Týden s hudbou (54)

Co přinese tento týden
Zahajovací koncert 69. ročníku festivalu klasické hudby Pražské jaro, na němž 12. května Smetanovu Mou vlast uvede Česká filharmonie s dirigentem Jiřím Bělohlávkem, bude u příležitosti stého výročí narození tohoto dirigenta poctou Rafaelu Kubelíkovi. Koncert z pražského Obecního domu budou přenášet Česká televize a Český rozhlas, na internetu nebo v kinech ho pak mohou slyšet lidé po celém světě. „Má vlast byla stěžejním dílem v mnoha aspektech života mého otce. Na úrovni hudební Smetanovu Mou vlast často dirigoval a cyklus nahrál sedmkrát s předními orchestry světa. V jeho chápání hudby jako prostředku ke zlepšení lidstva byla má vlast ideálním prostředkem v jeho boji za osvobození od jakékoliv formy totality,” uvedl Martin Kubelík. Tisková konference k letošnímu ročníku festivalu Hudba tisíců – Mahler Jihlava se uskuteční 12. května v kině Dukla v Jihlavě. Pořadatelé představí program letošního ročníku festivalu. U příležitosti festivalu se v Domě Gustava Mahlera otevře nová multimediální výstava Dirigenti, jejíž součástí bude dvanáctiminutový film, který vám v kině promítneme. Film vznikal v jihlavském divadle DIOD.

Národní divadlo Brno pořádá 13. května tiskovou konferenci k Mezinárodnímu festivalu Janáček Brno 2014 v prostorách historické budovy Národního divadla. Festival jako bienále se uskuteční po čtvrté a bude se konat od 21. listopadu do 29. listopadu 2014. Den předem v Brně začne mezinárodní konference Opera Europa, která se koná k Roku České hudby.

Pouze dvakrát zazní v koncertním provedení ve Státní opeře 14. a 16. května opera Giacoma Pucciniho La rondine (Vlaštovka). Dílo o touze po lásce a stínech minulosti, které brání jejímu naplnění, je prvním hudebním nastudováním nového hudebního ředitele Státní opery Martina Leginuse od jeho nástupu do funkce v srpnu 2013. V hlavních rolích se v obou provedeních představí Eva Hornyáková jako Magda a Luciano Mastro jako Ruggero. Pro slovenskou sopranistku Evu Hornyákovou bude La rondine pražským operním debutem. „Puccini je pro mě vždy obrovská výzva. Jeho hudba mně pokaždé podlomí kolena, absolutně pohltí interpretačně i lidsky. Dává nám možnost objevovat obrovské vokální i výrazové spektrum, ať už ve vášnivých, či křehkých, intimních scénách, vždy ovšem respektujících význam každého slova libreta,” říká sopranistka Eva Hornyáková. Opery Giacoma Pucciniho mají významné místo v repertoáru Státní opery, po Giuseppe Verdim je nejpočetněji zastoupeným skladatelem. Státní opera uvádí jeho tituly Madama Butterfly, Turandot, Tosca a zatím poslední inscenací je La bohème v režii Ondřeje Havelky.Druhý koncert 12. festivalového cyklu Musica Florea se koná ve čtvrtek 15. května 2014 v Českém muzeu hudby v Praze. Koncert se zaměří na doposud systematicky neprobádanou oblast zejména české duchovní tvorby konce osmnáctého století. „Operní inspirace“ této doby nebývale ovlivnila i chrámovou produkci, a tak se duchovní árie staly bohaté brilantností a dramatičností výrazu. Dosvědčit to může i program koncertu, na kterém zazní například skladby Josefa Myslivečka, Františka Xavera Brixiho nebo Jana Křtitele Vaňhala. Kromě souboru Musica Florea na koncertě vystoupí i sólista Roman Janál.

Hudební festival Antonína Dvořáka v Příbrami má 15. května na programu Spirituály a Gospely v podání skupin Let´s go a T´n´T.

Koncert lotyšského houslisty Gidona Kremera a jeho souboru Kremerata Baltica v rámci mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro se uskuteční 16. května v Rudolfinu.

Letošní roční festivalu Martinů fest 2014 v Poličce bude zahájen v pátek 16. května zahajovacím koncertem Pocta Josefu Páleníčkovi. V podání Irvina Venyše (klarinet) a Martina Kasíka (klavír) mimo jiné zazní Páleníčkova Suita pro klavír a Malá suita pro klarinet a klavír. Dále zazní skladby Bohuslava Martinů, Francise Poulenca či Oliviera Messiaeniho.

