Turangalîla jako zázrak z nebe. Česká filharmonie a David Robertson

Celý svět se otevřel při poslechu symfonie Turangalîla Oliviera Messiaena. Ta hudba posluchači připadá jako úkaz, který osciluje mezi tradičním chápáním hudby a něčím novým, co zní díky Martenotovým vlnám až kosmicky a mimozemsky. Ničím nenapodobitelná skladba, která po své premiéře koncem čtyřicátých let způsobila poprask. A bylo načase, že se konečně objevila i v pražském Rudolfinu. Česká filharmonie si pozvala ty nejpovolanější, Davida Robertsona, Pierra-Laurenta Aimarda a Valérii Hartmann-Claverie. A byl to zážitek!
Valérie Hartmann-Claverie, David Robertson, Pierre-Laurent Aimard, Česká filharmonie - Praha 8.12.2016 (foto © Petr Kadlec)
Valérie Hartmann-Claverie, David Robertson, Pierre-Laurent Aimard, Česká filharmonie – Praha 8. 12. 2016 (foto © Petr Kadlec)

Vždyť všichni výše jmenovaní interpreti mají k Messiaenově hudbě zvláštní vztah a poměrně jasná představa jejich interpretace se tak přesouvá i na orchestrální hudebníky. To se stalo i zde v Praze a Česká filharmonie tak hrála, jako by Turangalîlu znala jako Dvořákovu Novosvětskou. Maestro David Robertson se Messiaenovu dílu věnuje celou svoji kariéru, a to i při současném angažmá s orchestrem v St. Louis. Několikrát nastudoval i jeho další, méně známá díla a samotnou Turangalîlu interpretoval nesčetněkrát. A je to i o jeho otevřené povaze, která mu umožňuje pohled na Messiaenovo dílo bez jakýchkoli stereotypů.

Francouzský klavírista Pierre-Laurent Aimard je mezi současnými světovými klavíristy pojmem a pro mne osobně je to nejatraktivnější interpret poválečné moderní a současné hudby. A i u něj je velmi zajímavé sledovat jisté konsekvence, se kterými k Messiaenovu dílu přistupuje. Mimo jiné byl žákem jeho druhé manželky Yvonne Loriod a jistý vliv lze tedy hledat i zde. Druhá poloha jeho přístupu je v silném propojení nové a staré hudby, tradice a religiozity, která byla i pro Messiaena tak důležitá. Jeho ruce s jistým přehledem zahrají stejně dobře Stockhausenovu hudbu jako Bachovo Umění fugy a on sám v propojení těchto hudebních epoch vidí přímé souvislosti.

Pierre-Laurent Aimard - Praha 9.12.2016 (foto © Petr Kadlec)
Pierre-Laurent Aimard – Praha 9. 12. 2016 (foto © Petr Kadlec)

Jeho hru na pražském koncertě není potřeba nijak zásadně komentovat, protože to byla přesně ta hra, kterou slyšíme z úspěšných nahrávek. Byla to moderní hra, silná a jistá v úhozech, poměrně čitelná a vyvážená. I ve vztahu k Martenotovým vlnám působila konstantně.

A právě Martenotovy vlny jsou nástrojem, který je pro symfonii Turangalîla charakteristický a napomáhá k její jedinečnosti. Objevují se v každé části symfonie, někdy méně, někdy intenzivněji, a k charakteristice výsledného efektu skladby pomáhají stoprocentně. Jejich břitký a stálý elektrizující zvuk, založený na elektroakustice, připomíná vysoký impulz a ve mně osobně vyvolává pocit kosmického nekonečna. Zvyšuje napětí, exakticky nabourává orchestr a zvláštním způsobem evokuje časy elektrických předválečných objevů lidstva a dává tušit vývoj počítačové hudby dneška. Pokud bychom měli hledat nejpovolanější osobu ke hře na Martenotových vlnách, je to Valérie Hartmann-Claverie, která se v Praze představila.

Valérie Hartmann-Claverie, David Robertson - Praha 8.12.2016 (foto © Petr Kadlec)
Valérie Hartmann-Claverie, David Robertson – Praha 8. 12. 2016 (foto © Petr Kadlec)

Messiaenovi byla pro většinu skladeb inspirací náboženská témata a jeho samotná víra. Při komponování Turangalîly byl fascinován mýtem Tristana a Isoldy a Turangalîla je tak ústředním dílem jeho trilogie romantické lásky a smrti. Mystika je obsažena i  v názvu skladby, kde jsou zakódována spojení milostná píseň, hymnus radosti, čas, pohyb, rytmus, život a smrt. Je to jistý post-romantický názor této symfonie, protože jsou zde obsaženy stejné otázky, které vyslovili ve své hudbě i další autoři o desítky let dříve. Ovšem kompozičně je tato hudba zcela v intencích modernity.

