První, co na něm při prvním ze dvou lednových představení Čajkovského baletního evergreenu zaujalo okamžitě, bylo naprosto neomylné cítění hudby, které se hned tak nevidí. Působí neuvěřitelně ladným dojmem, má v sobě přirozenou grácii. To vše podloženo parádní technikou, prakticky bez jakékoli stopy nejistoty, nečistoty či zaváhání. Skvěle skáče a jeho partneřina je příkladná. Však taky nechybělo volání bravo.
Letos třicetiletý první sólista Bavorského státního baletu Lukáš Slavický zkrátka v Praze zazářil. Škoda jen, že tohoto absolventa pražské Taneční konzervatoře (1999), syna někdejších výrazných sólistů baletu první scény Jaroslava Slavického a Kateřiny Elšlégrové, u nás nevídáme častěji. Snad se to po jeho nynějším hostování v pražském Labutím jezeru změní. V Mnichově je pochopitelně na výsluní, jeho nejbližšími tamními představeními je příští měsíc Glazunovova Raymonda a part Jeana de Brienne.
Lukáš Slavický jako Lenský v Crankově Oněginovi
V Adamově Korsárovi (a Lisa-Maree Cullum jako Medora)
Právě hostování Lukáše Slavického v úloze Prince Siegfrieda dalo letošní inscenaci Čajkovského Labutího jezera lesk premiéry a výjimečného večera. Kenneth Greve a jeho do značné míry kontroverzní „tak trochu tradiční a zároveň také tak trochu moderní choreografie“ (tak nějak zněla objednávka Národního divadla) byla již v kritikách notně probrána a myslím, že i reprízy dávají výhradám za pravdu. (Ostatně připomínám názor, který velmi stručně, ale o to pregnantněji a výstižněji v našem rozhovoru před časem vyjádřila právě na tuto inscenaci Daria Klimentová – celý rozhovor najdete zde). Dlužno ale také dodat, že představení působí bezesporu docela svěžím dojmem.
Zuzana Susová se po výrazové stránce určitě vypracovala na jednu z nejlepších Odett/Odilií posledních let. Technicky jí i tentokrát vyšlo velmi dobře druhé jednání, ovšem coby černá labuť působila (podobně jako o premiéře) nepříliš jistým dojmem, kdy některá zaváhání a nečistoty prostě nešly přehlédnout. (Na okraj: Právě v této sezóně se v téhle průbířské dvojroli nově objevila Adéla Pollertová společně s novým Princem Richarda Kročila).
Karel Audy je pro postavu Benna určitě vhodným typem, a ani po technické stránce s ním nemá sebemenší problém. Jistotou se znovu ukázal být i tentokrát skvělý Alexandre Katsapov (právě za postavu Robarta je ve hře jeho nominace na Thálii). Pochválit je třeba i suverénní Editu Raušerovou ve španělském tanci.
Petr Iljič Čajkovskij:Labutí jezero
Národní divadlo Praha 13.1.2010
Choreografie a režie: Kenneth Greve
Dirigent: Sergej Poluektov
Scéna a kostýmy: Karin Betz
Odetta / Odilie – Zuzana Susová
Princ Siegfried – Lukáš Slavický j.h.
von Rothbart -Alexander Katsapov
Královna – Michaela Černá
Generál – Luboš Hajn
Pas de trois – Michaela Wenzelová, Aya Watanabe, Karel Audy
Benno – Karel Audy
Odetta v lidské podobě – Zuzana Šimáková
Bennova matka – Jana Jodasová
Pas de quatre – Edita Raušerová, Tereza Kučerová, Magdalena Matějková, Ivana Mikešová
Španělský tanec – Edita Raušerová
Maďarský tanec – Klára Kutilová, Jiří Urban
Ruský tanec – Zuzana Šimáková
www.narodni-divadlo.cz
www.lukasslavicky.com
První, co na něm při prvním ze dvou lednových představení Čajkovského baletního evergreenu zaujalo okamžitě, bylo naprosto neomylné cítění hudby, které se hned tak nevidí. Působí neuvěřitelně ladným dojmem, má v sobě přirozenou grácii. To vše podloženo parádní technikou, prakticky bez jakékoli stopy nejistoty, nečistoty či zaváhání. Skvěle skáče a jeho partneřina je příkladná. Však taky nechybělo volání bravo.
Lukáš Slavický jako Lenský v Crankově Oněginovi
V Adamově Korsárovi (a Lisa-Maree Cullum jako Medora)
Karel Audy je pro postavu Benna určitě vhodným typem, a ani po technické stránce s ním nemá sebemenší problém. Jistotou se znovu ukázal být i tentokrát skvělý Alexandre Katsapov (právě za postavu Robarta je ve hře jeho nominace na Thálii). Pochválit je třeba i suverénní Editu Raušerovou ve španělském tanci.
