Od nové inscenace Pucciniho Toscy v newyorské Metropolitní se čekalo hodně. Tím spíš, že tu předchozí, legendární Zeffirelliho, nahradila po mnoha letech. Tím spíš, že nové obsazení bylo i přes dílčí změny v průběhu příprav skutečně hvězdné. A v neposlední řadě tím spíš, že premiéra se současně stala i zahajovacím představením nové sezóny, které je každoročně v New Yorku ostře sledovanou společenskou událostí. A výsledek? Chtělo by se říci nic moc, jenže ono to tak jednoduché zdaleka není.Předně: O tak notoricky známém operním hitu, jakým Tosca bezesporu je, má každý tu „svoji“ představu. Každý ji zná z řady většinou velmi dobrých nahrávek. A každý od nové inscenace čeká přece jen trochu něco jiného. Třeba jedna z někdejších předních a dlouholetých sólistek opery pražského Národního divadla (podotýkám, že Toscu sama nikdy nezpívala) se mi o přestávce přenosu svěřila: Já jsem spokojena, takle zazpívané jsem to naživo nikdy neslyšela. U nás byla každá Tosca ráda, že představení vůbec dozpívala. Pochopitelně, i tak se dá první produkce téhle sezóny hodnotit.
Karita Mattila je bezesporu operní diva první velikosti, odvádějící špičkové výkony. Neřekl bych (tak jak se objevilo v některých zahraničních recenzích), že se na italský repertoár nehodí. Ale dle mého soudu není pro Toscu charakterem svého hlasu úplně ideálním typem. O tom, co jsme od ní slyšeli, by se jistě dalo dlouze debatovat. Třeba jak ideálně dokázala či nedokázala uchopit ony dramatické střihy, které děj tohoto operního thrilleru přináší. Jakým způsobem využívala hrudní rejstřík. Jak hodně vášnivá byla či nebyla. Ale do onoho strhujícího pocitu, který má člověk při poslechu Toscy s Marií Callas, má Karita Mattila hodně daleko. 
Opět si dovolím jednu zmínku z toho, co jsem od návštěvníků operního přenosu zaslechl: Tahle Tosca je vlastně taková hodná paní. I na téhle větě něco podle mého názoru je. 
Marcelo Álvarez (jak ale jen v poslední době zase přibral…) byl svým hlasovým typem rozhodně přesvědčivějším Cavaradossim, než Mattila Toscou. Pravda, na několika málo místech se mi zdálo, že zbytečně „forzíruje“, ale bezesporu klobouk dolů. Má vzorově opřený hlas, vyrovnaný ve všech polohách, a hlavně člověka ani na chvíli nepřepadne pocit, že tenhle poslední léta velmi vyrovnané výkony odvádějící tenorista jede takříkajíc „nadoraz“.
Otázka je, jak by tenhle Álvarezův Cavaradossi vyzněl, kdyby měl k sobě ještě vášnivější a dramatičtější Toscu. Myslím, že ještě líp.
George Gagnidze byl i pro mne objevem. Výtečný hlasově, s výrazným puncem osobnosti, s výbornou hlasovou mimikou. Byť přiznávám, že jsem se několikrát přistihl, jak ho v duchu porovnávám se Scarpiou Bryna Terfla. Kdo z toho srovnání vyšel líp, netřeba dodávat. (A neodpustím si malé rypnutí: Také jste zaslechli nápovědku? I největším mistrům se může stát… )
Tradičně na vysoké úrovni bylo v MET i obsazení malých rolí. Škoda jen, že v tomhle ohledu byl tentokrát tištěný program skoupý, že jednotlivá jména musí člověk chytat jen v rychle běžících titulcích nebo doma pracně hledat na internetu.
Dirigent Joseph Colaneri, zaskakující za Jamese Levina, bezpochyby nic nepokazil, ale aspoň mě ani ničím neoslnil. Jistě, orchestr MET zní skvěle, ale žádného výraznějšího vkladu jsem si nepovšiml.
Největším kamenem úrazu se ale tentokrát stala režie Luca Bondyho a ani výtvarník scény Richard Peduzzu mu věru nepomohl. Holé „očesané“ kostelní zdi v dějství prvním, tak trochu „pečkárna“ v druhém a skoro prázdná scéna v dějství třetím o to víc soustředily pozornost na herectví protagonistů. A ti, bohužel, zdaleka ne všechny situace věrohodně zvtárnili. Částečně svou vinou, částečně nemalou vinou režiséra a částečně i kvůli blízkým záběrům kamer. Prostě řada scén vyzněla prázdně, dokonce až nepříliš věrohodně, někdy i nudně či dost nelogicky. Inscenace tradiční nebo moderní? Ani ryba ani rak. Škoda. Tahle Tosca se tedy do análů Metropolitní opery (a přenosů z ní) věru moc výrazně nezapsala.
Giacomo Puccini:Tosca
Dirigent Joseph Colaneri
Režie Luc Bondy
Scéna Richard Peduzzu
Kostýmy Milena Canonero
The Metropolitan Opera New York
přímý přenos 10.10.2009
Tosca – Karita Mattila
Cavaradossi – Marcelo Álvarez
Scarpia – George Gagnidze
Sacristan – Paul Plishka
Spoletta – Joel Sorensen
Angelotti – David Pittsinger
Sciarrone – James Courtney
Shepherd – Jonathan Makepeace
Jailer – Keith Miller