblíbil a opakovaně se proto do ní vracel některý ze zpěváků skutečně světového renomé. Vzácnou výjimkou je v tomto ohledu polský basbarytonista Tomasz Konieczny, jehož kariéra jde od debutu v úloze Mozartova Figara v Poznani v roce 1997 strmě vzhůru. Dnes je takřka doma ve Vídeňské státní opeře, perou se o něj další prestižní zahraniční operní domy. Praha přitom měla možnost Tomasze Konieczneho poznat v několika nezapomenutelných rolích: jako Procidu v Sicilských nešporech a Kurwenala v Tristanovi a Isoldě (Státní opera 2005 a 2009), v Offenbachově ďábelské čtyřroli z Hoffmannových povídek a konečně také coby Amfortase ve Wagnerově Parsifalovi (Národní divadlo 2010 a 2011).

Připomeňme ještě že letos devětatřicetiletý Tomas Konieczny nejdříve studoval herectví a působil herec a režisér v mnoha polských filmech (mimo jiné oskarového režiséra Andrzeje Wajdy), televizních a divadelních inscenacíchZpěv vystudoval na Hudební akademii Fryderyka Chopina ve Varšavě a drážďanské Hochschule für Musik, v roce 1998 se stal laureátem 33. ročníku Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Především jeho operní repertoár je nečekaně široký , od Mozartova Osmina po Janáčkova Doktora Kolenatého, od Musorgského Pimena po Wagnerova Wotana, od Beethovenova Pizzara po Baraka ve Straussově Ženě beze stínu, od Rossiniho Selima v Turkovi v Itálii po Wagnerova Bludného Holanďana.

Ještě před zpěvem jste studoval herectví a jako herec jste také působil. Občas se debatuje rozdílech mezi činoherním a operním herectvím a také mezi činoherní a operní režií. Jak ten rozdíl vnímáte vy?

Principiálně by opera mohla – a míním zde operu jako divadelní událost – skýtat možnost k tomu, aby u nadaného umělce výrazným způsobem rozšířila jeho schopnosti a výrazové prostředky. Hudba v divadle totiž dokáže vyprávět a vyjádřit neuvěřitelné věci. Řeč zpěvu je navíc neuvěřitelně působivá umělecká řeč. Je tisíckrát působivější než běžná lidská řeč a dostává diváka do poloh, kterých by on sám bez hudebního vzdělání mohl sotva dosáhnout. Opera by tak mohla být pro nadaného umělce šťastnou příležitostí k tomu, aby tento na diváka zapůsobil mnohem hlouběji a kouzelněji než v činoherním divadle. Zcela úmyslně říkám příležitostí, neboť zájem musí být na obou stranách. Typický zpěvák často zanedbává činoherní stránku svého vlastního vystoupení. Na druhé straně platí, že i běžný operní divák je často ochoten prominout mnohé chyby v uměleckém vyjádření.

To, co mne ovšem tenkrát před lety coby mladého herce přimělo ke změně mé profese, abych se stal operním zpěvákem, bylo operní představení Figara v drážďanské Semperoper, kde jsem slyšel nejen ve stoje zpívající postavy, nýbrž kde jsem na jevišti viděl především nádhernou, divadelně dotvořenou operu. Tenkrát jsem si pomyslel: „Přece jen to jde! Je to přece jen možné! Jak kouzelné!…“
Pak přišla na řadu práce, práce a zase práce, abych spolu spojil pěvecké a divadelní výrazové prostředky, které jsem měl tenkrát k dispozici. Samozřejmé to však nebylo. Umělecká řeč zpěvu vyžadovala jinou řeč těla, než tu, kterou jsem používal ve filmu nebo televizi.

Vyhovuje vám v opeře spíše tradiční režie nebo máte raději moderní inscenace?

V zásadě není vůbec důležité, zda je režie operního představení moderní nebo klasická. Mnohem důležitější je, zda je režie DOBRÁ, zda režisér disponuje odbornými znalostmi pro režírování, a jestli režie není vedena PROTI napsané hudbě. Hudba díla je v podstatě prvním podnětem. Je-li režisér povzbuzen moderně a má-li u toho dobré nápady, dobrý vkus, chápe-li a cítí-li v podstatě ducha představení, pak nechť to je pojato moderně nebo více než moderně.
Vadí to až v okamžiku, kdy je to provedeno nesmyslně, skandálně, hloupě a neprofesionálně. Pak to vadí nám zpěvákům – a především to vadí i divákům…:-)
Bohužel se s takovými případy setkáváme v dnešní době často, zejména v Německu. Člověk by si myslel, že se režiséři bojí vytvářet „normální“ inscenace, protože by se to pak nelíbilo kritikům:-).

Váš operní repertoár je nečekaně široký. Jak jste vůbec stihl tolik rolí nastudovat? Kolik nových rolí za rok vám zhruba přibývá?

Studování je moje profese. Je to nejdůležitější součást mých příprav, mého povolání. Představení se nastudovávají stále nanovo. A ty, které člověk zná, se člověk učí dále. Každodenní práce zpěváka:-) Kolik nových ročně? Asi šest až sedm.

Zpíváte basové i barytonové role. Například Smetanova Kecala a Vladislava z Dalibora zvládne současně zazpívat jen málokterý z českých zpěváků. Jak velký máte hlasový rozsah?

Ve skutečnosti už nezpívám jako basista. Existuje několik rolí v operním repertoáru, které jsou basové, avšak častěji je zpívá basbaryton. Tyto „basové role“ si v repertoáru ponechávám, pokud jsou pro mne zajímavé. Je také všeobecně známo, že správný basbarytonový hlas je velmi „dlouhý“. Někdy takové hlasy dosahují tónů, které nejsou basisté s tmavým zabarvením hlasu schopni v hloubkách zazpívat. V zásadě jednám podle mého zájmu a orientuji se podle toho, co mi napovídá můj hlas. Pokud by tedy můj hlas chtěl zpívat něco hlubšího a pokud ta role u mne vzbudí umělecký zájem, pak to přece jen udělám!
Člověk přitom musí být trochu otevřený, odvážný a flexibilní. Jinak často skončí v šuplíku. A to bych v žádném případě nechtěl!!!
Hlasový rozsah…:-) …velký… řekl bych dokonce: dost velký!

Když už jsme zmínili Kecala z Prodané nevěsty – jak na něj vzpomínáte? Byl pro vás hodně obtížný?

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


3
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
3 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Anonymous

Slyšela jsem ho několikrát ve Vídni, je to fantastickej zpěvák!! Má budoucnost před sebou. E.

Anonymous

A co je pro sólisty opery ND mimořádně povzbudivé, vedení ND jim zajistilo na hudební přípravu stejného "studienleitera", s nimž začínal nejenom Tomasz Konieczny, ale i třeba Linda Watson, nebo Diana Damrau, nebo Želko Lučič….

Anonymous

Pan Konieczny byl jako AMfortas úžasný, myslím si, že patřil s paní Urbanovou ke špičkám představení – viděla jsem tři ze čtyř a na árii Amfortase v prvním dějství jsem se už dopředu těšila. Škoda, že ho teď dlouho v Praze neuvidíme.