Transformace pražské opery
Stávající řešení pražských operních divadel (a institucí Národního divadla a Státní opery Praha) je neefektivní ekonomicky i umělecky: podléhá zastaralému ideologickému a nacionalistickému pohledu na divadlo, nerespektuje historii ani dispozice pražských divadelních budov, udržuje ekonomicky i organizačně nevhodný třísouborový provoz Národního divadla.
Situace
Především chybí koncízní zadání cílů a vizí jednotlivých divadel, které je věcí zřizovatele: bez takového zdůvodnění nelze stanovit efektivní výši příspěvku Ministerstva kultury ČR.
Pražské operní budovy, tedy Stavovské divadlo (StD), Národní divadlo (ND) a Státní opera Praha (SOP) jsou výsledkem konfliktního soužití Čechů s Němci, mají tedy základ nacionalistický /2/, v jehož důsledku má Praha dvě budovy (ND, SOP) s ambicí „státní opery“ /3/ .
Doba vzniku a ideová funkce budov předurčily také architektonické, technické a prostorové dispozice pražských operních divadel /4/, které však stávající organizační model málo zohledňuje vzhledem k tomu, že upřednostňuje tradiční ideologický a nacionalistický pohled na význam a funkci budov, zejména Národního divadla.
Soužití Čechů s Němci také předurčilo koexistence dvou operních souborů – českého a německého (1830-1945). Zánikem dvojjazyčné pražské kultury po vyhnání Němců v roce 1945 ztratily smysl dva samostatné soubory /5/: stavět jejich koexistenci jen na rozdílných uměleckých programech je dlouhodobě neudržitelné /6/, navíc pro dva konkurenční soubory nejsou v Praze potřebné kapacity divácké ani umělecké /7/.
Nový organizační model
Organizační model musí vycházet z charakteru a dispozic jednotlivých budov, nikoli z ideologických premis. Musí vytvořit co nejlepší technicko-organizační podmínky pro tvorbu a reprizování inscenací.
Každý dům musí dostat jednoznačné zadání:
– Národní divadlo = sídlo činohry ND, uvádění české opery /8/, slavnostní prostor pro festivaly apod.;
– Státní opera Praha = sídlo opery a baletu (nově ustavených a dimenzovaných souborů);
– Stavovské divadlo = sídlo mezinárodní mozartovské straggiony /9/.
Pro podmínky Prahy je tedy jednoznačně vhodné zrušit dva operní soubory a zajistit operní a baletní provoz v budovách SOP a ND (přechodně i StD /10/) nově ustaveným jedním, patřičně dimenzovaným souborem opery /11/ a souborem baletu. Operní soubor musí být schopen hrát i středně velké tituly /12/ paralelně ve dvou budovách, musí být schopen zajistit i pravidelné koncerty a další aktivity /13/.
Do budoucna se dá zvážit model operního domu bez operního orchestru a sboru: operní provoz mohou výhodně zajišťovat institucionálně samostatná tělesa, která zároveň produkují vlastní koncertní program /14/ a mohou přispívat k vícezdrojovému financování operního provozu /15/.
Jednotlivým domům je možné ponechat právní subjektivitu (samostatné instituce), vhodnější je však začlenit je do společného „holdingu“ /16/, který by zajišťoval společné funkce a činnosti: převzal by od ministerstva zřizování všech tří divadelních budov /17/, zajistil jim společný servis /18/ a umožnil lépe spolupracovat s privátním sektorem.
Úspory a efektivita řešení
Navržené řešení přináší systémové úspory zejména ve větší efektivitě provozu a řízení, v levnější výrobě inscenací ve společných dílnách, a také ve zvýšeném podílu mimorozpočtových (privátních) prostředků.
Přímo v operním a baletním provozu přináší i jednorázovou úsporu pracovních sil, a to jak v managementu, tak zejména v uměleckém personálu tím, že nové dva soubory oproti současným čtyřem ušetří zhruba 150 pracovníků, jak vyplývá z přiložené tabulky /19/.
Budeme-li počítat průměrné mzdové náklady na jednoho pracovníka ve výši 25.000 Kč (včetně zákonných odvodů), je vyčíslitelná úspora jen v této položce 45 milionů Kč ročně oproti situaci roku 2009.
Nové soubory opery a baletu by při stejných platových podmínkách vyžadovaly mzdové náklady (včetně odvodů) 141 mil Kč. Dimenzované jsou tak, aby zajistily stejný objem baletních a operních představení jako ND a SOP v roce 2009 /20/:
Navržené řešení vedle ryze ekonomických úspor přináší zejména prostor pro tvorbu všech souborů, jejich početní navýšení oproti stávajícím souborům /21/ pak jednoznačně přinese i nezbytné posílení kvality produkcí tak, aby byla srovnatelná s evropskou úrovní. Menší ambice by státem provozovaná opera a balet mít neměly.
/1/ Zde publikovaný text vychází z: Herman Josef, Šaldová Lenka, Golat Luděk: Koncepční model operního divadla v Praze, ideová studie zpracovaná pro odbor umění a knihoven MKČR, 4. října 2010. Zde publikovaný text byl napsán 23.11.2010.
/11/ V letech 1948-1992 hrála opera Národního divadla ve všech třech budovách, disponovala jedním souborem sólistů (cca 40 pěvců) a dvěma samostatnými orchestry a sbory (sídlily v ND a ve Smetanově divadle, jak se tehdy jmenovala budova SOP).
/2/ Údaj uveden jako „Zpěváci“ bez rozlišení sóla a sboru.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]