Tři strážníci a Ondřej Ruml na SHF 2019: Co ti chybí, tvoř. Inspiruj se a inspiruj

Hry Osvobozeného divadla v sobě díky geniální dvojici V+W nesou mj. ukrytou společenskou kritiku 20. a 30. let, tedy narážky na politiky „agrárníky“, nezaměstnanost, werichovský „marný boj s lidskou blbostí“ a samozřejmě podporují program Devětsilu – především pak imaginaci a poetismus. Čeho si na těchto textech vážíte vy osobně a v čem jsou natolik nadčasové?
Já ty texty hlavně poprvé vnímal jako dítě, takže ten prvotní pocit ve mě asi převládá dodnes. Cítil jsem tam…, tedy, byla to pro mě především hra s češtinou, která, kromě vtipných slovních obratů a spojení ještě nesla nějaký obsah. Takže samozřejmě jako dítě nejvíc vnímáte Stonožku, Šaty dělaj člověka, nebo třeba Potopu. Až později pak na škole jsem začal vnímat i ty zvláštní jinotaje a myšlenky, které tam Voskovec s Werichem tak rádi dávali. No, a dnes, když zpívám Kat a blázen, kde se zpívá o starém vetchém králi, tak si prostě nemůžu v tu chvíli nevybavit jednu konkrétní osobu. (smích) Ale v té písni je víc takových momentů.

Tmavomodrý svět Jaroslava Ježka, nedoceněného skladatele klasické hudby, fenomenálního klavíristy a improvizátora, je hudebním světem neobyčejné kvality. Jeho písně najdeme v mnoha úpravách pro big bandy, před pár lety vznikla skvělá úprava dirigenta a skladatele Jana Kučery pro symfonický orchestr. Nyní uvádíte tyto písně v aranžích Matej Benko Quintetu (Matej Benko, Miroslav Hloucal), ve kterých jste je zaznamenali na CD. Málokdo si troufne tyto písně interpretovat. Jakou výzvu představují pro vás – navíc, když nyní zazní v evangelickém kostele?
Nikdy jsem to necítil jako nějakou výzvu. Výzvy jsou pro mě ve sportu nebo možná když se třeba někdo rozhodne dokázat své partnerce, že se naučí tancovat salsu. Promiňte to přirovnání, ale zrovna nedávno jsem někoho takového potkal. (úsměv) Nebo, možná, v hudbě mohou být také asi nějaké výzvy, ale já to takhle nikdy nebral. Zavání to pro mě dokazováním si čehosi… Ty písně prostě byly od dětství součást mého života a já si přál je jednou zpívat. Když jsme se hudebně i lidsky protnuli s pianistou Matejem Benkem, zatoužili jsme spolu něco natočit, něco jazzového. A najednou jsme se oba shodli na tom, že natočíme tyhle písně. A taky jsme hned věděli, že to budeme chtít udělat z gruntu. Že to prostě upravíme do současného zvuku a aranžmá. Prostě že k tomu přistoupíme jako k překrásnému kvalitnímu materiálu, a frázování i úpravy těch písní si přizpůsobíme. Tak, jako to dnes dělají naši oblíbenci Kurt Elling, Jamie Cullum a další interpreti s jazzovými standardy. Protože já si osobně myslím, že písně J+V+W jsou dnes již vlastně takovými českými jazzovými standardy.

„Nespoutané“ divadlo bylo nuceně uzavřeno odebráním divadelní koncese na německý nátlak v roce 1938. Za války „Tři strážníci“ odcestovali přes Francii do USA, kde Ježek v roce 1942 zemřel, Voskovec do Ameriky natrvalo emigroval (Voskovce pro jeho původní příjmení Wachsmann považovali Němci za Žida, poté byl v New Yorku téměř rok uvězněn pro podezření z komunismu). Jediný se vrátil Werich, který vytvořil duo s Miroslavem Horníčkem, v roce 1968 se věnoval politické kritice. Letos si připomínáme 30. výročí sametové revoluce – 30 let svobody.  Zaujalo mě, že jste nedávno napsal: „Podle mě, i politika je naší součástí a velice ovlivňuje to, jak ten náš život můžeme a budeme mít možnost žít. Jasně, dnes máme blahobyt, tak se to jednomu těžko připouští…, že by to taky mohlo být úplně jinak. Pomalu ale jistě přestáváme žít v právním státě. Je vám to jedno?“ Očividně Vám to jedno není…
Ano, není mi to jedno. Ostatně i to je jedno z hesel Milionu chvilek pro demokracii. To, že byl ohrožen statut právního státu samozřejmě není jediný problém této země. Myslím, že tu celkově chybí víra. Nebudu říkat víra v co, protože spoustě lidí vadí už jen to samotné slovo. (smích) V tomhle mě zvláštním způsobem baví Slováci. Jsou jakoby živelnější a zároveň jakoby cítili i nějak víc, než jen materiálním způsobem. A nevykládám si to takto jen kvůli tomu, že mají už druhého přímo zvoleného prezidenta, který má úroveň. Jsem přesvědčený, že je nutné nebýt pasivní vůči dění v politice. A jsem šťastný, že je tu Milion chvilek pro demokracii, kteří zaštiťují a spojují lidi stejně smýšlející. Líbí se mi jejich pět bodů, které jsou pro mě naprosto zásadní. 1) ZAJÍMEJ SE. Informuj se, co se děje. Na státní i lokální úrovni. Ověřuj si zdroje. 2) NASLOUCHEJ. Jak to vidí druzí. Mají pro to své důvody. Respektuj je. 3) VYSVĚTLUJ. Jak to vidíš Ty. Co podporuješ. Co ti vadí. Vysvětluj, nepřesvědčuj, tlak vyvolává protitlak. 4) JEDNEJ. Hledej, co můžeš dělat ty. Co ti funguje, podporuj. Co ti vadí, měň. Co ti chybí, tvoř. Inspiruj se a inspiruj. 5) PŘIJMI SVOU ODPOVĚDNOST. Každý svým dílem rozhodujeme o tom, jak náš společný prostor vypadá.

Zabýváte se i Vy společenskou satirou ve vaší One Man Show Nahubu, případně ve spolupráci s houslistou a komikem Martinem Zbrožkem (Melody Makers)?
One Man Show Nahubu je něco mezi stand upem a koncertem. Je to zaměřené především na hudbu a vtipy s ní spojené. A s Martinem je to vždycky naprosto nevyzpytatelné. Tam nikdy nevím jak to skončí. To je vždycky úplná smršť. Martin je jako sopka. Když se do toho dostane, ta energie z něj úplně prýští. Neskutečně inspirativní a vtipnej člověk. Nedávno jsme takhle improvizovali Martin, já a Jirka Macháček a já měl prvních dvacet minut pocit, napůl že se asi počůrám smíchy a napůl že vůbec nechápu, co tam dělám. Vůbec jsem je nestíhal. (smích)

Máte velice nabitý podzim, kdy vystoupíte také na koncertech Hana Hegerová 88 ve Fóru Karlín. Jaké zajímavé projekty Vás ještě v nejbližší době čekají? Chystáte se vydat další album?
Ano, album se tam někde v dálce už rýsuje. Ale hlavní náplň teď pro mě bude muzikál Davida Bowieho Lazarus, který uvede pražské Divadlo Komedie a kde budu mít spolu s Igorem Orozovičem možnost zahrát si hlavní roli Thomase Jeroma Newtona. Na to se nesmírně těším.