I festival Tanvaldské hudební jaro má v pátek 16. května na programu koncert věnovaný Josefu Páleníčkovi. Smetanovo trio zahraje jeho skladby Klavírní skicář, Suita piccola pro housle a klavír a Chorálové variace pro violoncello a klavír.Třetí a zároveň poslední premiérou opery Státního divadla Košice v této sezoně bude 16. května uvedení dvou jednoaktových oper – Sedlák kavalír Pietra Mascagniho a Komedianti Ruggera Leoncavalla v hudebním nastudování Petra Valentoviče a v režijním pojetí Michaela Taranta.

Premiéra opery-oratoria Jana Fily s pašijovou tematikou Stalo se slovo se uskuteční 17. a 18. května v kostele Šimona a Judy v Praze. Dílo je prací Jana Fily, studenta skladby na HAMU, a Mlady Šerých, studentky operní režie tamtéž. Libreto napsal P. Petr Beneš. Opera je realizována v rámci projektu Knowtilus – Ostrovy poznání, na kterém se podílejí studenti HAMU, DAMU a VŠE.

Vystoupení basbarytonisty Adama Plachetky za doprovodu Filharmonie Bohuslava Martinů pod taktovkou dirigenta Roberta Jindry se koná v rámci mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro 17. května v Rudolfinu.Zaznamenali jsme v minulém týdnu
Ze zahraničí
Montserrat Caballé ve své výpovědi před španělským soudcem odmítla nařčení z daňových úniků. Prokuratura ji obvinila, že státu dluží na daních kolem půl milionu eur (asi čtrnáct milionů korun), a to kvůli nezdaněným příjmům z koncertů v roce 2010. Podle operní divy jde o nedorozumění. Jedenaosmdesátiletá sopranistka nemusela kvůli svému zdravotnímu stavu před soud a vypovídala doma. Vysvětlila, že v roce 2010 neměla trvalé bydliště v Barceloně, ale v Andoře, a proto prý španělským berním úřadům nic nedluží. Navzdory tomu, že se zpěvačka považuje za nevinnou, zaplatila tento týden podle španělských médií úřadům asi tři sta tisíc eur a dalších dvě stě tisíc ještě hodlá doplatit. Chce tím prý zabránit zahájení případného procesu. Španělská sopranistka Caballé je jednou z nejznámějších operních hvězd dvacátého století, která během své kariéry vystupovala na stovkách jevišť po celém světě, včetně newyorské Metropolitní opery či milánské La Scaly. Mimo svět opery se proslavila zahajovací písní pro letní olympiádu v Barceloně v roce 1992, kterou nazpívala spolu s frontmanem skupiny Queen Freddiem Mercurym.

Praha
Divadlo Ponec uvedlo premiéru hudební modlitby Lety – 1942. Autoři našli inspiraci v osudech obětí koncentračního cikánského tábora v Letech u Písku a výpověďmi přeživších vězňů a jejich rodin. Představení připravilo Evropské centrum romské hudby v Praze ve spolupráci s německým scénografem Mathiasem Straubem. Hudbu modlitby složil Jiří Korman a scénář napsala slovenská režisérka Dana Račková, oba se ujali i režie. Scénograf Straub nevnímá projekt jako divadelní nebo hudební zážitek, ale jako pietní rituál pro oběti romského holocaustu v Čechách. V období 1942 až 1943 byl letský tábor vězením pro Cikány, cikánské míšence a osoby žijící po cikánsku. V nelidských podmínkách zde čekalo smrt na tři sta dvacet šest mužů, žen a dětí. Dalších pět set čtyřicet vězňů bylo posláno do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau.