Napětí bylo přítomno v sále během celých pětasedmdesáti minut skladby. A nesmírně silný byl sám začátek, kdy nástup dechů orchestru ohlásil příchod něčeho nového a nečekaného. Hráči s přehledem zvládali silné změny témat a cyklů, výbuchy forte i dlouhá ostinata. Otevřený přístup maestra Davida Robertsona směrem k hudebníkům byl znát během všech deseti částí symfonie. Ústřední téma, které se několikrát cyklicky v částech opakovalo, působilo až hravě a neuvěřitelně vyrovnaně. Stejně tak smířlivá, pomalá a klidná šestá část Zahrada milostného spánku, kde sólové Martenotovy vlny působily jako naprostý úkaz.

David Robertson - Praha 8.12.2016 (foto © Petr Kadlec)
David Robertson – Praha 8. 12. 2016 (foto © Petr Kadlec)

Koncert České filharmonie byl jak z jiného časoprostoru. Byla to navýsost moderní hudba, ovšem nebyl to pro posluchače disharmonický extrém v podobě Stockhausena nebo Cage. Pro mne osobně jsou tito dva vrcholem hudebního vývoje, avšak složitost jejich hudby může být pro pražského posluchače na první pohled problémem. Ovšem podstata této hudby je v hledání nového a nestálého, a tak jí nelze dávat za vinu její jinakost. Je potřeba tuto hudbu vnímat a snažit se ji pochopit. Svět hudby není jen Dvořák. I přes odchod několika posluchačů po první a druhé části Turangalîly (což je naprostá neúcta jak k hudebníkům, tak ke skladbě samé), posluchači ocenili skladbu bouřlivým potleskem, a to je myslím velký impulz pro Českou filharmonii, aby v uvádění těchto skladeb pokračovala. Proto jsem měl nesmírnou radost z koncertu díla Oliviera Messiaena a těším se na další takové.

 

Hodnocení autora recenze: 99%

Česká filharmonie / Symfonie Turangalîla
Dirigent: David Robertson
Pierre-Laurent Aimard (klavír)
Valérie Hartmann-Claverie (
Martenotovy vlny)

Česká filharmonie
7., 8. a 9 prosince 2016 Dvořákova síň Rudolfina Praha
(psáno z koncertu 8. 12. 2016)

program:
Olivier Messiaen: Symfonie Turangalîla

www.ceskafilharmonie.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - Česká filharmonie -D. Robertson & P.-L. Aimard, V. Hartmann-Claverie (Praha 7./8./9.12.2016)

[Celkem: 16    Průměr: 4.7/5]

Mohlo by vás zajímat


3
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Karas

No dal jsem přednost Spartě a chyboval jsem,škoda.

Jana Koubová

Vážený pane autore, jsem jednou z těch, kteří se po několika odehraných částech skladby zvedli a odešli. I já jsem ještě v březnu 2016, kdy ČF uváděla Apokalypsu v Kamenické stráni pana Boka, považovala odchod v průběhu koncertu za neuctivý vůči přítomným hráčům a to i přesto, že jeho skladba pro mne byla důkazem toho, jak zaslepený musí být autor, když je přesvědčen, že jeho dílo je hodno uvádění. To jediné mne tehdy od odchodu zadrželo a zbytek koncertu jsem strávila skřípáním zubů a vrháním pohledů k východu. Tentokrát při poslechu Turangalily jsem naopak já nabyla dojmu, že je to… Číst vice »

Tom

Vítejte v jednadvacátém století :-) Chápu, že vývoj klasické hudby se nemusí každému zamlouvat, a čím více se blížíme k dnešku tím více se skladatelé (ne všichni) uzavírají do svých artificiálních bublin, stejně jako posluchači (ne všichni) jim odplouvají na líbivých vlnách všeprostupujících a obklopujících populárních melodií… Je to téma k zamyšlení pro všechny, a nejen ve světě hudebním. Je snadné přezíravě označit širokou veřejnost za stádo barbarů, stejně jako skladatele za perverzní hledače zvukových orgií sebestředně originálního hnusu. Je evidentní, že romantická potřeba hledání stále nových kombinací a kult individuality se v umění vyčerpává, protože se dosahuje hranic rozpoznatelnosti… Číst vice »