Týden s tancem

  1. 1
  2. 2
Co nového ve světě tance v týdnu od 26. listopadu 2018? Po smršti premiér se i na taneční scéně uklidnilo. Můžeme vás pozvat na nový projekt do Alty, jednu předpremiéru a pár zajímavých kousků navíc.
Zkouška inscenace Oslava, foto Studio ALTA

Premiéra Andrey Miltnerové a Jana Komárka
Už dnes a zítra se ve Studiu ALTA chystá novinka: premiéra s názvem Oslava, která ale nemá žádnou souvztažnost s osmičkovým rokem, ke kterému se naši choreografové také vyjadřují. Taneční inscenace Andrey Miltnerové je jako večírek pro pět tanečníků a zkoumá lidské charaktery v různých společenských situacích.

Prvotním impulzem k vytvoření nového autorského díla (Andrea Miltnerová nepatří k tomu typu tvůrců, kteří chrlí nové projekty rok co rok), byla její práce na Vivaldiho opeře Arsilda se souborem Collegium 1704 (rež. David Radok), kterou zakončoval obrovský večírek inspirovaný Felliniho ikonickým filmem Sladký život. Dle jejích slov měla tato jediná opulentní scéna potenciál pro zcela nové představení, a nezůstalo jen u nápadu. Ze zmiňované opery přizvala ke spolupráci i pět tanečníků, s nimiž téma dále rozvinula.

Na základě této tvůrčí zkušenosti vytvořila Andrea Miltnerová svůj vůbec první scénář. Pro autorku typický abstraktní rámec a inspirace živočišným světem zde nahrazuje zcela odlišná, výsostně lidská a společenská situace. Poprvé tak Miltnerová představí ve své choreografii konkrétní postavy, charaktery a logiku mezilidských vztahů. Na jaké oslavě se ocitnou? „Výhodou tématu oslavy je právě to, že si pod tím člověk může představit téměř cokoli. Zkoumáme různé atmosféry a to, jak se charaktery vyjadřují pohybem. O jakou oslavu ale jde, není podstatné,“ uvádí. Spoluautorem inscenace je Jan Komárek, který tvoří světelný design, ale i zvuk, netypicky až na základě pohybového materiálu. Inscenace se chystá diváky překvapit měnícími se náladami, nechme se tedy opravdu překvapovat.

Andrea Miltnerová je britská tanečnice a choreografka českého původu, která žije trvale v Praze. Narodila se v Londýně, kde vystudovala klasický a moderní tanec. Do Prahy přišla za souborem baletu Národního divadla. Spolupracuje jako performerka s řadou domácích a zahraničních tvůrců. Projekty netvoří jako na běžícím pásu, zato jsou trvale úspěšné. Její taneční sólové představení Tanec magnetické baleríny bylo vybráno mezinárodní komisí Aerowaves jako jedno z dvaceti prioritních představení z celkem 438 přihlášených děl z celé Evropy na rok 2013 a bylo úspěšně uvedeno na 14 mezinárodních festivalech a několika zahraničních scénách. Stejně tak projekt Fractured získal úspěch na zahraniční půdě. Její poslední sólo Tranzmutace v režii Jana Komárka získalo evropský Move-Award 2016 quality label a bylo nominováno na inscenaci roku Českou taneční platformou. Všechny byly součástí projektu TANEC PRAHA v regionech.

Hluboký zájem o barokní estetiku přivedl Andreu ke spolupráci na rekonstrukci barokních oper a k vlastním projektům, které vycházejí z historického výzkumu a analýzy pohybu, například: Barokní tělo odhaleno, Pentimento a Vertikální horizontála. Spolupracuje se soubory staré hudby Collegium 1704 a Collegium Marianum jako režisérka, choreografka a tanečnice. Tančila v barokních operách v Národním divadle v Praze, v barokním divadle v Českém Krumlově, na festivalech v Německu, Slovinsku a Maďarsku. Úzce spolupracovala se zesnulou francouzskou choreografkou Françoise Denieau, v jejíchž inscenacích účinkovala po celé Francii včetně Paříže (Opéra Comique) a Versailles (Opéra Royale), v Lucembursku, ve Švýcarsku (Lausanne), v Londýně (Barbican) a v Moskvě (Bolshoi). Účinkovala na Musikfestspiele Potsdam Sanssouci a ve Varšavské Komorní opeře s Nordic Baroque Dancers v opeře Armide (Lully). Loni tančila v Seoulu v inscenaci Rameau – Maître à danser s orchestrem Les Arts Florrissants a v únoru 2019 pojede do New Yorku.

Jan Komárek studoval UMPRUM, pracoval jako elév v loutkovém divadle DRAK v Hradci Králové a vystřídal mnohá zaměstnání. V osmdesátých letech emigroval do Francie. Založil loutkové divadlo MIMO theatre a jako loutkoherec a klaun hrál autorská představení pro děti i dospělé. Poté se přestěhoval do kanadského Toronta, kde založil výtvarně-pohybové divadlo s živou hudbou SOUND IMAGE THEATRE. Soubor se profesionalizoval a Jan získal za svá díla několik cen Dora Mavor Moore. V Torontu a v Montrealu pracoval jako světelný designer pro různé taneční a divadelní soubory.

V roce 1989 přijel do Prahy na turné se svým představením Muzika, ve kterém se představili hudebníci a tanečnice z Toronta a krátce poté vytvořil s kanadsko – českým týmem představení Metamorphosis of a Shadow v divadle Minor a také Stíny snů v divadle Alfred ve dvoře. Jeho dílo Das Martyrium bylo v Torontu oceněno jako nejlepší inscenace roku. Nyní žije v Praze, kde vytvořil mnoho autorských projektů  např. Prostory ve tmě – Narcisse en silence, Memento mori, Stíny soch, Tanec papírových tanečnic (České muzeum hudby), DeRbrouk a Zločin a trest (pro soubor NANOHACH), Probouzení genia loci (Národní muzeum pro Festival Next Wave). Několik let intenzivně spolupracuje s choreografkou a tanečnicí Andreou Miltnerovou. Ve spolupráci s Institutem světelného designu pořádá příležitostně světelné workshopy. Festival Next Wave ho vyznamenal jako Osobnost roku a také získal Cenu za nejlepší světelný design 2010 na České taneční platformě. Mezi jeho poslední projekty patří světelný design opery Benjamina Brittena Noemova potopa v Národním divadle, spolupráce s Miro Tóthem na opeře Záhada tyče, světelný design pro koncerty orchestru Berg a autorské představení Kabaret Velázquez, které byl pozváno do Národního divadla v Tel Avivu.

Martina Hajdyla Lacová L,One of the Seven, foto ME-SA

Martina Hajdyla Lacová znovu na prknech Ponce

Reklama
  1. 1
  2. 2

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na