Tristan a Isolda v Bayreuthu

Po desetiletém čekání jsme se v letošním roce dočkali vstupenek na představení Tristan a Isolda, druhé z celkem 30 inscenací Bayreuthských hudebních slavností, které pro početné zástupy obdivovatelů Wagnerova Gesamtkunstwerku připravil tým pod vedením Wagnerových pravnuček Evy Wagner – Pasquier a Kathariny Wagner.

Letošní festival zahájilo premiérové nastudování Bludného Holanďana za účasti premiérky Merkelové a dalších osobností německého veřejného života. Hudební slavnosti v Bayreuthu jsou zkrátka vedle hudební taktéž významnou společenskou událostí, umožňující některým návštěvnicím předvést vskutku zřídka viděné garderoby. Přesto, nebo snad právě proto i nadále platí slova F. Nietzsche: „Zde najdete připravené a zasvěcené diváky, vytržení lidí, kteří se nalézají na vrcholu svého štěstí a právě tady cítí, že je celá jejich bytost usebrána…  

V parku před neokázalou budovou Festspielhausu je v rámci letošního ročníku instalována výstava Umlčené hlasy (Verstummte Stimmen – Die Bayreuther Festspiele und die Juden) k uctění umělců židovského původu, kterým bylo po převzetí otěží festivalu Cosimou Wagnerovou (v roce 1885) znemožněno v Bayreuthu nadále vystupovat. Mnoho z nich později zahynulo v nacistických koncentračních táborech.

Čistého času čtyři a půl hodiny trvající představení (se dvěma hodinovými přestávkami) uběhlo na dřevěných sedačkách, kvůli lepší akustice nepolstrovaných, překvapivě rychle. Wagnerův Tristan zní v některých pasážích jako dech beroucí, nadpozemsky krásná hudba; však se také Almě Mahler se při jejím poslechu roztřásla kolena (přehrával Zemlinsky). Lars von Trier si vybral některé pasáže z Tristana k umocnění vize zániku světa ve snímku Melancholie.

V naprosté tmě utopeném hledišti Festspielhausu (orchestřiště v Bayreuthu je tradičně zakryto, absentuje i titulkovací zařízení) vyvolávaly tóny předehry až mystický prožitek. Po jejím doznění divák procitne do „reality současnosti;” jeviště všech tří dějství i kostýmy pěvců působí až civilně střízlivým dojmem. Scéna, zvýrazněná kostýmy (oboje navrhla Anna Viebrock) připomínající snad 60. a 70. léta minulého století, evokuje děj zasazený do současnosti.  Je otázkou vkusu, zda moderní vizuální pojetí umocňuje Wagnerovu hudbu lépe než například „klasická“ výprava Valkýry uváděná v minulé sezóně Vídeňskou státní operou. Ve třetím dějství se vynoří „minimalizovaná“ scéna; Tristan (Robert Dean Smith) leží téměř celé jednání v posteli, okolo níž pobelhává Kurwenal Jukka Rasilainena. Až v závěru, po příchodu Isoldy ztvárněné Iréne Theorin, dostává dění na jevišti spád i díky okouzlující hudbě doprovázející Isoldino vyznání. Střídmé, s dějem však dobře konvenující světelné efekty dokreslují neokázalost scénického provedení. Výkony všech pěveckých protagonistů stejně jako hudební doprovod orchestru pod vedením Petera Schneidera odměnilo nadšené publikum dlouhotrvajícím frenetickým aplausem. Režisér Christoph Marthaler pracoval se souborem vskutku mezinárodním: Tristana ztvárnil americký tenor se švýcarským pasem Robert Dean Smith, krále Marka zpíval korejský bas Kwangchul Youn. Finskému basbarytonistovi Jukka Rasilainenovi připadla role Kurnewala, služky Brangäne se zhostila Jihoafričanka Michelle Breedt. V roli Melota se představil v Bayeruthu narozený Ralf Lukas. Představitelka Isoldy Irene Theorin patří k nejžádanějším interpretkám Wagnerova díla. Roli Isoldy zpívala v Bruselu, Essenu, Rotterdamu, Kodani, Tokiu, Paříži a v rámci Bayreuthu 2008, 2009 a 2011. Představila se také v rolích dalších Wagnerových oper (Valkýra, Siegfried, Soumrak Bohů) v předních světových operních domech, namátkou jmenujme Drážďany, New York či Tokio.

Pro diváka je zhlédnutí představení ve Festspielhausu zážitkem. Zejména proto, že sál disponuje vynikající akustikou (mužským rolím lze dobře rozumět), že i méně movitější diváci mají velmi dobrý výhled ze zadních míst v galerii a že v průběhu celého představení bylo v hledišti ticho. Originálně je vyveden program. Čtenář v něm nenalezne, jak bývá zvykem, klasické informace o tvůrci, dílu samotném, případně text libreta. Zato se může zamyslet nad citacemi z děl umělců či myslitelů (např. T. Manna, F. Nietzsche, T. W. Adorna, S. Kierkegkaarda ad.), akcentujícími  téma lásky a smrti.

Wagnerovo hudební drama Tristan a Isolda zažilo premiéru v roce 1865, v roce 1886 bylo poprvé uvedeno v rámci Bayreutských hudebních slavností. Pro zájemce o recenzi v němčině přidávám odkaz na článek Tristan und Solde in Bayreuth 2012: Was ist neu? – najdete jej zde.
I váš text rádi v Blogu čtenářů uveřejníme. Naše adresa: info@operaplus.cz

 

 

Hodnocení

Vaše hodnocení - Wagner: Tristan und Isolde (Bayreuth 2012)

[Total: 5    Average: 2.8/5]

Reakcí (4) “Tristan a Isolda v Bayreuthu

Napsat komentář