Regiony
Na Hudebním festivalu Znojmo zazní francouzské baroko i česká hudba, oznámili jeho pořadatelé. Program zohledňuje jednak aktuální Rok české hudby, jednak 250. výročí úmrtí Jeana-Philippa Rameaua, významného skladatele francouzské opery. Přehlídka potrvá od 9. do 27. července. Festival slavnostně zahájí světová premiéra symfonické básně Morava, kterou přímo pro znojemskou přehlídku složil Vladimír Franz. Na úvodním koncertu vystoupí také patron přehlídky, houslista Pavel Šporcl, jenž poté ještě 13. července představí svou novou nahrávku My Violin Legends. Vznikla jako pocta skvělým houslistům minulosti. K zahraničním hvězdám festivalu patří MozART Group, kvartet polských hudebních komiků, kteří ve Znojmě představí vážnou hudbu nepříliš vážným způsobem. Znojemský festival každoročně přináší také operní inscenaci ve vlastní produkci. Tentokrát to bude česká premiéra Rameauovy komedie Platée v podání orchestru a sboru Czech Ensemble Baroque. Hudební festival Janáčkův máj letos nabídne sólistku milánské La Scaly Pretty Yande, Vojtěcha Dyka či balet na hudbu Karla Kryla, Vladimíra Vysockého a Jacquesa Brela. Připraveno je dvacet koncertů či představení. Některé z nich jsou dnes už vyprodané. Novináře o tom minulý týden informoval ředitel festivalu Jaromír Javůrek. Festival potrvá od 22. května do 11. června. Jednou z největších hvězd bude sólistka milánské opery La Scala osmadvacetiletá jihoafrická sopranistka Pretty Yande.

Výročí
Osobnost týdne
Bedřich Smetana
Od úmrtí skladatele a dirigenta Bedřicha Smetany uplyne 12. května sto třicet let. Ve stejný den jeho stěžejní dílo Má vlast tradičně zazní na úvod festivalu Pražské jaro. Smetanova hudba často provází důležité, vypjaté či slavnostní chvíle v životě státu. Má vlast zazněla mimo jiné například v červnu 1990 na Staroměstském náměstí pod taktovkou Rafaela Kubelíka na koncertě vzájemného porozumění.

Spolu s Antonínem Dvořákem, Leošem Janáčkem a Bohuslavem Martinů tvoří Smetana klasické čtyřhvězdí v tuzemsku i ve světě nejhranějších českých autorů. „Bůhví, jaké to podivné kouzlo je ve Smetanově hudbě! Slzy vyhrknou člověku při místech něžných, a při jiných vstaneš ze sedadla svého a ani nevíš, že jsi již vstal…“, psal o skladateli jeho současník Jan Neruda v roce 1868.

Litomyšlský rodák Smetana přišel na svět 2. března 1824 v rodině zámeckého sládka, amatérského muzikanta, jako první syn po mnoha dcerách. Od čtyř let se učil na housle, poté i na klavír. Pro hudbu zanedbával svá studia, vystupoval jako zručný klavírista a houslista a skládal. Známou Luisinu polku, inspirovanou první láskou, Smetana zkomponoval v šestnácti letech. V roce 1843 se pak vydal do Prahy, kde u Josefa Proksche studoval teorii a kompozici.

Aktivně se zúčastnil revolučního dění v roce 1848 a jako vlastenec patřil ke generaci umělců Národního divadla, která pracovala ve prospěch českého národního umění. Smetana dlouho působil jako učitel hudby, a od roku 1849 vedl vlastní hudební ústav. Pomáhala mu v něm i jeho žena Kateřina, která byla sama výbornou pianistkou. Spolu pak měli čtyři dcery, z nichž však tři záhy zemřely. Zůstala mu Žofie, u níž pak v Jabkenicích prožil závěr života.

Pro Smetanovo umělecké zrání měl velký význam pětiletý pobyt ve švédském Göteborgu, kam se uchýlil v roce 1856 i kvůli neúnosným poměrům v Praze. Prožil si zde ale i rodinnou krizi, když mu zemřela žena. Záhy se však oženil podruhé s Bettinou, která byla o šestnáct let mladší. Také s ní měl dcery – Zdeňku a Boženu. Po návratu do Prahy se Smetana snažil budovat novou existenci. Byl mimo jiné sbormistrem Hlaholu a spoluzakladatelem Umělecké besedy.

Skladatel opustil snahy uplatnit se na scéně jako klavírní virtuos a soustředil se na kompozici. Těžiště své tvorby přesouval k tvorbě vokální, orchestrální a operní. Prosazoval se ale těžko. Až úspěch Braniborů v Čechách a především dodnes nejhranější Prodané nevěsty, v níž vytvořil zcela nový typ komické opery, pomohl Smetanovi v roce 1866 konečně do Prozatímního divadla na místo prvního kapelníka. Jako dirigent i skladatel prosazoval kvalitní repertoár. V té době také složil trojici oper – Dalibora, při premiéře odmítaného jako “wagneriánská cizota”, Libuši, jež se dočkala premiéry až při otevření Národního divadla v roce 1881, a Dvě vdovy. Smetana svými osmi operami (dále Hubička, Tajemství a Čertova stěna), oceňovanými pro kompoziční mistrovství, zaznamenal převrat v tehdejší tuzemské tvorbě. Považoval operu za hudební drama, samostatně skladatelem vytvořené, což svým dílem plně dokázal.

