Toto si nemohu nechat pro sebe

V neděli 7. prosince 2014 jsem se na základě velké reklamní kampaně rozhodl, že navštívím slavnostní předvánoční koncert Ave Maria – Vánoce 2014, který se konal v kostele sv. Václava v Dobrušce pod záštitou hejtmana Královéhradeckého kraje, Biskupství královéhradeckého a starosty města. Přestože jsem z produkce odešel asi po dvaceti minutách, jsem nucen se o své pocity podělit.U vstupu jsem zaplatil vstupné dvě stě korun, ale moc to nebolelo, protože jsem si z letáku pamatoval cosi o charitě ve prospěch hemato-onkologického oddělení dětské kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové. Po bližším prostudování se ale zdá, že tento koncert byl tvrdě komerční a benefiční byl pouze první koncert konaný v Hradci Králové.

Superlativy v letáku umělecké agentury EMMA Art Agency slibovaly „vysokou uměleckou kvalitu reprezentovanou špičkami svého oboru“, „ojedinělou dramaturgii“ a další. Nehodlám zde pomlouvat. Omezím se na konstatování, že podle mne to nebyl profesionální výkon a proto považuji za neakceptovatelné vybírání vstupného, navíc za finanční podpory zúčastněných měst z veřejných prostředků. Aby nevzniklo nedorozumění – amatérské aktivity jsou vítány, neměly by se ale vydávat za něco jiného.

Programy koncertu (už) nebyly, takže co jsem slyšel, se mohu jen domnívat. Neuvěřitelně pomalé a falešné Ave Maria Franze Schuberta bylo asi na úvod. Nejen že neladila „operní pěvkyně“ ke klavíru. Pravděpodobně nebylo naladěno ani koncertní křídlo, které do kostela přistěhovali (firmě Petrof logo v letáku rozhodně dobrou reklamu nedělá!). Poté následovala pravděpodobně improvizace pana klavíristy, což byl jediný moment, kde se dalo hovořit o profesionálním výkonu – stylově však vhodném spíše do klubu nebo baru. Když se rozezněly varhany, nevěděl jsem, zda odejít, či zůstat. Nejen, že údajný „přední představitel české varhanní školy“ neumí registrovat. Nemá rytmus, dělá neustále chyby a v rozhovoru s ním, který jsem poté našel na internetu, píše: „…o sobě nemohu říci, že jsem extra varhaník“. Opět připomínám, že nemám nic proti neprofesionálním aktivitám, ty jsou nezbytnou součástí hudebního života.

Dámy a pánové, toto si nemohu nechat pro sebe. Jistě jsou lidé, kterým se takové koncerty líbí, protože slyší známé melodie. Přesto věřím, že má smysl pracovat na kvalitě a věnovat se hudbě profesionálně. Doufám, že mimo jiné i díky Festivalu F. L. Věka lidé poznají rozdíl mezi kvalitním koncertem a estrádou.

Ave Maria – Vánoce 2014
Ema Hubáčková (operní pěvkyně, dramatický soprán)
Vladimír Župan (klavírní virtuos)
Václav Urban (přední představitel české varhanní školy)
7. prosince 2014 kostel sv. Václava Dobruška

I váš text rádi v této rubrice uveřejníme. Naše adresa: info@operaplus.cz
Foto archiv

Reakcí (3) “Toto si nemohu nechat pro sebe

  1. To mě moc pobavilo, kdybych asi viděl Vladimír Župan- klavírní virtuos, asi bych se rozmýšel, zda nejde o nějakou taškařici. Domácí muzicírování může být zábavné i na poslech když se za to neplatí, třeba na půlnoční mši, kdy jde spíš o atmosféru vánoc než o umění.Na koncertech profesionálů se s takovými jevy už moc nesetkáme, ale pamětníci jistě vzpomenou na podobné taškařice i na prknech které znamenají svět.Za totáče byly v tom duchu zábavy koncerty klavíristy Romana Bonharda v Obecním domě, ač žáka prof.Holzknechta, úděsné zážitky.Program byl vždy trhák, ty největší klavírní klády Beethovena či Chopina, ale po prvních tónech každý věděl že jde o cirkusové vystoupení, nikoli koncert.S chutí jsem si pak četl kritiky na tohoto artistu a bourače klavíru.A mnozí pamětníci budou pamatovat na některé ženské primadony ND, které svým zjevem i jekotem( připomínajícím vytí šakala s vibratem v rozsahu tercie)odnaučovali lásce k opeře nejen naši mládež…..

  2. Lulu, ano, tyto zážitky u dam, které si vytvořily jméno a tituly, opravdu vibrata v rozsahu tercie, rozumět pro neutralizaci vokálů nebylo nic… Vždy jsem se bál, aby někdo z mladých nepřišel zrovna na svůj první operní titul. Opera zaujme, strhne do svých tenat zejména přesvědčivými výkony protagonistů. Ano, tyto umělkyně odrazovaly od opery, sám jsem zažil takto „rozvibrovanou“ Její pastorkyni dvěma pěvkyněmi za zenitem. Byl jsem v rozpacích a skoro se bál znovu na Pastorkyni jít. Jména neprozradím, slavná jména…Jen dosvědčuji pravdivost slov. Vše se v té zlaté éře nelesklo, jak by se zdálo.

  3. Pánové, máte pravdu. Tyto a podobné kreace ve mne také zanechaly nesmazatelné dojmy! Za bývalého režimu se s tím moc dělat nadalo. Byl zde jeden Pragokoncert, „národní“ a „zasloužilí“, někdy právem, někdy ne, ale vždy z vůle strany a vlády! Dnes je u nás mnoho špičkových mladých umělců, o kterých nikdo neví a nikdo jim nepomůže, v kultuře vládne často obyčejný byznys, poctivé umění se prosazuje velmi těžce. Díky různým grantovým komisím, které jsou někdy spíše zájmovými skupinami zainteresovaných kamarádů, odtékají z veřejných prostředků velké prachy mizející v černých dírách často velmi pochybných „projektů“. Přesto jsem nenapravitelný optimista – stále věřím v opravdové umění, poctivou práci, pravdu a lásku (trochu naivní, že?) Demokracie není stav, ale proces. Pokud se do tohoto procesu nezapojíme a nebudeme ochotni jít občas i do „boje“, ztratíme ji. Proto pište, komentuje a někdy i něco dělejte !!!

Napsat komentář