Spory o řízení opery i neustálé snahy o odchod Smetany z divadla rozhodla až skladatelova nemoc. V roce 1874 ohluchl a místa uměleckého ředitele zpěvohry se vzdal sám. Nevzdal se však jako skladatel, ačkoli byl hluchý, sužovaný bolestmi a zničený počínající nervovou chorobou. V samotě jabkenické myslivny vytvořil v posledních deseti letech života vrcholné skladby, kterými se stal také předním hudebníkem evropským a světovým.

Vedle mnoha dalších se jedná například o klavírní cykly Sny a České tance či o smyčcový kvartet Z mého života. Rozsahem a vzájemnou vnitřní vazbou ojedinělý ve světové hudební literatuře je pak cyklus symfonických básní s názvem Má vlast. Jeho šest částí se pojí do dvojic: Vyšehrad – Vltava, Šárka – Z českých luhů a hájů a Tábor – Blaník. Dílo, které každoročně v den Smetanova úmrtí otevírá festival Pražské jaro, mělo soubornou premiéru v roce 1882.

Skladatel, který české hudbě otevřel prostor pro novodobé hudební směry, dožil v pražském ústavu pro duševně choré. Osudným se mu staly zhoubné účinky syfilis, zemřel 12. května 1884.12. května 1842 se narodil Jules Massenet, francouzský skladatel, který zemřel 13. srpna 1912. Nejvíce ho proslavily jeho opery, které byly velice populární na konci devatenáctého a na začátku dvacátého století; poté pomalu upadly do zapomnění a teprve v osmdesátých letech začalo jejich znovuobjevení. Mezi jeho nejznámější opery patří nepochybně Manon (1884) a Werther (1892).

15. května 1567 se narodil Claudio Monteverdi. Italský hudební skladatel zemřel 29. listopadu 1643 v Benátkách. Skladatel z období přelomu renesance a baroka svými hudebními inovacemi významně přispěl ke zrodu barokního stylu. Byl autorem řady profánních i sakrálních děl, významný je zejména jako dovršitel formy madrigalu (zkomponoval devět sbírek madrigalů) a jeden ze zakladatelů opery (například Orfeus, Ariadna, Korunovace Poppey).

16. května 1868 měla v Praze premiéru opera Dalibor od Bedřicha Smetany. Smetana ji napsal v letech 1866–1867, premiéru měla 16. května 1868 v Novoměstském divadle v Praze při příležitosti položení základního kamene Národního divadla. Operu dirigoval sám Bedřich Smetana. Hlavní postavou stejnojmenné opery je postava z české historie – rytíř Dalibor z Kozojed, který byl vězněn za vlády Vladislava II. Jagelonského ve věži Pražského hradu, nazvané podle této události Daliborka.16. května 1992 zemřela Marie Podvalová, česká operní pěvkyně narozena 5. září 1909. Sopranistka a dlouholetá sólistka Opery Národního divadla v Praze (1937–1978) se proslavila především jako vynikající představitelka kněžny Libuše ve stejnojmenné opeře Bedřicha Smetany.

18. května 1863 se narodila Hana Cavallarová, česká operní pěvkyně (zemřela 6. dubna 1946). V některých zdrojích je uváděna celým jménem Johana Weissová-Cavallarová, případně s příjmením Kavalárová. Už od prvních operních vystoupení, například jako družička v Čarostřelci (Carl Maria von Weber), na sebe upozornila jasným hlasem, prostým přednesem a osobním šarmem. Studiem a cvičením se v pozdějších letech zdokonalovala, takže se stala důležitou členkou operního souboru Národního divadla. Byla menší postavy, což jí pomáhalo hlavně v komických rolích. Její kariéra dosáhla vrcholu v letech 1891-1899. 2. prosince 1899 vystoupila v Národním divadle naposledy ve hře Josefa Kajetána Tyla Jiříkovo vidění a z vlastní vůle odešla z veřejného života. V roce 1885 se její portrét dostal na Hynaisovu oponu Národního divadla.
Foto archiv, ND Praha, Ilona Sochorová, archiv ND, J. Mulač